WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

kde mám zuby

"Nevíš, kde mám zuby?"
Tuhle otázku by jeden čekal od babičky nebo od dědečka. Obvykle se zuby nacházely ve skleničce. Jenomže teď se nám jaksi dědečků i babiček najmě pak jejich zubů nedostává. Čili úvodní otázka by, zdá se, měla postrádat smysl.
Opak je pravdou.
Ptá se Kačka.
Před časem jí totiž sundali rovnátka a dostala jakési plastové průhledné zubní chrániče vyrobené podle otisků zubů. Už se stalo, že jí je kočkeni někam odnesli, jenomže teď byli nevinní. Kačka si ty kousky plastů někam zašantročila sama.
Zuby prostě nebyly. Přesněji řečeno jen jejich polovina. Ta spodní Kačce zůstala, ale to je málo. Hledání nepomohlo, prohledání školy taky ne a tak jsme jeli včera znovu na otisky. Bylo to hned a dneska si má Kačka přijet pro hotové náhradní zuby.
Nu, kočkeni budou mít elaspoň s čím si hrát, neboť Kaččiny zuby je enormě zajímají.
Tedy pokud je opět někam nezašantročí a nechá je pro kočkeny zase někde volně ležet.

ps
Zuby nalezeny.
Našel jsem je na ulici pár metrů od vchodu.
Rozšlápnutý.
Že prý je Kačka asi vytrousila z tašky, když vyndavala klíče.
Tudíž na otázku: Kde mám zuby?
Existuje odpověď: V tašce!
Nebo na chodníku.