2018

když peru, tak pořádně

Tak a máme zase vypráno. Že je to obehraná písnička? Je i není. To, že kočkeni u nás perou všechno, co jim pod tlapy přijde, to je stará vesta. Ovšem dneska je to zase trochu jinak.
Totiž: přihodilo se, že přes noc měli kočkeni přístup k hromadě prádla na vyprání. Člověk by řekl, že si v tom udělají pelech či něco podobného. U nás by se dalo čekat i to vyprání, jak jsem tu už mnohokrát popisoval. Jenomže to oni ne.
Počítám, že to byla Cyria. Ona už byla přistižena, tudíž jest se domnívati, že i tentokrát přiložila tlapu k dílu. Vlastně spíš k dílku. Nic velkého to totiž není. Za celou noc stihla vyprat jenom jednu mojí ponožku. A to je právě to divný: Proč jenom jednu? A proč právě mojí? Je to náhoda?
A je tu zase hromada otazníků. Co si Cyrda myslí, to se asi nedozvím. Můžu tady jenom spekulovat. Například může být, že po vložení jedné mojí ponožky do misky vznikl natolik silný nálev, že hustší už by kočkeni nesnesli. Taky může být, že to Cyrdu buď unavilo nebo přestalo bavit. Další možnost je, že nám chce pouze naznačit, co si o mých ponožkách myslí. Případně nechává ponožku odmočit jednu po druhé a to chce čas.
Ať tak nebo tak, je to od nich, vlastě nejspíš od Cyrdy, nedůslednot. Když už peru, pak tedy všechno a pořádně, a když ne, tak to nechám na lidech. Ale namočit jenom jednu ponožku z celý hromady - to teda vážně nevím.