2018

už je později

Dneska se stalo, že je právě později. Psal jsem si tu totiž tuhle po pátku třináctého, že si sem později doplním, co jsem napsal pro Comicscentrum. Tož tuhle to je, jelikož už můžu, už si to zveřejnili na svých strránkách.

Jo, to je přesně Vaškův styl. Člověk za ním zajde, aby si koupil, co má objednané a on mu vnutí i to, co původně nechtěl. A jako přívažek mě ještě uvrtal do psaní mého názoru na knížku (se neodvažuju to zařadit do šuplíku “recenze”), kterou nechci, nechci jí číst ani jí nechci mít.
Tak už jí mám a přečet’ jsem jí hned večer.
V pátek.
V pátek třináctého!
Horror!
Co jiného taky číst potmě v pátek třináctého, než horror, že. Já horrory hrozně nerad. Takové ty děsy, co nevíte, co to je, ale je to někde za rohem nebo venku či někde v temném zákoutí. Přesně to nemám rád. Přesně proto tu knížku nechci. Je přesně o tom.
A jen jsem si ty sešity v posteli otevřel, už jsem je nemoh’ odložit. To je taky taková lapálie s těmahle dobře postavenejma příběhama. Jste zvědaví, co bude dál. Říkáte si, že tam bude asi něco, co byste vlastně ani nechtěli číst. No jo, ale ta zvědavost. Otočíte další stránku a oddychnete si. Není to tak strašný, jenom se děj přenesl do lesa. Docela přívětivého - tedy na první pohled a na téhle stránce. Na té další ….
A je to tady!
Já to říkal, že jsem to neměl číst. Tak honem na další dvojlist. Všimněte si, že se už nezabývám myšlenkou na odložení a vrácení té knížky. To, co jsem už přečetl, překrývám otáčením dalších stránek v naději, že to nebude … tak neodbytně vtahující a temnější a temnější a …
A ono je.
Nedá se od toho odejít. Musím si dočíst, jak to pokračuje, proč a co se dál děje. Není to rovná linka příběhu. Zamotává se to. Tak a teď už to snad skončí … to je jasný, to už přece … Ne. Zas je to jinak. Už budu pomalu na konci. Uff… Konec dobrý, všechno dobré.
Ale může mít gotický pohádkový horror dobrý konec?
Samozřejmě, může. Ale je tohle konec? A je to dobrý konec? Nejsem si jist ani jedním.

S novým komiksem Pochmurný kraj jsem otevřel dveře do nové krajiny příběhů. Příběhů pochmurných, ale ne děsivých. Pohádkových a strašidelných, to ano. Stojí za to, aby si je člověk přečetl. A není nezbytné čekat na další pátek třináctého. V mém případě to tak prostě vyšlo. A vyšlo to i Vaškovi. Zase mě do něčeho uvrtal.
A měl pravdu.

jk180414


kraj