WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

bez boty

Dlouhá, velmi dlouhá doba uplynula od posledních závodů. Situace kolem šíření viru prostě závody znemožnila a tyhle se konaly v podstatě těsně před znovuzavedením nouzového stavu a to jistě jen díky tomu, že ve stejný den, tedy v sobotu, byly i volby. Ať tak nebo tak, soutěž byla. Díky patří pořadatelům, že to nevzdali i těm, kteří přijeli. Nu a my, co jsme přivezli závodníky, jsme si to na odděleném místě a v rouškách užili. A užili si to i všichni z našeho wu-shu oddílu.
Ovšem byla to soutěž vyjímečná pro nás minimálně třemi událostmi.
Jednak soutěžil i náš trenér Tomáš. Skvěle, pochopitelně. A nejlíp, samozřejmě.
Potom Matějův kolega Lukáš při jedné soutěži zlomil tyč. To se ještě nestalo. V těch našich soutěžích se totiž používá nářadí, přesněji řečeno zbraně. Vějíře (kdo ví, tak je mu jasné, že i vějíř je zbraň), meče, šavle, kopí, tyče a spousta dalších. Nu a Lukáš v setavě s tyčí vyskočil a praštil s tou tyčí o zem tak, že mu kratší část zůstala v ruce. Půjčil si jinou a dostal srážku jeden bod za zlámanou tyč.
Nu a Matěj, aby nezůstal pozadu, tak v té moc pěkné sestavě se šavlí taky zazářil.
Nejdřív musel šavli vyměnit kvůli nějakému technickému nedostatku. Bod dolů. A když to rozjel podruhé, tak mu v první třetině spadla bota. Cvičil dál, ale netušil, že už je diskvalifikován za ztrátu boty. Dopad' jak starosta Humpál, kterému jeho kariéru ukončily ty slovutný nohy starostenský jen ve štráfkovaných fuseklích.
Ale s mečem, s kopím a beze zbraně Matěj zacvičil s oběma botama obutýma a na výbornou.
Inu, jak říkám: byla to skvělá soutěž.

Tady Matěj stále ještě soutěží bez boty:

201004_Matej