2018

Benátky, půl třetího dne

V pátek už jsem vstával po půl šesté, abychom s Ljubou mohli jít dělat první ranní obrázky. Předpověď počasí slibovala, že bude od rána jasno, ale znáte ty předpovědi, je to tak na padesát procent: buď to vyjde nebo nevyjde. Nevyšlo to a byla mlha. Ale nevadilo to.
První masky už jsme potkali na náměstí Svatého Marka a na nábřeží jich bylo habaděj. A tam jsem poprvé přišel na to, že masky se neloví, ba naopak, že se masky samy nabízí k focení. Skupinky fotografů se předhánějí, kdo líp zachytí atmosféru a nastaví si lepší expozici. Většina blejská, já jsem neblejskal, jelikož to pořád neumím nastavit tak, aby mi to světlo připadalo přirozený. A tak fotím svět tak jak je, bez blesku. To je pochopitelně větší problém, protože se musí nastavovat dlouhej čas a masky se melou, takže jsou pak, na rozdíl od například zvonice, která stojí klidně, rozmazaný. Ale někdy to vyjde. No užil jsem si to. Moc mě to bavilo a další dny dny jsem s chutí vstával zas.
Dětičky s mouveselouHaničkou už byly taky vzhůru, když jsem se vrátil z lovu, a tak jsme po snídani vyrazili za spirálovým schodištěm, které mají v Benátkách schované, aby ho jen tak někdo nenašel. Naštěstí existují mapy a navigace v telefonu, čímž vzniká otázka, jak to hledali všichni ti, co tu navigaci neměli. Inu, taky to šlo. Ale teď to jde snadněji.
Cestou jsme si dali povinně most Rialto, ale tam Ljuba objevila, že hned u něj je nová terasa na bývalé staré poště. A že tam musíme jít, jelikož tam bude krásný rozhled. Byl. Sice v tom nově rekonstruovaném obchoďáku, co má na střeše tu terasu, bylo dole napsáno, že se musí návštěvníci předem někde registrovat, aby byli v určitý den a hodinu vpuštěni, ale to jsem cíleně přehlíd' a mépoctivéHaničce jsem to číst zakázal. Tudíž jsme se nahoře vmísili bez registrace do registrovaného zástupu a užili si bez čekání rozhled na Rialto. Pánové, co nás tam pouštěli, asi za čtvrt hodiny prohlásili, že atrakce končí a oni zavírají. Což učinili, když nás před tím z té terasy vymetli. A bylo zavřeno a další návštěvníci až na objednávku a s registrací někdy příště. Měli jsme štěstí i tentokrát a vydali se hledat dál.
Zatím co Ljuba s mouzvědavouHaničkou obsadily v jedné uličce jeden krámek, já šel zkoumat takovou zapadlou uličku. Nikdo tam nebyl a mně se zalíbilo jí portrétovat. Předešla mě jedna slečna, kterou jsem pak znovu potkal na konci té uličky. Ulička končila u Velkého kanálu. Já si ho fotím a tu se slečna otočí, zaječí, půl metru vyskočí a málem do té vody spadne. Nevšimla si mě a děsně se vylekala, když jsem tam najednou stál s foťákem za ní. Pak jsme se tomu zasmáli, ale k vodě už nešla.
Do uličky jsem zavedl i ostatní, když vyluxovali ten krámek. Slečna tam byla furt, ale už byla nachystaná, tudíž se žádné další vylekání nekonalo.
A konečně jsme vyrazili k tomu schodišti.
Ale to až příště - aby to dneska nebylo moc dlouhý.

První masky na náměstí Svatého Marka:

benatky_2018_09

Na nábřeží:

benatky_2018_10

Z terasy nad Rialtem:

benatky_2018_11

Rialto z uličky (bez slečny):

benatky_2018_12