WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

sladký auto

Ano, ve vyhlášce, tedy nyní vlastně v zákonu o silničním provozu, se někde píše, že se řidič má plně soustředit a věnovat se řízení, za jízdy nemá pít, jíst, kouřit atd. Pochopitelně jsem zákona dbalý a nekouřím za jízdy. Už proto, že nekouřím vůbec. Ovšem s tím jídlem a pitím, …, no však to znáte.
A tak občas cestou něco zakousnu a něco vypiju. A až do včera jsem si dával celé ty roky pozor a nikdá jsem se nepolil. Až do včera.
V tom novým autě jsou totiž ve dveřích taková vybrání, takové rozšířené kapsy na lahev. Vejde se tam akorát, nikam nepadá, neskutálí se, nepřepadne a pěkně tam drží. Koneckonců je to držák na lahev. V tom držáku si tedy člověk snadno odšroubuje z lahve uzávěr, odloží si ho a napije se.
A dál?
Dál už stačí jen vrátit lahev na místo a zase zašroubovat uzávěr. Jak prosté a pohodlné.
Jenomže tu lahev tam musíte zasunout šetrně, citlivě, opatrně. Když jí tam vrazíte jako já včera, nastane exploze.
A protože jsem lahev nezavřel, jelikož je to tak pohodlné uzavřít lahev až ve dveřích, exploze skutečně nastala. Naštěstí jen malá a polilo to jen bezprostřední okolí, nikoliv mě. Ale i tak jsem musel zastavit a utírat a utírat, jinak bych měl už nafurt sladký auto.
Takhle bylo voslazený jen na pár minut.
Inu i taková vychytávka ve dveřích se musí užívat s rozumem.