WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

ani jako hnojivo

"Dneska taťka přinesl Budapešť, bude k večeři," říkávala občas babička a měla tím pochopitelně na mysli tu pomazánku, která se tenkrát balila v lahůdkářství do takového pergamenovitého papíru, co vydržel víc než papír obyčejný, ale stejně se to rozmáčelo. A protože jsem si tu pomazánku oblíbil, i teď si ji občas přinesu.
Zrovna tuhle jsem šáh' v konzumu do regálu a dal si ji do košíku. Ale hned potom mě upoutala cedule na regále: Veganské potraviny.
No co na tomhle může bejt jinýho, dyť je to bez masa tak jako tak, řekl jsem si a nechal krabičku v košíku.
To jsem se ale nechal pěkně napálit.
Ta barvou podobná pomazánka hned po otevření ztratila veškerou podobnost s tím, co jsem znal: tvaroh, máslo, cibule, paprika. Na tom se přeci nedá nic zkazit.
A dá.
Kdybych nebyl vychovanej k tomu, že jídlo se nevyhazuje, okamžitě by to letělo do popelnice. Ale protože to se nedělá, protrpěl jsem si to peklo až do nechutného konce. Pak jsem si na obale přečetl, že složení jsou rostlinné tuky. No bodejď! Teď mi to došlo. Ti pošetilci nejen že nejedí maso, ale ani nic co ze zvířete pochází. Tu pomazánku tím svým veganstvím zkazili tak, že se nehodí ani jako hnojivo.
Tedy páni vegani, to vám tedy nezávidim, tohleto živobytí. To musí bejt něco jako život poustevníka Školastyka, co žil jen o těch kobylkách a vodě.
Inu, proti gustu žádnej dyšputát.
Ovšem po tomhle zážitku ode mě žádný další veganský pokusy nečekejte.