WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

pro pamětníky

Týn v říjnu

Letos tu byly teprve dva zápisy pro pamětníky. Tenhle třetí nebude ani tak zápis, jako spíš hádanka, která vznikla z možnosti naskenovat dědečkovy staré negativy. Uhodnete, z kterého roku je tato říjnová noční fotogafie Staroměstského náměstí a Týnského chrámu?
Jistým vodítkem může být sloup s označením "stanice autobusů" a vývěsní štít firmy pod Týnem: "Edvard Schmolka" a také to, že na náměstí vedou tramvajové koleje.
No a tady je ten obrázek.

špunt do hlavně

Jsou slova běžně ve slovníku popsaná a záleží na typu slovníku, kolik jich obsahuje. Čím tlustší slovník, tím větší slovní zásoba. Ovšem ani sebetlustší slovník nemůže pojmout všechno. Jsou ještě slovníky výkladové, kde zjistíte, jak to myslí v té zemi, co to říkají, popřípadě, co tím myslí, když to řeknou. Ale furt je to málo. Některý slova nenajdete a nenajdete.
Jedno takový mám od svého dědečka. Vzpomněl jsem si na něj, když jsem v sobotu vařil.
Byli jsme s dětmi doma sami a Kačka trvala na tom, že mám uvařit škubánky. Ty smažené s mákem, ty že jí hrozně chutnaly.
"Kdepak, Kačko, škubánky už znáš, dneska udělám šišky s praženou strouhankou. Ty mě chutnaly úplně stejně, jako ty škubánky, když je vařila babička."
Rozhodl jsem a dílo začalo vznikat.
Nebudu to protahovat. Rovnou napíšu, že babička byla v tomto směru nepoměrně lepší kuchařka. Šišky měla hotové natotata a strouhanku jakbysmet. Mě to trvalo půldruhý hodiny a to jsem ještě musel strouhanku na másle opražit dvakrát, poněvadž jsem tu první jaksi přismáh, připálil, jelikož jsem zapomněl dávat pozor.
Výsledek byl … no, nebudeme to rozmazávat. Výsledek prostě byl.
Připouštím, že to byly přibližně ty samé šišky, co dělala babička, ale nějak nám to nejelo. Matěj a já jsme to statečně snědli a Kačka i přes hrozbu hladovění až do večeře půlku nechala.
Chápu, nebylo to nic extra. Byly to takový špunty. Přežít by se na tom dalo, ale k pochoutce z dětství to mělo daleko. Anebo to ani tenkrát pochoutka nebyla a jenom mě se to tak jevilo. Pro příklon k této variantě historie svědčí právě i ono dědečkovo slovo. Vztahovalo se k babiččiným šiškám.
Vždycky, když je babička vařila, začal dědeček vzpomínat, jak v té první válce, co v ní byl na dvou frontách, ten jejich kuchař taky vařil bramborový šišky. A ten den, co měly bejt šišky, bylo mužstvo dycky pěkně našňupnutý, poněvadž ty špunty nikdo neměl rád. Jenomže v té první válce se v rakouské armádě mluvilo německy, tudíž se neříkalo špunt. Oni tam ani moc špuntů neměli. Oni tam měli spíš takový ucpávky, kryty, kterýma si ucpávali ústí hlavní opakovaček, který v maršrutě nosili na ramenou. Prostě proto, aby jim, když mašírovali na frontu, do těch hlavní nenapršelo a nezrezivěly jim, ucpávali si je takovými filcovými špunty. Ty ucpávky jim právě připomínaly ty předmětné šišky. Tvarem jistě a vzhledem k polním podmínkám možná i chutí.
A na ty špunty do ústí hlavně opakovačky vždycky dědeček vzpomínal u těch babiččiných šišek.
Mündungdeckel tomu říkal.
Ve slovníku to slovo nehledejte, tam je něco úplně jinýho. Kdepak by si současnej slovník vzpomněl na to, že vojákům na italský frontě pršelo do hlavní kvérů.

přes deštník

Včera jsem si tu nalajnoval, že musím někam, kde budou mít v prodeji katalog starých českých animovaných filmů. Trochu jsem tomu pomoh'. Stačilo zavolat do NFA a tam mi samozřejmě sdělili, že katalog už mají pochopitelně v Ponrepu. Inu, do Bartolomějské to nemám daleko. Zašel jsem si tam. Pan Příborský v šatně chvilku zápasil s dveřmi vitríny a pak mě s laskavou omluvou vyslal po čtyřech schůdkách nahoru a hned po deseti dolů a přes deštník, který tam zrovna osychal, do kanceláře, kde se mě ujala paní, která měla na starosti prodej katalogu. Nákup už proběhl bez problémů a zpátky přes deštník, po deseti schůdkách nahoru a po čtyřech dolů k panu Příborskému jsem trefil poslepu.
"Tak máte ho?" ptal se pan Příborský.
"Jo, jo, mám, děkuju. Nashledanou."
No a tak ho tedy mám doma. Ono to skoro nikoho nezajímá, jak mi dala jasně najevo mácitliváHanička, a jí už vůbec ne, když se nezajímám o její vyšívání. To mě ovšem vůbec neva. Pro mě je to pokladnice, o jejímž obsahu jsem buď vůbec nevěděl anebo jsem znal jenom něco, co se dostalo do nějaké literatury nebo do televize. Hned jsme si k těm filmečkům s dětmi sedli a dali si Svatbu v korálovém moři a Vánoční sen. Ty znám, stejně jako Ferdu mravence. Ovšem těch dalších třiasedmdesát filmečků už neznám. Jsou to z velké části reklamy natočené na zakázku. Ale i sem tam nějaká pohádka a dokonce jeden výukový film o tom, jak vlastně funguje rádio. To si hned pustil Matýsek a vydržel u toho dobře přes půlku, i když je to takový dlouhý.
Báječný vydavatelský počin NFA, tenhleten katalog. Ono se v něm píše, že je to výchozí studijní materiál pro filmové historiky a tak všelijak podobně. To já sice nejsem, ale filmy tohoto druhu mám rád a tak mi ten nově vydaný katalog prostě jenom udělal radost. Nakonec ony věci pro radost jsou stejně nejlepší.