WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

růžový ucho

Univerzální plyšmyš tu již byla zmíněna v nedávné minulosti a to hnedle dvakrát. Ovšem je stále favoritkou kočkenů a proto do třetice je třeba zmínit její význam.
Tedy přesněji řečeno ztrátu.
Plyšmyš zmizela. Nic by na tom nebylo, ona mizela pořád a opět ji někdo nacházel. Obvykle tedy já, ale někdy i kočkeni. Prostě mizela v hlubinách vesmíru a vyplouvala na povrch co chvíli, aby byla přenášena, lovena, aportována. Nedávno však zmizela úplně. Nebyla k nalezení.
Snažil jsem se tedy na plyšmyš zapomenout, ale zapomeňte na tak vzácný předmět. A tak jsem tu a tam hledával, vymýšlel, kde ještě hledat a na nic jsem nepřišel. Po plyšmyši se zem slehla.
Až teď, v sobotu, mě napadlo, že by snad ještě …
Vysunul jsem zásobník na smetí z robota. Otevřu ho
- a zase nic. Jen šedivej prach a élent. Tu a tam něco méně šedivého. Dokonce něco růžového.
Ha!
Růžový ucho plyšmyši! K tomu uchu přiléhá hlava i celá plyšmyš.
Je na světě! Přežila! Je celá!
Ta nešťastná plyšmyš byla pohlcena vysávacím robotem a i tuto strašlivou újmu přežila docela bez úhony. Jen potřebovala vyprat.
Stalo se.
Plyšmyš vyprána, usušena a …
… a už zase zmizela.
A né, nezmizela, zrovna jsem na ni šláp'. Na to je zvyklá.