WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

chytrý auto

Chytrá karanténa, chytrý hodinky, chytrej telefón, chytrej jak rádio … dneska je chytrý kde co.
A já mám chytrý auto, heč!
Totiž auto je chytrý do tý míry, do kerý já sem blbej.
Abych to vysvětlil: včera jsem si tu psal o klíčcích a zapomínání. A právě včera se mi to stalo.
Jedu, teda chci jet, večer na cvičení. Vezmu si s sebu boty, kraťasy, bundu a ještě jdu vyhodit tašku s odpadky. Abych to nepoplet' a nevyhodil místo odpadků ty věci na cvičení, otevřu si kufr auta, vhodím tam cvičební ústroj, zavřu kufr a chci jít s těmi odpadky. No jo, já sice chci, ale kufr se nezavírá. Jen kapku popojede a zasekne se.
Tak znovu: Sezame, zavři se! Zmáčku tlačítko, dveře kufru se pohnou o pár centimetrů a zaseknou se.
No to je výborný! Tak kufr je rozbitej.
Počkat! Je rozbitej? Vopravdu?
A kde mám klíček?
Ha!
Klíček je v tý bundě spolu s botama a kraťasama v tom kufru. Kdybych to byl zavřel, zůstaly by v kufru a v bundě všechny doklady, telefon, klíče od všeho a klíček od auta.
Chytrý autíčko! Hodný autíčko! Vono myslí za mě. Vono ví, že bych měl pěknou lapálii, kdybych to tam v tom kufru všechno zabouch'. Vono mi ten kufr zabouchnout nedovolí. No úžasný!
Poslechl jsem auto, zachoval se podle jeho citlivého naznačení a všechno šlo jako po másle. Bundu v ruce, odpadky v popelnici, klíčky v bundě. Stačilo jen nasednout, nastartovat a odjet na cvičení.
Ovšem nebejt chytrýho auta, moh' jsem tam stát doteď.