WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

je to Mars

No jo, vono se řekne: budou ideální podmínky k pozorování, ale už se neřekne kde. Možná na Sněžce či na jiném kopci. Tady u nás to není žádná sláva. A tak, jak již psáno, jsem prošvih' díky mrakům úplněk nad katedrálou. Nu a předevčírem jsem neviděl Mars, co byl nejblíž Zemi a další přiblížení bude až za patnáct let.
Docela mě to to zajímalo, jak bude vypadat takhle zblízka, jenomže zvědavost mraky neodžene. A tak jsem Mars nechal Marsem a zapomněl na to. Třeba si vzpomenu za patnáct let.
Ale přišlo to dřív.
Včera totiž bylo místy jasno. Lépe řečeno mírně oblačno. Nejpřesněji je to tak, že mraky se místně rozrhaly a i přes den bylo pěkně rozfoukané nebe a večer to bylo jakbysmet.
A večer ve čtvrtek, jak známo, cvičíme. I včera, ikdyž bylo už hodně chladno, jsem cvičili pořád ještě venku. Za tmy jen se světlem z klubovny, kterou máme propůjčenou a zatím využíváme jen její zářivky. Svítí nám to na plácek a zatím dobrý.
Nu a nad tou klubovnou se minulý týden vyhoup' právě ten úplněk, co měl být druhý den ráno nad katedrálou a nebyl vidět, jelikož bylo pod mrakem.
Včera koukám, Měsíc v půlce nikde, ale zato nad střechou velmi jasná tak trochu oranžová hvězda. A není to hvezda. Je to Mars!
Tak jsem to stih'. Díky cvičení jsem mezi sedmou a osmou večer pozoroval při Tai-ti Mars.
Bylo to náramný.
Jestli na nás ti zelení čtyřrucí Tharkové z Marsu koukali, museli být jistě pěkně vyjevení, že na ně krajané Johna Cartera tak podivně mávají. Jo, vy nevíte, kdo jsou Tharkové? No to je ovšem chyba, to si musité přečíst příběhy o princezně Thuvii z Ptarhu z pera klasika Edgara Rice Burroughse.