WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

Indiana a Nemo

Jisté je jenom to, co už se stalo a to ještě záleží na tom, ze které strany se na to člověk dívá, čímž se chci nějak citlivě vyhnout docela pragmatickým výsledkům podobným kanadskému žertíku trampů Underwooda a Remingtona na parníku Primator Dittrich, tedy oné temné situaci, která začíná otázkou: Máš hodinky? a po krátkém sledu rychle se střídajících událostí končí lakonickou odpovědí: Už nemáš hodinky.
Tedy viděno prismatem výše popsané pomíjivosti statků vezdejších můžu napsat než to, že není vyloučeno, že za určité shody příznivých okolností budu mít další dva kočkeny. Bude to snad až někdy na přelomu roku, ale peče se to už teď. Tož se tak nějak činím, aby to dobře dopadlo. Čili vybírám.
Nu a při tom vybírání nepospíchám, tudíž na mě zase zbyla kočka černá (ostatně já mám stejně nejradši černou), vlastně celá Cyrda. Jenomže paní tvrdí, že když jde o nové přírůstky, musím mít kočky dvě, s čímž se nedá než souhlasit. Ostatně Cyria a Max k nám přišli taky oba dva najednou, takže se to jaksi samo sebou rozumí. No jo, ale s tím mým vybíráním jsem se zdržel o týden a ten kocouř, co se mi líbil, už byl vybranej někým jiným. Tak co s tím budeme dělat? Nu co. Že prý se mám tedy stavit u kolegyně, ta má taky čerstvý koťata a tam by snad moh' bejt jeden Garfield zrzavej pro mě. Tak jo. Byl tam a dohodli jsme se.
Je s podivem, jak každý chovatel má to svoje zvířectvo jinak vedený. Na první místo přijdete a rázem se na vás vrhe všechno, co je za dveřma. Skáče to na vás, voblizuje vás to, chce to muckat. Na druhém místě vás vůdce smečky laskavě pustí, abyste mu drbali fousy, ale jen chvíli. Ostatní odtažitě přihlíží a mají vás pochopitelně za cizince.
Nu bude to další zajímavá dvojka.
Tentokrát jsem ale přijel natolik včas, abych mohl vybrat jména, která budou zapsána do průkazů. Minule už to nešlo, protože už bylo rozhodnuto.
Tak jsem vybíral.
Černá kočka má mít jméno od I a předběžně jako pracovní název jí paní dala jméno India. To se mi moc nelíbilo.
"A co takhle Indy?", ptám se a odkazuji na Indianu Jonese.
"To by šlo."
Plácli jsme si a já jel dál za Garfieldem.
Ale cestou se mi to při omílání toho jména pěkně ze všech stran rozleželo a volám zpátky:
"Už to mám. Nebudeme to zkracovat. Bude to Indiana a já jí budu říkat Indy."
"To je lepší, to se mi líbí víc, už si to píšu," pravila paní a bylo definitivně sjednáno.
Zrzavej kocouř, sotva dvoutýdenní, na tom byl stejně. Že prý můžu vybrat. Ale musí to být na N.
"No nevim," povídám a jen jsem zavřel pusu, už jsem věděl:
"Už vim. Jasně. Bude to přece Nemo!"
"To je hezký, tak jo."
A bylo. Včera to přišlo písemně: zrzoun se bude jmenovat Nemo Noblesse. Úplněj šlechtic. Zrzavej.
Teď už jen kde sehnat Nautilus.