WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

What a family!

Co dělat, když venku prší, je podzimně zima a do kina nebo na výstavu či koncert se nesmí? Inu třeba si číst nebo se dívat na film, případně se stavět na hlavu ve světnici. Rovnou tu při plném vědomí pravím, že stavět se na hlavu neumím. Jo, bejvaly doby, kdy mi dělalo radost udělat stojku. Ale nějak už mě to opustilo a našel jsem si potěšení v činnostech konaných s hlavou ve správné poloze.
Tož tedy nějakou tu knížku nebo film.
Nebudu tu chodit kolem horké kaše, když každej ví, že filmy mám rád. Podíval jsem se tedy i na dokument o wu-shu. Tomáš ho někde vyšťoural a dá se najít na youtube. Je to v kvalitě, která odpovídá tomuto kanálu šíření, líp se to najít nedá. No, co naplat, základní obrysy se z toho rozpoznat dají. Jmenuje se to "This is Kung Fu" a je to z roku 1983. Kupodivu z toho není cítit komunistická propaganda, což příjemně překvapuje. Je to o tom, jak cvičení vede ku zdraví, odolnosti těla i ducha, dlouhověkosti a tělesné zdatnosti vůbec. To není nic proti ničemu.
Má to ovšem na závěr i demonstraci právě té odolnosti, která člověku moc nejde na rozum. Totiž: ke konci filmu předvádí taková obyčejná čínská rodinka, co všechno je možné při dobrém výcviku dokázat.
Začáná tatínek (stopáž 1:06) a láme kameny, pak pokračují maminka s dcerkou a nakonec toho nejvíc předvádí synek. Se sestrou ohnou armovací drát jen tak opřený o krční jamku a pak třeba zlomí kopí opřené špičkou o krk a to způsobem, který je třeba vidět, neboť je těžké popsat, jak tomu kloučkovi naloží na záda pět cihel a při jejich rozbití kladivem on pak to kopí přelomí.
Musím přiznat rovnou, že podobnou zkušenost jsem udělal sám v roce 2011 (
odkaz na zápis zde), když jsme byli na kurzu těchto neobvyklých aktivit. Sám jsem tímto způsobem přelomil dřevěný šíp opřený špičkou o krk a společně s Haničkou jsme ohnuli armovací drát jen opřený o krční jamku. I prkýnko jsme jen tak rukou přerazili, po střepech i žhavém uhlí jsme chodili. Tudíž vím, že je to spíš o odvaze to udělat, o překonání strachu a vůli jít do toho.
Jenomže ty ukázky pokračují a to už mi připadlo téměř za hranou. Hlavu toho kloučka totiž v ukázce používali jako beranidlo i kovadlinu. A klouček držel, rozbíjel a ještě se u toho usmíval. Jediné, co mě při tom procházelo myslí, byly budoucí následky tohoto počínání. O tom však dokument nic neprozrazuje. Jen v titulkách se píše: "What a family!"
Tak já tady tedy slavnostně slibuju, že tohle s Matějem zkoušet fakt nebudu. Stačí, když prostě jenom cvičíme. Například Matěj cvičíval zrovna takovou sestavu s tyčí, jaká je v dokumentu v čase 1:15.