WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

bylo nás pět

Jedna věc je budoucnost věštit například z křišťálové koule či z rozsypaných kostiček, druhá věc je těm věštbám věřit. Věda se tudíž utíká ke statiskám a prognostickým modelům, které té víře dávají jakousi vědeckou fazónu, což se může zdát na první pohled důvěryhodným. Ovšem stále tu zůstává ona otázka jaký je rozdíl mezi vírou a důvěrohodností. To si holt musí každej rozmyslet sám.
Tudíž se tu nebudu pouštět do prognóz, jak bude vypadat blízká, natož pak vzdálená budoucnost. Je tu ale ještě současnost a minulost a to se popsat dá.
Nuže tedy v pátek se stalo přítomností, že to naše cvičení po drátě nakonec prorazilo do světa a bylo nás pět! Všichni jsme si to užili po svém a každý ve svém. Jak to bude dneska, to se opravdu neodvažuju předvídat. Jen to vím jistě, že jsme s Ondřejem domluvení a stejně jako v létě na Paloučku, přijdeme i dneska nejméně my dva do virtuální tělocvičny. Třeba se k nám zase někdo přidá.
Avšak ne dosti na tom, že nás cvičilo pět. Ono i do té virtuální hospody přišlo pět lidí ve středu a čtyři v pátek. No to vám je úkaz! Že by se lidi nakonec kvůli všem těm omezením dali dohoromady on-line?
Nemůžu to vyloučit a jsem zvědavej, jestli bude chodit víc lidí do tělocvičny nebo do hospody.