WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

na tři kola

O trávě jsem si tu už psal tolikrát, že se může zdát, že neřeším nic, než trávu. Není to tak. Tentokrát byla tráva jen jakýmsi katalyzátorem událostí. Přesněji řečeno sobotních událostí.
Ono je té trávy docela dost, poněvadž zahrada je rozlehlá. Sekal jsem zatím letos jen třikrát, ale i tak to roste jako z vody. Inu jakpak by ne, když tak krásně prší. Tahle zahrada je celodenní - tedy z pohledu sekáče. To začnete takhle v jedenáct dopoledne, aby to už kapku oschlo, a kolem čtvrtej skončíte. Pokud nejdete na oběd. Jinak je to o ten oběd delší. A mezi tím se dějou věci.
V sobotu se dělo to, že přijeli pracovat řemeslníci. Bourali vodojem a dělali výlez na půdu. Dařilo se. I mně se dařilo a trávník se pomalu měnil z neposekaného na posekaný. Už jsem spotřeboval jednu plnou nádrž benzínu, dolil jsem a pomalu ubývala i ta druhá. A tu najednou, někdy v druhé třetině práce, se mi polámalo koléčko. Ono se tedy nepolámalo. Ono rovnou upadlo. Nejdřív upadla matka. A ještě před tím se ta matka povolila, jenomže toho jsem si nevšiml. Vidět bylo až to kolo, co upadlo.
No jo, no. Co s tím. Je sobota odpoledne, u Kreisy ve Zvoli už mají zavřeno, dál pro matku nemá cenu jezdit, to bych ztratil půlku odpoledne, a žádnou matku tady nemám. I nešť, jezdilo to se čtyřma, pojede to i se třema kolečkama.
Jelo to.
Pan řemeslník měl zrovna rauchpauzu a tak povídám, aby řeč nestála:
"Upadlo mi kolo, matku jsem nenašel a tak sekám na tři kola."
"A chcete matku?"
"Ježkovy voči. Vy byste měl matku? Jasně, že chci matku."
"Já mám všechno, v tomhle autě to vozím. Jaká je to?"
"Asi vosmička, počítám."
"Tak já ji donesu."
Za chvilku mi pan řemeslník podává vosmičku. Vzal jsem klíč, on francouzák, přitáhli jsme to a já stál zase na všech štyrech. Tedy sekačka stála na štyrech. Já se furt eštrě udržím na dvou.
Inu, když se daří, tak se daří.