o Olešku
je vidět
25/11/13 05:49
Světlo bylo ale jinak bylo všechno jinak.
Opravu světla za světla jsem začal zkouškou. První novou trubici jsem zkusil v té beznadějně poslední konzoli. Třeba to bude fungovat, tak to zkusím, ať to nemusím štípat, říkal jsem si. A hleďme, rozsvítilo se to. Nuže budiž světlo! Čímž by se mohlo zdát, že oprava skončila, ale opak byl pravdou.
Jedna zářivka přestala fungovyat i v kuchyni, což mácitliváHanička nelibě nese, poněvadž ani ona nepatří mezi šeromilce. Tady to těleso ovšem vzdorovalo zásadním způsobem. Předřadník jsem nevratným způsobem vyoperoval, vsadil jsem transplatát, čili nový předřadník a napojil všechny životně důležitá pojítka. Je jich sedm, kdybyste to někdy taky dělali. Ještě tu trubici a: budiž světlo!
A nebylo nic.
Ten aparátek prostě odmítl spolupracovat. No tak tedy zkoušečku, doutnavka doutná, kdy má, ale trubice nic, nesvítí. Zkusil jsem ještě vypínač na boku, jestli náhodou není vypnutej. Nebyl a ani po několikerém překlapnutí se nic nového nestalo.
Tak znova. Odizolovat, prověřit, přešroubovat … a zase nic. Tedy ještě ověřit kontakty v patici. Furt nic. Tak to už jsem nevěděl. Že by byl ten novej předřadník taky špatnej?
Zrakem jsem znovu zachytil o vypínač. Byl vypnutej. No to byl už mockrát a taky mockrát zapnutej. Tak to eště zkusím překlapnout.
Klap - a bylo světlo!
Čím se to stalo? Nevím. Nepátral jsem po tom. Ještě bych moh' něco vypátrat a pak by to třeba nešlo opravit. Takhle to svítí a máveseláHanička prohlásila: "Vidíš, teď je teprv vidět!"
Čímž jsem uspokojen i já, jelikož je konečně vidět, že jsem něco opravil.
Opravu světla za světla jsem začal zkouškou. První novou trubici jsem zkusil v té beznadějně poslední konzoli. Třeba to bude fungovat, tak to zkusím, ať to nemusím štípat, říkal jsem si. A hleďme, rozsvítilo se to. Nuže budiž světlo! Čímž by se mohlo zdát, že oprava skončila, ale opak byl pravdou.
Jedna zářivka přestala fungovyat i v kuchyni, což mácitliváHanička nelibě nese, poněvadž ani ona nepatří mezi šeromilce. Tady to těleso ovšem vzdorovalo zásadním způsobem. Předřadník jsem nevratným způsobem vyoperoval, vsadil jsem transplatát, čili nový předřadník a napojil všechny životně důležitá pojítka. Je jich sedm, kdybyste to někdy taky dělali. Ještě tu trubici a: budiž světlo!
A nebylo nic.
Ten aparátek prostě odmítl spolupracovat. No tak tedy zkoušečku, doutnavka doutná, kdy má, ale trubice nic, nesvítí. Zkusil jsem ještě vypínač na boku, jestli náhodou není vypnutej. Nebyl a ani po několikerém překlapnutí se nic nového nestalo.
Tak znova. Odizolovat, prověřit, přešroubovat … a zase nic. Tedy ještě ověřit kontakty v patici. Furt nic. Tak to už jsem nevěděl. Že by byl ten novej předřadník taky špatnej?
Zrakem jsem znovu zachytil o vypínač. Byl vypnutej. No to byl už mockrát a taky mockrát zapnutej. Tak to eště zkusím překlapnout.
Klap - a bylo světlo!
Čím se to stalo? Nevím. Nepátral jsem po tom. Ještě bych moh' něco vypátrat a pak by to třeba nešlo opravit. Takhle to svítí a máveseláHanička prohlásila: "Vidíš, teď je teprv vidět!"
Čímž jsem uspokojen i já, jelikož je konečně vidět, že jsem něco opravil.
při světle
22/11/13 05:53
Když už jsem u těch oprav, je tu ještě jedna, která mě čeká. Světla v kůlně už fungují ke vší spokojenosti, zato v pracovně je temno. Ne tak docela, protože jsem přivedl zpět k životu jednu stojací lampu u stolu a spolu s takovým led šidítkem mi tu jakž takž svítí. Ale původní jasné, témě denní světlo to není.
Odporoučela se poslední zářivka. A kdyby jenom zářivka. Ono je to v elektronickém předřadníku. A ten je v tělesu svítidla a těch těles je ve žlabu pod stropem habaděj a v háji jsou všechny.
Musím to celé rozdělat, vyměnit předřadníky a případně i trubice zářivek. Jenomže to není jen tak. Už jsem to dělal ve světnici a je to práce na dva dny. Musí se to celé rozmontovat, vyštípat staré součásti (není to ve svorkách, ale je to spojené napevno) a pak tam vletovat součásti nové a celé to zase pracně smontovat a vrátit na místo do stropních žlabů.
Kdepak obyčejná výměna zářivky. Tohle je docela něco jiného. Jenomže já mám rád dobré světlo. Jak je šero nebo svítí jen jedna lampička, působí to na mě uspávacím dojmem, což třeba právě teď po ránu není to pravé ořechové.
No nic, předřadníky mám, trubice taky, takže to vypadá, že o víkendu vypukne mohutná oprava.
Proč až o víkendu? Protože to je stejný jako s těma brejlema, co se bez brejlí špatně hledaj: světlo se holt dá opravovat jedině při světle.
Odporoučela se poslední zářivka. A kdyby jenom zářivka. Ono je to v elektronickém předřadníku. A ten je v tělesu svítidla a těch těles je ve žlabu pod stropem habaděj a v háji jsou všechny.
Musím to celé rozdělat, vyměnit předřadníky a případně i trubice zářivek. Jenomže to není jen tak. Už jsem to dělal ve světnici a je to práce na dva dny. Musí se to celé rozmontovat, vyštípat staré součásti (není to ve svorkách, ale je to spojené napevno) a pak tam vletovat součásti nové a celé to zase pracně smontovat a vrátit na místo do stropních žlabů.
Kdepak obyčejná výměna zářivky. Tohle je docela něco jiného. Jenomže já mám rád dobré světlo. Jak je šero nebo svítí jen jedna lampička, působí to na mě uspávacím dojmem, což třeba právě teď po ránu není to pravé ořechové.
No nic, předřadníky mám, trubice taky, takže to vypadá, že o víkendu vypukne mohutná oprava.
Proč až o víkendu? Protože to je stejný jako s těma brejlema, co se bez brejlí špatně hledaj: světlo se holt dá opravovat jedině při světle.
dobrý
13/11/13 05:43
Musím říct, že k řemeslníkům mám ouctu. Jistě, dokážu si sem tam něco vyrobit, případně opravit, ale jaksi bez toho fortele a bez té jistoty. K elektřině navíc mám velký respekt, jelikož u ní už vůbec nemám tu jistotu, že tam ten šroubovák vrazím správným směrem. Drobné opravy, těch se nebojím, osvětlovací tělesa, zásuvky, to si bez obav opravím, tlumivku vyměním, ale na elektroinstalaci v kůlně a přístřešku si jaksi z principu netroufám. Tak už se tam holt léta chodí s baterkou.
Vždycky, když je u nás nějaký pan elektrikář, požádám ho, jestli by byl ochoten pustit se do elektrifikace kůlny. Z celé řady pánů elektrikářů se toho úkolu nezalekl až ten letošní. Navrhl, jak by to šlo udělat a za čas poslal i nabídku na provedení. A u toho jsme skončili. Naprosto chápu princip: "moc se mi do toho nechce, ale když už to ode mně chcete, udělám vám to a tohle je moje cena". Tím jsou obě strany saturovány. Já dostal nabídku a pan elektrikář je na svém. Tedy, kdyby došlo k realizaci. Nedojde. Ona jaksi ta nabídka je v řádu srovnatelná s dokončením elektroinstalace celého domečku, pokud si na to správně vzpomínám. A to je poněkud nesrovnatelné.
Nuže, tuto zimu budeme opět potmě, řekl jsem si a panu elektikáři poděkoval za nabídku.
Jenomže ono je nakonec zase všecko jinak. Úplnou náhodou jsem v Lidlu objevil bateriová osvětlovací tělesa přesně v duchu původní nabídky. Tož jsem jich náruč koupil a už jsou instalována. Reaguje to na pohyb stejně, jak bylo plánováno, světla je taktéž dost, instalace proběhla v řádu minut a je hotovo.
Elektřiny se bát nemusím a cena realizace je o čtyři stovky menší, než desetina ceny původně nabízené.
Mě to přijde docela dobrý.
Vždycky, když je u nás nějaký pan elektrikář, požádám ho, jestli by byl ochoten pustit se do elektrifikace kůlny. Z celé řady pánů elektrikářů se toho úkolu nezalekl až ten letošní. Navrhl, jak by to šlo udělat a za čas poslal i nabídku na provedení. A u toho jsme skončili. Naprosto chápu princip: "moc se mi do toho nechce, ale když už to ode mně chcete, udělám vám to a tohle je moje cena". Tím jsou obě strany saturovány. Já dostal nabídku a pan elektrikář je na svém. Tedy, kdyby došlo k realizaci. Nedojde. Ona jaksi ta nabídka je v řádu srovnatelná s dokončením elektroinstalace celého domečku, pokud si na to správně vzpomínám. A to je poněkud nesrovnatelné.
Nuže, tuto zimu budeme opět potmě, řekl jsem si a panu elektikáři poděkoval za nabídku.
Jenomže ono je nakonec zase všecko jinak. Úplnou náhodou jsem v Lidlu objevil bateriová osvětlovací tělesa přesně v duchu původní nabídky. Tož jsem jich náruč koupil a už jsou instalována. Reaguje to na pohyb stejně, jak bylo plánováno, světla je taktéž dost, instalace proběhla v řádu minut a je hotovo.
Elektřiny se bát nemusím a cena realizace je o čtyři stovky menší, než desetina ceny původně nabízené.
Mě to přijde docela dobrý.
vyvenčit až na jaře
27/09/13 05:58
Poněkud se ochladilo, to k podzimu patří. Není to ještě zima, ale k nějakým třem stupňům teplota sestoupila. Je na čase uklidit čaj.
Že blbnu? Že čaj se má skladovat naopak v chladu, aby vydržel co nejdéle v dobré kondici. To je pravda. Tedy pokud jde o čaj sklizený.
Já mluvím o čaji rostoucím. Mluvím o stromě …, no o stromku, o keříčku. Prostě o těch pár větvičkách.
Více než před dvěma lety jsem čajovník objevil v jedné pěstitelské stanici a hned jsem ho objednal. Rozdal jsem ho i prřátelům, ale mám pocit, že u nich dlouho nepřežil. Ani u mě se mu moc nelíbilo. Usychaly mu listy, celej tak nějak neprospíval, nové lístky mu nerostly - no prostě tak nějak živořil. Už měl na mále. Na jaře jsem si řekl, že nemůžu nic zkazit tím, když ho dám na zahrádku. Buď to rozchodí nebu pude.
A ejhle. On to nejenom rozchodil. On schodil staré listy, zesílil, vyrostly mu nové lístky, vyrazily nové větvičky. No prostě to nevzdal.
A proto je čas ho uklidit. On by totiž teď na podzim měl začít kvést. Pokud se to povede - což by mělo, protože vloni už kvetl - máme vyhráno.
Kdyby náhodou přišly už teď přízemní mrazíky, mohl by protestovat. Takže šup s ním pod střechu, doma bude dělat parádu a pokud něco nezkazím, pokvete a pak ho dám zase vyvenčit. Ale až zase na jaře.
Že blbnu? Že čaj se má skladovat naopak v chladu, aby vydržel co nejdéle v dobré kondici. To je pravda. Tedy pokud jde o čaj sklizený.
Já mluvím o čaji rostoucím. Mluvím o stromě …, no o stromku, o keříčku. Prostě o těch pár větvičkách.
Více než před dvěma lety jsem čajovník objevil v jedné pěstitelské stanici a hned jsem ho objednal. Rozdal jsem ho i prřátelům, ale mám pocit, že u nich dlouho nepřežil. Ani u mě se mu moc nelíbilo. Usychaly mu listy, celej tak nějak neprospíval, nové lístky mu nerostly - no prostě tak nějak živořil. Už měl na mále. Na jaře jsem si řekl, že nemůžu nic zkazit tím, když ho dám na zahrádku. Buď to rozchodí nebu pude.
A ejhle. On to nejenom rozchodil. On schodil staré listy, zesílil, vyrostly mu nové lístky, vyrazily nové větvičky. No prostě to nevzdal.
A proto je čas ho uklidit. On by totiž teď na podzim měl začít kvést. Pokud se to povede - což by mělo, protože vloni už kvetl - máme vyhráno.
Kdyby náhodou přišly už teď přízemní mrazíky, mohl by protestovat. Takže šup s ním pod střechu, doma bude dělat parádu a pokud něco nezkazím, pokvete a pak ho dám zase vyvenčit. Ale až zase na jaře.
sou dobrý
26/09/13 05:38
Tak už to máme pro letošek za sebou. Ani jsme si toho nevšimli. Je už totiž podzim, víme? V pondělí byla podzimní rovnodennost a dneska už je noc delší, než den. Tedy ono to zatím není ještě moc znát, ale vono to přijde.
U nás na zahrádce to taky zatím není moc vidět kromě toho, že tu máme první přebytky, co nestačíme zkonzumovat. No jo. Ten mrňavej stromeček u zdi na zápraží. Je to ta plešatá broskev, tedy nektarinka. Letos se opravdu pochlapila. Tak dlouho jsem si říkal, že jí v pravý čas musím vyfotit a úrodu zvážit, až jsem to pochopitelně nestihl. Odhadem na tom mrňavám stromečku mohlo být tak deset kilo nektarinek. Ještě tam jsou, ale včera jsme rozdali dva košíčky a sami se snažíme sníst, co jsme si navařili, totiž vypěstovali. Takže tu váhu už dohromady nedám, ani počet.
Vloni na stromku byly jen první čtyři plody, ale zato byly tak sladké, že jsme se až za ušima olizovali. Tedy hlavně děti.
Letos jsou nektarinky sice dobré, ale do loňské sladkosti mají daleko. A že prý to je tím, že je jich moc.
Napřesrok na to prý půjdeme od lesa, říká mášikovnáHanička. Na jaře jich hned po odkvětu část odstraníme, čímž bude mít stromek víc síly a udělá větší a sladší plody.
Uvidíme. Teď nechám psaní a jdu si ještě potmě pár kousků utrhnout. Sou fakt docela dobrý.
…
odpoledne : Už nejsou! MámiláHanička z nich udělala kompot.
U nás na zahrádce to taky zatím není moc vidět kromě toho, že tu máme první přebytky, co nestačíme zkonzumovat. No jo. Ten mrňavej stromeček u zdi na zápraží. Je to ta plešatá broskev, tedy nektarinka. Letos se opravdu pochlapila. Tak dlouho jsem si říkal, že jí v pravý čas musím vyfotit a úrodu zvážit, až jsem to pochopitelně nestihl. Odhadem na tom mrňavám stromečku mohlo být tak deset kilo nektarinek. Ještě tam jsou, ale včera jsme rozdali dva košíčky a sami se snažíme sníst, co jsme si navařili, totiž vypěstovali. Takže tu váhu už dohromady nedám, ani počet.
Vloni na stromku byly jen první čtyři plody, ale zato byly tak sladké, že jsme se až za ušima olizovali. Tedy hlavně děti.
Letos jsou nektarinky sice dobré, ale do loňské sladkosti mají daleko. A že prý to je tím, že je jich moc.
Napřesrok na to prý půjdeme od lesa, říká mášikovnáHanička. Na jaře jich hned po odkvětu část odstraníme, čímž bude mít stromek víc síly a udělá větší a sladší plody.
Uvidíme. Teď nechám psaní a jdu si ještě potmě pár kousků utrhnout. Sou fakt docela dobrý.
…
odpoledne : Už nejsou! MámiláHanička z nich udělala kompot.
víc se tam nacpat nedá
30/08/13 05:56
Není tak docela pravda, že se nedíváme na televizi. Daleko přesnější vyjádření je, že televizní obrazovku používáme jako zobrazovač pro promítání filmů a jedním ze zdrojů, kromě nákupu dvd, je i vysílání televizních stanic.
Televizní vysílání má ovšem tu nectnost, že v něm jsou obsaženy reklamy, což je jeden z důvodů, proč filmy či dokumenty nahrávám, následně vystříhám všechny přívažky a teprve potom se na to někdy podíváme. Dalším důvodem je vysílací čas, který si díky nahrání pořadu určuju já a ne dramaturg vysílání. Suma sumárum jsme nakonec přeci jen televizními diváky, ovšem s velmi svérázným přístupem k tomuto mediu.
Teď například děti začaly vnímat, že kromě pohádek existují i dokumentární filmy (viděly je u babičky, kde jinde) a tudíž jim vybírám, nahrávám a sestřihávám dokumenty z přírody. Ono je to někdy docela použitelné a když z toho vyleju ty reklamy, dá se to občas dětem pustit.
A jsme u dalšího úskalí.
Bydlíme sice na kopci, ale ne na vršku. Pod vrškem na svahu odvráceném od televizního vysílače a stíněném dalšímy kopečky od jiných vysílačů. Když jsme tu byli první, televizní signál k nám proudil bez problému a stačil kus drátu. Následně malá pokojová anténa, poté se anténa přestěhovala na půdu a nakonec jsme tam měli už dospělou anténu. To všechno proto, že růst okolní zástavby jednak zastavil pozemky kolem a druhak zastavil i televizní signál. Aby toho nebylo málo, poskytovatelé bezdrátového internetu si tu na několika domech zřídili přístupvé body, čímž už tak dost mizerný signál pravidelně ruší. To potom nepomůže ani nahrávání. Místo filmu máte jen rozpadané kostičky nebo vůbec nic.
Řešení pochopitelně existuje. Pokud to pořád ještě jde a nějaký signál sem skrz sousední střechy proteče, je třeba mít anténu s pořádným ziskem. A tu jsem včera dovezl. Má zisk přibližně dvojnásobný, než ta předchozí, což je pozitivum. Má ale velikost více než dvojnásobnou, než ta předchozí, což je negativum.
Anténa s větším ziskem na běžném trhu už se dá těžko najít. Jenomže najít pro ní místo na půdě taky nebude snadný. No uznejte, že manipulovat na půdičce s dvoumetrovám žebříkem na jednou konci opatřeným dvěma dekly od kanálu není úplně jednoduché. Zatím jsem to monstrum provizorně umístil u dvířek, ale tam zůstat nemůže. Takže o víkendu mě čeká náročný úkol přemístit ježka v kleci z bodu A přes bod B do bodu C a to vše v nadživotní velkosti. No, uvidíme, jak mi to vyjde. Pro tuhle chvíli ale musím konstatovat, že co se signálu týče, víc se do přijímače nacpat nedá, neboť jsem teď na 100% v obou ukazatelích a to určitě jen proto, že delší stupnici nemám.
Televizní vysílání má ovšem tu nectnost, že v něm jsou obsaženy reklamy, což je jeden z důvodů, proč filmy či dokumenty nahrávám, následně vystříhám všechny přívažky a teprve potom se na to někdy podíváme. Dalším důvodem je vysílací čas, který si díky nahrání pořadu určuju já a ne dramaturg vysílání. Suma sumárum jsme nakonec přeci jen televizními diváky, ovšem s velmi svérázným přístupem k tomuto mediu.
Teď například děti začaly vnímat, že kromě pohádek existují i dokumentární filmy (viděly je u babičky, kde jinde) a tudíž jim vybírám, nahrávám a sestřihávám dokumenty z přírody. Ono je to někdy docela použitelné a když z toho vyleju ty reklamy, dá se to občas dětem pustit.
A jsme u dalšího úskalí.
Bydlíme sice na kopci, ale ne na vršku. Pod vrškem na svahu odvráceném od televizního vysílače a stíněném dalšímy kopečky od jiných vysílačů. Když jsme tu byli první, televizní signál k nám proudil bez problému a stačil kus drátu. Následně malá pokojová anténa, poté se anténa přestěhovala na půdu a nakonec jsme tam měli už dospělou anténu. To všechno proto, že růst okolní zástavby jednak zastavil pozemky kolem a druhak zastavil i televizní signál. Aby toho nebylo málo, poskytovatelé bezdrátového internetu si tu na několika domech zřídili přístupvé body, čímž už tak dost mizerný signál pravidelně ruší. To potom nepomůže ani nahrávání. Místo filmu máte jen rozpadané kostičky nebo vůbec nic.
Řešení pochopitelně existuje. Pokud to pořád ještě jde a nějaký signál sem skrz sousední střechy proteče, je třeba mít anténu s pořádným ziskem. A tu jsem včera dovezl. Má zisk přibližně dvojnásobný, než ta předchozí, což je pozitivum. Má ale velikost více než dvojnásobnou, než ta předchozí, což je negativum.
Anténa s větším ziskem na běžném trhu už se dá těžko najít. Jenomže najít pro ní místo na půdě taky nebude snadný. No uznejte, že manipulovat na půdičce s dvoumetrovám žebříkem na jednou konci opatřeným dvěma dekly od kanálu není úplně jednoduché. Zatím jsem to monstrum provizorně umístil u dvířek, ale tam zůstat nemůže. Takže o víkendu mě čeká náročný úkol přemístit ježka v kleci z bodu A přes bod B do bodu C a to vše v nadživotní velkosti. No, uvidíme, jak mi to vyjde. Pro tuhle chvíli ale musím konstatovat, že co se signálu týče, víc se do přijímače nacpat nedá, neboť jsem teď na 100% v obou ukazatelích a to určitě jen proto, že delší stupnici nemám.
mávali
23/08/13 06:39
Prázdnin si užívá kdekdo a kdejakým způsobem.
Například vzduchoplavci se potulují povětřím a někteří zabloudí i k nám. Zrovna včera navečer na nás mávali z balonu.
Kačka neváhala, vylezla na to nejvyšší, co má k dispozici, a mávala jim zpátky.
"Tatínku, oni mi taky mávají," volala.
Já tak daleko nedohlídnul, mě stačilo, že jsem Kačku stihnul vyfotit.
Je to skoro jako by to pan Lhoták maloval.
Například vzduchoplavci se potulují povětřím a někteří zabloudí i k nám. Zrovna včera navečer na nás mávali z balonu.
Kačka neváhala, vylezla na to nejvyšší, co má k dispozici, a mávala jim zpátky.
"Tatínku, oni mi taky mávají," volala.
Já tak daleko nedohlídnul, mě stačilo, že jsem Kačku stihnul vyfotit.
Je to skoro jako by to pan Lhoták maloval.
hluboko pod povrchem
21/08/13 05:54
Skutečně původním záměrem, který nás vedl k pořízení balíku slámy, bylo hledání - a nalezení - nějaké optimální terčovnice pro lukostřelbu.
Letos jsme se konečně dočkali, hospodář zasel a slklidil pšenku a i na nás zbyla jedna porce slámy. Na ten náš balík jsem namaloval soustředné kruhy a trénink mohl začít. Tedy hned, jak si děti vyhráli na piráty, jak psáno včera.
Jenomže nic nejde tak snadno, jak to na začátku vypadá.
Balík je dost veliký, ale ne dost na to, aby beze zbytku vykryl i všechny náhodné chyby střelce. Tedy moje, abych byl přesný. Dejme tomu, že jedna, dvě střely ze sta jdou na okraj terče. A to je problém. Šíp může sklouznout a vyletět mimo terčovnici. To by nebyl až takový problém, kdyby byla terčovnice na přehledném terénu. Jenomže to není. Náš díl humen je srovnaný a pravidelně ten pás země sekám. Jenomže z obou stran sousedíme s neurovnaným a neposekaným pruhem. Na jedné straně jsou vysoké kopřivy a z druhé metrová tráva. Tam když zapadne šíp, je posekáno. Jehla v kupce sena se hladá snadněji.
A to mě čekalo. Po nějakém čase jsem minul střed a šíp líznul okraj terčovnice. A byl pryč. Samozřejmě jsem ho v té travní houštině nenašel. To mi pokazilo náladu a k pokračování ve střelbě jsem se dostal až druhý den poté, co jsem vyrobil záchytnou síť za balíkem.
Zas střílím a zas po čase jeden šíp ulétl do kraje. Jen to šustlo, ale síť se ani nehnula. To není možný, vždyť to šlo do kraje a síť je větší, než balík. Opět hledání a opět marné.
Skončil jsem s tím. Takhle bych byl za týden bez šípů.
Měli jsme tu návštěvu a lukustřelba se ujala. Ovšem výhradně do pole, které je posečené a kde zůstalo dost balíků k trefování. Tam se šípy hledají mnohem líp. A tumáščertekropáč! Jedn zase zmizel tím záhadným způsobem. Šustnul o kraj terče a bylo po něm veta. Jenomže tentokrát si lučišník stál na svém a tvdil, že šíp musí být v terči.
"Tak kde je, když tam není?"
"Vevnitř!"
"Ale houby!"
"A je tam!"
Začali jsme šacovat balík slámy. A vono jo. Kraje balíku nejsou tak utažené, jako střed. Šíp do balíku vletěl a zůstal někde v polovině hmoty zcela ukrytý pod povrchem.
"No to by bylo dobrý, kdyby i ten můj byl takhle uvnitř. Na to se jdu podívat."
Zkusil jsem náš soukromý balík a byl tam. I v něm byl šíp hluboko ve slámě pod okrajem. Šel docela snadno nahmatat pod povrchem a potom vytáhnout. Hledal jsem dál a čekal jsem, že objevím i ten první ztracený šíp, ale ten tam nebyl. Nebo je hlouběji a nedá se tak snadno nalézt. V každém případě to byl úspěch. Ztracený šíp je teď už jenom jeden a pokud se mi podaří někde vypůjčit detektor kovů, možná najdu i ten druhý někde hluboko pod povrchem.
To je veselejší závěr a trénink může pokračovat dál.
Letos jsme se konečně dočkali, hospodář zasel a slklidil pšenku a i na nás zbyla jedna porce slámy. Na ten náš balík jsem namaloval soustředné kruhy a trénink mohl začít. Tedy hned, jak si děti vyhráli na piráty, jak psáno včera.
Jenomže nic nejde tak snadno, jak to na začátku vypadá.
Balík je dost veliký, ale ne dost na to, aby beze zbytku vykryl i všechny náhodné chyby střelce. Tedy moje, abych byl přesný. Dejme tomu, že jedna, dvě střely ze sta jdou na okraj terče. A to je problém. Šíp může sklouznout a vyletět mimo terčovnici. To by nebyl až takový problém, kdyby byla terčovnice na přehledném terénu. Jenomže to není. Náš díl humen je srovnaný a pravidelně ten pás země sekám. Jenomže z obou stran sousedíme s neurovnaným a neposekaným pruhem. Na jedné straně jsou vysoké kopřivy a z druhé metrová tráva. Tam když zapadne šíp, je posekáno. Jehla v kupce sena se hladá snadněji.
A to mě čekalo. Po nějakém čase jsem minul střed a šíp líznul okraj terčovnice. A byl pryč. Samozřejmě jsem ho v té travní houštině nenašel. To mi pokazilo náladu a k pokračování ve střelbě jsem se dostal až druhý den poté, co jsem vyrobil záchytnou síť za balíkem.
Zas střílím a zas po čase jeden šíp ulétl do kraje. Jen to šustlo, ale síť se ani nehnula. To není možný, vždyť to šlo do kraje a síť je větší, než balík. Opět hledání a opět marné.
Skončil jsem s tím. Takhle bych byl za týden bez šípů.
Měli jsme tu návštěvu a lukustřelba se ujala. Ovšem výhradně do pole, které je posečené a kde zůstalo dost balíků k trefování. Tam se šípy hledají mnohem líp. A tumáščertekropáč! Jedn zase zmizel tím záhadným způsobem. Šustnul o kraj terče a bylo po něm veta. Jenomže tentokrát si lučišník stál na svém a tvdil, že šíp musí být v terči.
"Tak kde je, když tam není?"
"Vevnitř!"
"Ale houby!"
"A je tam!"
Začali jsme šacovat balík slámy. A vono jo. Kraje balíku nejsou tak utažené, jako střed. Šíp do balíku vletěl a zůstal někde v polovině hmoty zcela ukrytý pod povrchem.
"No to by bylo dobrý, kdyby i ten můj byl takhle uvnitř. Na to se jdu podívat."
Zkusil jsem náš soukromý balík a byl tam. I v něm byl šíp hluboko ve slámě pod okrajem. Šel docela snadno nahmatat pod povrchem a potom vytáhnout. Hledal jsem dál a čekal jsem, že objevím i ten první ztracený šíp, ale ten tam nebyl. Nebo je hlouběji a nedá se tak snadno nalézt. V každém případě to byl úspěch. Ztracený šíp je teď už jenom jeden a pokud se mi podaří někde vypůjčit detektor kovů, možná najdu i ten druhý někde hluboko pod povrchem.
To je veselejší závěr a trénink může pokračovat dál.
kolem mysu Horn
20/08/13 06:12
Balík slámy, který jsme koupili od hospodáře, začal okamžitě sloužit svému účelu. Stal se rozhlednou, hradem a pirátskou lodí. Kačka s Matýskem na něm vybudovali své sídlo, vztyčili vlajku a brázdili na něm žluté moře za humny.
"My jsme piráti, tatínku," volal Matěj a neohroženě hleděl do dálky vstříc nebezpečenstvím rozbouřeného oceánu.
Uchvátila mě dětská fantazie. Čím vším může obyčejný balík slámy být. A ten pocit, když je celý váš a vy z něj ovládáte všech sedm moří a potkáte třeba bílou velrybu.
"Nejlepší byl Kvíkveg, ten jak trefil ten sud harpunou," pravila Kačenka a zřejmě chtěla být taky harpunářem.
A pak byl oběd a piráti museli domů, neboť jíst musí i mořští vlci.
Naše pirátská loď má tu výhohodu, že se nemusí složitě uvazovat u mola. Stačí slézt po žebříku a jste na souši. Loď neuplave a vy máte jistotu, že po obědě se můžete bez obav nalodit tam, kde jste přistáli a pokračovat směrem, kterým jste pronásledovali Moby Dicka. Zvláště tam dole, kolem mysu Horn je nebepečno a vy si musíte po obědě dát obzvášť pozor, aby vás to nespláchlo z paluby.
A že je to všechno za humny v Olešku? Ale prosímvás, kdo by se o takovýhle detaily zajímal. Vždyť jsou prázdniny!
"My jsme piráti, tatínku," volal Matěj a neohroženě hleděl do dálky vstříc nebezpečenstvím rozbouřeného oceánu.
Uchvátila mě dětská fantazie. Čím vším může obyčejný balík slámy být. A ten pocit, když je celý váš a vy z něj ovládáte všech sedm moří a potkáte třeba bílou velrybu.
"Nejlepší byl Kvíkveg, ten jak trefil ten sud harpunou," pravila Kačenka a zřejmě chtěla být taky harpunářem.
A pak byl oběd a piráti museli domů, neboť jíst musí i mořští vlci.
Naše pirátská loď má tu výhohodu, že se nemusí složitě uvazovat u mola. Stačí slézt po žebříku a jste na souši. Loď neuplave a vy máte jistotu, že po obědě se můžete bez obav nalodit tam, kde jste přistáli a pokračovat směrem, kterým jste pronásledovali Moby Dicka. Zvláště tam dole, kolem mysu Horn je nebepečno a vy si musíte po obědě dát obzvášť pozor, aby vás to nespláchlo z paluby.
A že je to všechno za humny v Olešku? Ale prosímvás, kdo by se o takovýhle detaily zajímal. Vždyť jsou prázdniny!
plus jeden
19/08/13 05:50
Když přijede Juráš, je to událost. Děti jsou z něj úplně paf a tudíž si velkýho bráchu pořádně užívají.
Tenhle víkend si ho užily až až, ale bylo tu ještě něco navíc. On ten termín totiž nebyl úplně náhodnej. On byl totiž u nás ve vsi Woodstock, což pro méně obeznámené je, tuším, už šestý ročník hudebního letního festivalu, který nám tu dělá vždycky takhle v srpnu pekelnej randál.
Nikdy jsme se na něj nebyli podívat, ale tentokrát to bylo jiné.
Ona totiž Jurášova slečna zpívá s těmahle bigbítovejma kapelama a měla přijet taky, jenomže už někdy v květnu se ukázalo, že nepřijede, poněvadž muzikanti budou hrát v jiných kapelách, no a jeden z nich hraje přímo s Visáčema, kteří byli právě na Woodstocku. Tudíž slečna zpívala jinde, Visací zámek u nás a Juráš tedy přijel na Visáče.
A Matýsek, že by šel taky.
"Matěji, ale to bude až v deset večer a bude to strašnej rámus," snažil jsem se ho odradit.
Nedal se, pochopiotelně. Musel jít s velkým bráchou. Nuže vydali jsme se tam všichni tři. Juráš nám dělal průvodce a vyzvedl volňásky:
"Mám tady na Visáče volňásek na sebe plus jeden", ohlásil u vstupu. Dostali jsme pásky, tedy já byl ten plus jeden a Matýsek dostal razítko s veverkou na hmatníku.
A byli jsme na fesťáku.
Původně se mělo hrát od devíti. Ale to víte: se to nějak zdrželo a začli krátce před desátou.
Bengál - nic jiného ani nikdo nečekal. Tedy kromě Matýska.
V půlce mi ukázal (mluvení ani křik nebylo slyšet), že chce z ramen dolů a dohodli jsme se, že už půjdem. Juráš zůstal do konce, ale Matýsek už toho rámusu měl dost.
"Mě se to nelíbilo, tatínku. Bylo to strašně nahlas a zpívali tam sprostě. A taky jak tam po sobě házeli to pivo. To se mi vůbec nelíbilo. Já už na Woodstock nikdy nepůjdu."
"To nemusíš. Však jsou i jené koncerty. Aspoň víš, co ne."
A tak jsme šli domů po cestě a koukali, kde je velkej vůz a malej, že není vidět, protože je moc světlo a Kasiopea že vidět je támhle nad lesem, co dělají ten hroznej rámus.
Byli jsme za chvilku doma a zanedlouho přišel i Juráš. Matýsek už spal a tak jsme ještě chvíli pobyli ve světnici a pak jsme šli všichni. Čekala nás bálječná slunečná prázdninová neděle s Jurášem. A ta se povedla!
Tenhle víkend si ho užily až až, ale bylo tu ještě něco navíc. On ten termín totiž nebyl úplně náhodnej. On byl totiž u nás ve vsi Woodstock, což pro méně obeznámené je, tuším, už šestý ročník hudebního letního festivalu, který nám tu dělá vždycky takhle v srpnu pekelnej randál.
Nikdy jsme se na něj nebyli podívat, ale tentokrát to bylo jiné.
Ona totiž Jurášova slečna zpívá s těmahle bigbítovejma kapelama a měla přijet taky, jenomže už někdy v květnu se ukázalo, že nepřijede, poněvadž muzikanti budou hrát v jiných kapelách, no a jeden z nich hraje přímo s Visáčema, kteří byli právě na Woodstocku. Tudíž slečna zpívala jinde, Visací zámek u nás a Juráš tedy přijel na Visáče.
A Matýsek, že by šel taky.
"Matěji, ale to bude až v deset večer a bude to strašnej rámus," snažil jsem se ho odradit.
Nedal se, pochopiotelně. Musel jít s velkým bráchou. Nuže vydali jsme se tam všichni tři. Juráš nám dělal průvodce a vyzvedl volňásky:
"Mám tady na Visáče volňásek na sebe plus jeden", ohlásil u vstupu. Dostali jsme pásky, tedy já byl ten plus jeden a Matýsek dostal razítko s veverkou na hmatníku.
A byli jsme na fesťáku.
Původně se mělo hrát od devíti. Ale to víte: se to nějak zdrželo a začli krátce před desátou.
Bengál - nic jiného ani nikdo nečekal. Tedy kromě Matýska.
V půlce mi ukázal (mluvení ani křik nebylo slyšet), že chce z ramen dolů a dohodli jsme se, že už půjdem. Juráš zůstal do konce, ale Matýsek už toho rámusu měl dost.
"Mě se to nelíbilo, tatínku. Bylo to strašně nahlas a zpívali tam sprostě. A taky jak tam po sobě házeli to pivo. To se mi vůbec nelíbilo. Já už na Woodstock nikdy nepůjdu."
"To nemusíš. Však jsou i jené koncerty. Aspoň víš, co ne."
A tak jsme šli domů po cestě a koukali, kde je velkej vůz a malej, že není vidět, protože je moc světlo a Kasiopea že vidět je támhle nad lesem, co dělají ten hroznej rámus.
Byli jsme za chvilku doma a zanedlouho přišel i Juráš. Matýsek už spal a tak jsme ještě chvíli pobyli ve světnici a pak jsme šli všichni. Čekala nás bálječná slunečná prázdninová neděle s Jurášem. A ta se povedla!
největší kauf
16/08/13 07:08
"A co kdybysme koupili jeden ten balík?"
"Teda ty máš nápady … a vlastně jo. Myslíš, že by ho prodal?"
"Proč by ho neprodal? Když za ním zajdeš a zeptáš se ho."
"Tak já to zkusím. Ale nevím."
Zkusil jsem to a hospodář se samozřejmostí souhlasil a jeden balík nám prodal a ještě nám ho usadil na připravené místo.
Takže od včerejšího odpoledne máme pro děti atrakci, pro lukostřelbu terčovnici a do kompostu slámu. Balík je tak velkej, že jsem k němu musel dát žebřík a hned jsme ho všichni vyzkoušeli. Děti si na něj vylezli a já ho zkusil jako teč. Ve všech případech funguje skvěle. Jen je trochu neskladnej.
Ale zas je to největší kauf, co jsem kdy udělal. Takovou porci hmoty za tři stovky - no nekupte to za ty peníze.
"Teda ty máš nápady … a vlastně jo. Myslíš, že by ho prodal?"
"Proč by ho neprodal? Když za ním zajdeš a zeptáš se ho."
"Tak já to zkusím. Ale nevím."
Zkusil jsem to a hospodář se samozřejmostí souhlasil a jeden balík nám prodal a ještě nám ho usadil na připravené místo.
Takže od včerejšího odpoledne máme pro děti atrakci, pro lukostřelbu terčovnici a do kompostu slámu. Balík je tak velkej, že jsem k němu musel dát žebřík a hned jsme ho všichni vyzkoušeli. Děti si na něj vylezli a já ho zkusil jako teč. Ve všech případech funguje skvěle. Jen je trochu neskladnej.
Ale zas je to největší kauf, co jsem kdy udělal. Takovou porci hmoty za tři stovky - no nekupte to za ty peníze.
1,69 prmr
12/08/13 05:57
Na všechno jsou dneska tabulky.
Nemám na mysli tabulky skleněné, břidlicové či hliněné, nýbrž tabulky méně hmatatelné. Tabulky s čísly a se vzorci. Kde co se v nich počítá, porovnává, sleduje. Spousta lidí se dívá na svět skrzevá tabulky.
Minulý týden jsem musel použít jednu tabulku i já. K praktickému přepočtu, kolik dřeva se mi vejde do toho přístřešku, co jsem ho před týdnem postavil.
Jak již psáno, přístřešek jsem budoval ze zbytků materiálu a tudíž nebylo předem dáno, jakou kapacitu má mít. Nezbylo, než změřit, jak velkej jsem ho vlastně postavil. To jsou tři rozměry, to bylo hned. Ale jak teď sdělit dodavateli palivového dřeva, kolik toho dřeva vlastně potřebuju. Povídat do telefónu, že potřebuju, aby se mi ta polínka vešla do prostoru 130 x 260 x 50, bylo nesmyslné. Takhle dřevaři nepracují. Ale nejde ani říct, že máte k dispozici 1,69 kubíku prostoru. Tak se to totiž taky měřit nedá, poněvadž to dřevo do té kůlničky nenalejete jako do půllitru. To se tam musí vyskládat, čímž vznikají nevyplněné prostory, jelikož dřevo není naštípaný na přesný kvádry, ale na polínka, což jsou mnohdy velmi nepravidelné tvary.
Co s tím? Dřevaři vědí. Už dávno vymysleli svoje míry. Musel jsem chvíli hledat, než jsem našel vysvětlení, co jsou zkratky prmr a prms. A potom jsem našel i tabulku, kde se ty míry mezi sebou převádějí. Tedy vězte, že jeden kubík má v sobě 1,43 prmr a dokonce 2,43 prms.
Čili když jeden krychlový metr kompaktní dřevěné hmoty rozštípete na polínka a srovnáte do nějakého tvaru, musíte mít na tu hmotu prostor 1,43x větší a když ta polínka jen tak z výšky nasypete do bedny bez rovnání, musíte mít bednu dokonce 2,43 x větší, než byl původní nerozštípaný objem. Odtud pramení i to názvosloví: prostorový metr rovnaný a prostorový metr sypaný.
Přepočítal jsem tedy svůj přístřešek na vhodné jednotky a vyšlo mi, že potřebuju 2,873 prms. To ovšem nelze po dřevaři chtít, takové drobky. Objednal jsem tedy tři metry sypané.
Byla toho obrovská hromada. Naprosto neporovnatelná s mrňavým přístřeškem k tomu určeným.
Ale co se píše v tabulkách, musí sedět. Nuže pojďme tedy rovnat a udělat z prms hromady prmr hromadu.
Vozili a rovnali jsme všichni a vono nám to vyšlo! 1,69 prmr bylo vyskládáno pěkně v přístřešku a vedle zbyla jen tři kolečka prms, což je právě ten zbytek do těch tří objednaných metrů sypaných.
Tak, tím máme zase čím topit v krbu. Jen nevím, jak se počítá spotřeba. Na to zatím tabulku nemám.
Nemám na mysli tabulky skleněné, břidlicové či hliněné, nýbrž tabulky méně hmatatelné. Tabulky s čísly a se vzorci. Kde co se v nich počítá, porovnává, sleduje. Spousta lidí se dívá na svět skrzevá tabulky.
Minulý týden jsem musel použít jednu tabulku i já. K praktickému přepočtu, kolik dřeva se mi vejde do toho přístřešku, co jsem ho před týdnem postavil.
Jak již psáno, přístřešek jsem budoval ze zbytků materiálu a tudíž nebylo předem dáno, jakou kapacitu má mít. Nezbylo, než změřit, jak velkej jsem ho vlastně postavil. To jsou tři rozměry, to bylo hned. Ale jak teď sdělit dodavateli palivového dřeva, kolik toho dřeva vlastně potřebuju. Povídat do telefónu, že potřebuju, aby se mi ta polínka vešla do prostoru 130 x 260 x 50, bylo nesmyslné. Takhle dřevaři nepracují. Ale nejde ani říct, že máte k dispozici 1,69 kubíku prostoru. Tak se to totiž taky měřit nedá, poněvadž to dřevo do té kůlničky nenalejete jako do půllitru. To se tam musí vyskládat, čímž vznikají nevyplněné prostory, jelikož dřevo není naštípaný na přesný kvádry, ale na polínka, což jsou mnohdy velmi nepravidelné tvary.
Co s tím? Dřevaři vědí. Už dávno vymysleli svoje míry. Musel jsem chvíli hledat, než jsem našel vysvětlení, co jsou zkratky prmr a prms. A potom jsem našel i tabulku, kde se ty míry mezi sebou převádějí. Tedy vězte, že jeden kubík má v sobě 1,43 prmr a dokonce 2,43 prms.
Čili když jeden krychlový metr kompaktní dřevěné hmoty rozštípete na polínka a srovnáte do nějakého tvaru, musíte mít na tu hmotu prostor 1,43x větší a když ta polínka jen tak z výšky nasypete do bedny bez rovnání, musíte mít bednu dokonce 2,43 x větší, než byl původní nerozštípaný objem. Odtud pramení i to názvosloví: prostorový metr rovnaný a prostorový metr sypaný.
Přepočítal jsem tedy svůj přístřešek na vhodné jednotky a vyšlo mi, že potřebuju 2,873 prms. To ovšem nelze po dřevaři chtít, takové drobky. Objednal jsem tedy tři metry sypané.
Byla toho obrovská hromada. Naprosto neporovnatelná s mrňavým přístřeškem k tomu určeným.
Ale co se píše v tabulkách, musí sedět. Nuže pojďme tedy rovnat a udělat z prms hromady prmr hromadu.
Vozili a rovnali jsme všichni a vono nám to vyšlo! 1,69 prmr bylo vyskládáno pěkně v přístřešku a vedle zbyla jen tři kolečka prms, což je právě ten zbytek do těch tří objednaných metrů sypaných.
Tak, tím máme zase čím topit v krbu. Jen nevím, jak se počítá spotřeba. Na to zatím tabulku nemám.
umí chválit
06/08/13 06:20
Takové budovatelské nadšení vzniknuvší při opravě muších dveří, jak psáno včera, není možné nechat jen tak ležet ladem, pochopitelně.
Vědoma si toho, kula mámiláHanička železo, dokud bylo žhavé. A že je prý třeba myslet na zimu, čímž vzniká otázka, kdy se konečně pustím do té stavby toho přístřešku na to dřevo, když už jsme zlikvidovali všechno dřevo ještě ze stavby a teď je místo tam, kde ten přístřešek má stát.
Musel jsem přiznat, že přípravné práce a průzkum možností jsem už před časem dělal, takže jakás představa o podobě a velikosti tohoto útulku pro polínka existovala. Nuže, představu bylo převésti na papír - říká se tomu technický výkres, pokud tedy o technice můžeme v tomto případě vůbec mluvit.
Před tím však bylo třeba provést inventůru dostupného materiálu. V kůlně jsou už léta za tímto účelem uloženy zbytky latí a palubek, na půdě potom střešní tašky, které nám zbyly. Když jsem to všechno snosil na jednu hromadu, bylo jasné, že maximální rozměry přístřešku jsou limitovány dostupnými konstrukčními prvky. Vznikl tedy výkres a v zápětí začalo vznikat i dílo.
A taky vzniklo.
V sobotu před obědem bylo hotovo a mášikovnáHanička mohla po obědě dokončit celou stavbu slavnostním bílým nátěrem, čímž celý přístřešek splynul s kůlnou, ke které je přistaven.
"Móc krásný to máš," pravila málaskaváHanička, neboť ona umí chválit. Má na to školy.
To soused sice na to školy nemá, ale chválit taky umí. Po svém.
"Sem celej pátek a sobotu slyšel vod vás řezání a vrtání. A řemesníci u vás neparkovali. Tak sem čekal, kdy přijede sanitka."
"Já jsem náhodou manuálně docela zručnej, jenom to nikomu rači neřikám," odvětil jsem.
"Jo, jako tenkrát, dyž jsi zapojil ty štyry dráty vod kabelu a vyhodils' pojistky, že jo."
"To už si nepamatuju, ale přístřešek stojí."
"A je krásnej," hájila mě mánejmilejšíHanička. Neboť ona chválit umí.
Vědoma si toho, kula mámiláHanička železo, dokud bylo žhavé. A že je prý třeba myslet na zimu, čímž vzniká otázka, kdy se konečně pustím do té stavby toho přístřešku na to dřevo, když už jsme zlikvidovali všechno dřevo ještě ze stavby a teď je místo tam, kde ten přístřešek má stát.
Musel jsem přiznat, že přípravné práce a průzkum možností jsem už před časem dělal, takže jakás představa o podobě a velikosti tohoto útulku pro polínka existovala. Nuže, představu bylo převésti na papír - říká se tomu technický výkres, pokud tedy o technice můžeme v tomto případě vůbec mluvit.
Před tím však bylo třeba provést inventůru dostupného materiálu. V kůlně jsou už léta za tímto účelem uloženy zbytky latí a palubek, na půdě potom střešní tašky, které nám zbyly. Když jsem to všechno snosil na jednu hromadu, bylo jasné, že maximální rozměry přístřešku jsou limitovány dostupnými konstrukčními prvky. Vznikl tedy výkres a v zápětí začalo vznikat i dílo.
A taky vzniklo.
V sobotu před obědem bylo hotovo a mášikovnáHanička mohla po obědě dokončit celou stavbu slavnostním bílým nátěrem, čímž celý přístřešek splynul s kůlnou, ke které je přistaven.
"Móc krásný to máš," pravila málaskaváHanička, neboť ona umí chválit. Má na to školy.
To soused sice na to školy nemá, ale chválit taky umí. Po svém.
"Sem celej pátek a sobotu slyšel vod vás řezání a vrtání. A řemesníci u vás neparkovali. Tak sem čekal, kdy přijede sanitka."
"Já jsem náhodou manuálně docela zručnej, jenom to nikomu rači neřikám," odvětil jsem.
"Jo, jako tenkrát, dyž jsi zapojil ty štyry dráty vod kabelu a vyhodils' pojistky, že jo."
"To už si nepamatuju, ale přístřešek stojí."
"A je krásnej," hájila mě mánejmilejšíHanička. Neboť ona chválit umí.
nejsou kyselý
21/06/13 06:07
Když člověka hryzne komár, pozná to hned. U stromů to není tak snadné a napadení potvůrkama se může projevit až za dost dlouho. To je náš případ a už od jara řešíme problém s jednou borovicí.
Už jsme si nevěděli rady a tudíž jsme ku poradě svolali konsílium moudrých pánů, aby nám poradili, co s tím. Tedy ne snad, že by moudří pánové postávali nad borovicí. Prostě jsme vzali větvičku a dojeli s tímto vzorkem já k zahrádkářům a pak večer společně s moustarostlivouHaničkou ještě k jednomu odborníkovi. Jedinou vyjímku učinil přítel Václav, který to má kousek a jel to omrknout osobně.
Konsílium se nakonec shodlo, aniž by se pánové domluvili. Jedná se o savý hmyz, velmi rozsáhlé napadení, postupovali jsme správně, ale holt jsme si toho měli všimnout už vloni a teď se toho moc zachránit nedá. No jo, všimnout, ale když tahle borovice byla nejzdravější ze všech a nevykazovala ani nejmenší známky potíží. Holt se to prostě někdy přihodí.
No a mě to nedalo a ptal jsem se u zahrádkářů, jak je možný, že se ty potvory objevjej tak najednou z ničehož nic a po letech. Pán byl velice laskav a moudře mi vysvětlil, že taková holt příroda už je a že s tím musíme počítat. Ale pak dodal ten dovětek, kvůli kterému to celé píšu:
"No my tenhle problém s lesníkama už řešíme nějej ten rok," pravil. "Vono je těch škůdců poslední dobou hodně. A i druhy, co tu dlouhou dobu nebyly. Víte, my jsme přišli na to, že to může bejt těma elektrárnama."
"Elektrárnama?"
"Jo. Jak jsme je všechny vodsířili."
"To jako, že nejsou kyselý deště?"
"Ptřesně tak. Vony ty kyselý deště nedělaly dobře ani škůdcům a spousta jich pochcípala. Byl to vlastně takovej dlouhodobej postřik na celým území. Teď máme čisto. A škůdci se množej."
"No to je dobrý, tak nakonec eště byly ty kyselý deště prospěšný!"
"Jo, v tomhle směru to bylo lepší."
"Tak vám pěkně děkuju za radu a co budu dlužnej?"
"Ale nic, hlavně jestli vám to pomůže."
Pomohlo. Borovice to možná rozdejchá a možná taky ne. My víme, že jsme udělali všechno pro její záchranu a že se holt nedá nic dělat a chemie a postřik na zahradu patří, ať jsme se tomu bránili sebevíc.
Deště holt nejsou kyselý, musíme se starat sami.
Už jsme si nevěděli rady a tudíž jsme ku poradě svolali konsílium moudrých pánů, aby nám poradili, co s tím. Tedy ne snad, že by moudří pánové postávali nad borovicí. Prostě jsme vzali větvičku a dojeli s tímto vzorkem já k zahrádkářům a pak večer společně s moustarostlivouHaničkou ještě k jednomu odborníkovi. Jedinou vyjímku učinil přítel Václav, který to má kousek a jel to omrknout osobně.
Konsílium se nakonec shodlo, aniž by se pánové domluvili. Jedná se o savý hmyz, velmi rozsáhlé napadení, postupovali jsme správně, ale holt jsme si toho měli všimnout už vloni a teď se toho moc zachránit nedá. No jo, všimnout, ale když tahle borovice byla nejzdravější ze všech a nevykazovala ani nejmenší známky potíží. Holt se to prostě někdy přihodí.
No a mě to nedalo a ptal jsem se u zahrádkářů, jak je možný, že se ty potvory objevjej tak najednou z ničehož nic a po letech. Pán byl velice laskav a moudře mi vysvětlil, že taková holt příroda už je a že s tím musíme počítat. Ale pak dodal ten dovětek, kvůli kterému to celé píšu:
"No my tenhle problém s lesníkama už řešíme nějej ten rok," pravil. "Vono je těch škůdců poslední dobou hodně. A i druhy, co tu dlouhou dobu nebyly. Víte, my jsme přišli na to, že to může bejt těma elektrárnama."
"Elektrárnama?"
"Jo. Jak jsme je všechny vodsířili."
"To jako, že nejsou kyselý deště?"
"Ptřesně tak. Vony ty kyselý deště nedělaly dobře ani škůdcům a spousta jich pochcípala. Byl to vlastně takovej dlouhodobej postřik na celým území. Teď máme čisto. A škůdci se množej."
"No to je dobrý, tak nakonec eště byly ty kyselý deště prospěšný!"
"Jo, v tomhle směru to bylo lepší."
"Tak vám pěkně děkuju za radu a co budu dlužnej?"
"Ale nic, hlavně jestli vám to pomůže."
Pomohlo. Borovice to možná rozdejchá a možná taky ne. My víme, že jsme udělali všechno pro její záchranu a že se holt nedá nic dělat a chemie a postřik na zahradu patří, ať jsme se tomu bránili sebevíc.
Deště holt nejsou kyselý, musíme se starat sami.
378
10/06/13 05:36
374, to je důvod, který mě dnes zdržel od psaní. Takhle zvenčí pozorováno, se můžu zdát býti pomatencem, který si po ránu počítá, a když se z matematického rauše probere, má to sice všechno pěkně spočítaný, ale už je docela pozdě.
To není docela přesné.
Sedl jsem si ke klávesnici a koukám z okna, abych dostal tu správnou inspiraci. A co nevidím. Plže. Tentokrát nikoliv ty rezavý, ale hnědočerný. Buď se od předminulého roku přebarvili, nebo zmutovali nebo je to prostě jinej druh. Na té bílé zdi jsou docela dobře vidět.
Mrchy! Salát sežrali, listy všude prožíraj, na co přijdou, to zchroustaj, nenažranci nenažraný. Takže jako už tolikrát v minulosti jsem se chopil zbraně (ne, nebyl to světelný meč, nýbrž obyčejné nůžky) a vydal jsem se do boje. Že budu hned zpátky.
Cha! Jaká to naivita! Plná zahrada jich byla. Připadal jsem si jak Foxlík stínající hlavy zákeřným tatařínům. No a skončil jsem teprv před chvílí s 374 zářezy na pažbě svého derringeru.
Tak a teď víte vše.
Ha! Nevíte! Ještě támhle jsou …. 378!
To není docela přesné.
Sedl jsem si ke klávesnici a koukám z okna, abych dostal tu správnou inspiraci. A co nevidím. Plže. Tentokrát nikoliv ty rezavý, ale hnědočerný. Buď se od předminulého roku přebarvili, nebo zmutovali nebo je to prostě jinej druh. Na té bílé zdi jsou docela dobře vidět.
Mrchy! Salát sežrali, listy všude prožíraj, na co přijdou, to zchroustaj, nenažranci nenažraný. Takže jako už tolikrát v minulosti jsem se chopil zbraně (ne, nebyl to světelný meč, nýbrž obyčejné nůžky) a vydal jsem se do boje. Že budu hned zpátky.
Cha! Jaká to naivita! Plná zahrada jich byla. Připadal jsem si jak Foxlík stínající hlavy zákeřným tatařínům. No a skončil jsem teprv před chvílí s 374 zářezy na pažbě svého derringeru.
Tak a teď víte vše.
Ha! Nevíte! Ještě támhle jsou …. 378!
každý po svém
07/06/13 05:31
No já vim, bydlíme na konci světa, kde dávají lišky dobrou noc. On ten konec světa je sice jenom nějakých pětadvacet kilometrů od centra Prahy, ale je tak šikovně položenej, že se nedá jet dál, všude kolem nás je nějaké údolí s vyjímkou hřebene, po kterém se sem jezdí. Čímž se sem chce jenom lidem, kteří hledají klid, neboť ti ostatní to mají k neklidu velkoměsta dost z ruky, zvlášť třeba o víkendech, kdy sem jezdí autobus jen dvakrát denně a do kina musíte buď dopoledne a nebo holt večer pěšky. Ale kdo by v tomhle století chodil pěšky, že.
Tedy je tu klid, o kterém si tu občas píšu a libuju si v něm. I dneska.
Tohohle jara se někde v okolí dožil i kohout a tak máme obstarán pravidelný budíček. Sice by moh' být krapet později, ve čtyři je přeci jen hodně časně, ale co na tom. Hned po něm spustí tady naši ptáčci zpěváčci, pak se probudí bažant a do toho ještě kukačka a hrdlička a to už je vážný, to znamená, že je po pátý a je potřeba vstát a jít psát.
Při psaní samozřejmě nejsou zpěváčci potichu. A tak si tu tvoříme každý po svém. Já tu klapu do kláves, oni zobákama.
Každý, jak mu zobák narost'.
Tedy je tu klid, o kterém si tu občas píšu a libuju si v něm. I dneska.
Tohohle jara se někde v okolí dožil i kohout a tak máme obstarán pravidelný budíček. Sice by moh' být krapet později, ve čtyři je přeci jen hodně časně, ale co na tom. Hned po něm spustí tady naši ptáčci zpěváčci, pak se probudí bažant a do toho ještě kukačka a hrdlička a to už je vážný, to znamená, že je po pátý a je potřeba vstát a jít psát.
Při psaní samozřejmě nejsou zpěváčci potichu. A tak si tu tvoříme každý po svém. Já tu klapu do kláves, oni zobákama.
Každý, jak mu zobák narost'.
dvě věže
03/05/13 06:03
První máj, lásky čas, jsme oslavili prací, jak už jsem popisoval. Měl jsem to naplánované a vyšlo k tomu i počasí, takže zahrada je zase o píď upravenější. A vznikla travní hmota. Pozorný čtenář jistě tuší, o čem bude řeč. Ano, opět o kompostování.
Protože jsem ze dvou koupených kompostérů postavil zatím jenom jeden, ten druhý jsem musel ještě před akcí dodělat. Tomu přirozeně předcházela příprava místa, odkrytí starého kompostu a včera popsaná příhoda s plachtou a ještěrem.
Vše nachystáno, staré odstraněno, nové postaveno, hmoty lze přesouvat k transformaci. MápracovitáHanička držela slib a mísila hmoty podle nejlepšího svědomí a návodu ke správnému kompostování. První ze dvou nádob se začala naplňovat. Té trávy zase nebylo tolik, jako v plné sezoně. Přece jenom je teprve jaro a před čtrnácti dny jsem trávník podrobil provzdušňovací kůře, což na něm zanechalo své stopy. Hmoty je tedy prozatím méně.
Přesto ovšem je první kompostér do poloviny plný. Máme dva. Když připustím, že se přirozeným způsobem hmota trochu slehne, může být, že jeden kompostér pojme, řekněme, tři, možná čtyři várky travní hmoty. Nesmí se to pěchovat na sebe, jinak z toho kompost nebude tstejně, jako nebyl předchozí roky v nádobách, které jsem vyráběl sám a tudíž byly k transformasi hmot naprosto nevhodné. Tedy pokud to nebudeme pěchovat, máme prostor na osm várek hmoty z posekané zahrady. Tedy přibližně osm týdnů, což by mohly být dva měsíce. Máme květen, tráva roste do října, vloni jsme naposled sekal v listopadu. To je měsíců nejmíň šest. Kupeckými počty mi tu vychází, že nám chybí čtyři kompostéry. Zhruba řečeno na každý měsíc jeden.
To je ovšem nesmysl. Přece musí fungovat ta transformace hmoty na užitečný humus. Píšou to v návodu, píšou to v knihách, říkají to známí (tedy známí mélaskavéHaničky, abych byl přesný), píšou to na internetu … tak to musí fungovat.
Nezbývá, než tomu věřit a argumentaci mých laskavých čtenářů a sousedů brát jako jednu z variant. Sice apokalypickou, ale pro nás málo pravděpodobnou.
Jednu věc musím však méšikovnéHaničce přiznat. Vypadá to velmi uklizeně a až dorovnám tu hromadu hmot z minuých let do nějakého tvaru, budou už vidět jen ty dva nedostižné kompostéry. Dvě věže - symbol transformace.
Protože jsem ze dvou koupených kompostérů postavil zatím jenom jeden, ten druhý jsem musel ještě před akcí dodělat. Tomu přirozeně předcházela příprava místa, odkrytí starého kompostu a včera popsaná příhoda s plachtou a ještěrem.
Vše nachystáno, staré odstraněno, nové postaveno, hmoty lze přesouvat k transformaci. MápracovitáHanička držela slib a mísila hmoty podle nejlepšího svědomí a návodu ke správnému kompostování. První ze dvou nádob se začala naplňovat. Té trávy zase nebylo tolik, jako v plné sezoně. Přece jenom je teprve jaro a před čtrnácti dny jsem trávník podrobil provzdušňovací kůře, což na něm zanechalo své stopy. Hmoty je tedy prozatím méně.
Přesto ovšem je první kompostér do poloviny plný. Máme dva. Když připustím, že se přirozeným způsobem hmota trochu slehne, může být, že jeden kompostér pojme, řekněme, tři, možná čtyři várky travní hmoty. Nesmí se to pěchovat na sebe, jinak z toho kompost nebude tstejně, jako nebyl předchozí roky v nádobách, které jsem vyráběl sám a tudíž byly k transformasi hmot naprosto nevhodné. Tedy pokud to nebudeme pěchovat, máme prostor na osm várek hmoty z posekané zahrady. Tedy přibližně osm týdnů, což by mohly být dva měsíce. Máme květen, tráva roste do října, vloni jsme naposled sekal v listopadu. To je měsíců nejmíň šest. Kupeckými počty mi tu vychází, že nám chybí čtyři kompostéry. Zhruba řečeno na každý měsíc jeden.
To je ovšem nesmysl. Přece musí fungovat ta transformace hmoty na užitečný humus. Píšou to v návodu, píšou to v knihách, říkají to známí (tedy známí mélaskavéHaničky, abych byl přesný), píšou to na internetu … tak to musí fungovat.
Nezbývá, než tomu věřit a argumentaci mých laskavých čtenářů a sousedů brát jako jednu z variant. Sice apokalypickou, ale pro nás málo pravděpodobnou.
Jednu věc musím však méšikovnéHaničce přiznat. Vypadá to velmi uklizeně a až dorovnám tu hromadu hmot z minuých let do nějakého tvaru, budou už vidět jen ty dva nedostižné kompostéry. Dvě věže - symbol transformace.
Kubík
02/05/13 05:56
Pochopitelně jsem musel dát ménejmilejšíHaničce pusu pod rozkvetlou jabloní. Naštěstí jsme letos nemuseli nikam daleko, neboť nám právě teď na zahradě všechno kvete.
Když jsem prohlásil, že je to fajn, poněvadž se nemusíme nikam vláčet, byl jsem označen za přízemního romantika, což mělo své opodstatnění, jelikož jsem se celý den rejpal v nšěčem na zahradě. Tedy mápracovitáHanička se rejpala taky, ale na někoho se to svést muselo.
A když jsem pozdě odpoledne ještě uklízel, rozhodl jsem se konečně rozporcovat a vyhodit plachtu z haldy letitého kompostu, který ještě moc kompost není. Ale o kompostu už jsem tu psal a určitě ještě budu. Dneska je to o té plachtě. Aby bylo možno jí rozumně naporcovat a srolovat, musel jsem jí nejdříve roztáhnout. A jak jí tak roztahuju, co nevidím. V plachtě je smotaná hadice, tedy spíš hadička, vlastně hádek. Slepýš. On se tam ohříval, poněvadž v té plachtě je teplo.
"Pocem, hade," povídám.
Abych neurazil, říkal jsem mu hade, vony tydle ještěrky můžou bejt dost citlivý na to, jak se člověk vyjadřuje o jejich vzhledu.
Vzal jsem ho pryč z plachty, abych ho omylem z jeho trvalého bydliště neodnesl do kontejneru s plasty. Ukázal jsem ho Matýskovi a rázem byli kamarádi. Hned dostal jméno Kubík a Matýsek se s ním začal velice opatrně a jemně, aby mu neublížil, muckat. Ještěrka, totiž hádek, mu zalezl i pod bundu do tepla, protože včera nijak extra velké teplo nebylo a slepýš se rád ohřeje.
Loučení bylo těžké, poněvadž Matýskovi se strašně líbil. Dali jsme ho mezi skály na zahradu, aby se tam někam schoval. On určitě ví kam, poněvadž u nás jistě už pár let bydlí. Ještě na nás vypláz' jazyk a pak si zalezl pod skálu. Inu ještěr, totiž ještěrka.
Když jsem prohlásil, že je to fajn, poněvadž se nemusíme nikam vláčet, byl jsem označen za přízemního romantika, což mělo své opodstatnění, jelikož jsem se celý den rejpal v nšěčem na zahradě. Tedy mápracovitáHanička se rejpala taky, ale na někoho se to svést muselo.
A když jsem pozdě odpoledne ještě uklízel, rozhodl jsem se konečně rozporcovat a vyhodit plachtu z haldy letitého kompostu, který ještě moc kompost není. Ale o kompostu už jsem tu psal a určitě ještě budu. Dneska je to o té plachtě. Aby bylo možno jí rozumně naporcovat a srolovat, musel jsem jí nejdříve roztáhnout. A jak jí tak roztahuju, co nevidím. V plachtě je smotaná hadice, tedy spíš hadička, vlastně hádek. Slepýš. On se tam ohříval, poněvadž v té plachtě je teplo.
"Pocem, hade," povídám.
Abych neurazil, říkal jsem mu hade, vony tydle ještěrky můžou bejt dost citlivý na to, jak se člověk vyjadřuje o jejich vzhledu.
Vzal jsem ho pryč z plachty, abych ho omylem z jeho trvalého bydliště neodnesl do kontejneru s plasty. Ukázal jsem ho Matýskovi a rázem byli kamarádi. Hned dostal jméno Kubík a Matýsek se s ním začal velice opatrně a jemně, aby mu neublížil, muckat. Ještěrka, totiž hádek, mu zalezl i pod bundu do tepla, protože včera nijak extra velké teplo nebylo a slepýš se rád ohřeje.
Loučení bylo těžké, poněvadž Matýskovi se strašně líbil. Dali jsme ho mezi skály na zahradu, aby se tam někam schoval. On určitě ví kam, poněvadž u nás jistě už pár let bydlí. Ještě na nás vypláz' jazyk a pak si zalezl pod skálu. Inu ještěr, totiž ještěrka.
jediná bota
15/04/13 05:48
Jaro propuklo letním způsobem a to téměř skokem. Ještě před týdnem bylo hodně pod nulou a teď už se teploty šplhají k dvacítce.
My jsme si s dětmi dali v sobotu první desítku. Tedy první pořádný jarní výlet. Konala se totiž Zvolská botička a v takovém báječném počasí jsme si tu vycházku nemohli nechat ujít. Ta nejdelší trasa měla něco přes osm kilometrů a když k ní přopočteme ještě cestu, kterou jsme museli ujít od zaparkovaného auta na start, máme to něco přes deset.
Systémem start - cíl jsme cimrmanovským způsobem sešli nejdřív ze Zvole do Vraného k nádraží abychom se hned zase pustili z Vraného nahoru do Zvole. Báječně to ubíhalo, zvlášť, když se vyskytly významné překážky jako například Zvolský potok. Ten bylo třeba překonat. Nejlépe skokem, což Matěj i Kačka několikrát s chutí provedli. Kupodivu se netrefili přímo doprostřed potůčku, ale naopak, vzorně překonali vodní tok bez smočení.
Potůček nebyla pochopitelně jediná atrakce. Cestou se schovali v čestvém pařezu, kam by se bývali vešli oba, ale znáte to: pro dva byl malej, i když byl dost velkej. Tak se vystřídali, aby se nemuseli hádat, kdo bude vepředu a kdo vzadu. Bylo to bez hádání a za chvilku jsme byli zase zpátky nahoře ve Zvoli.
Pak už to bylo jen pár kroků do Černík k Zahrádkářům, kde jsme dostali v cíli každý svou Zvolskou botičku a u paní Hrubé jsme si koupili štrůdl. Chutnal znamenitě.
Kačka svou botičku hned snědla, takže jí pak nemohla přinést domů jako trofej, což byla jediná bota toho prima jarního odpoledne.
My jsme si s dětmi dali v sobotu první desítku. Tedy první pořádný jarní výlet. Konala se totiž Zvolská botička a v takovém báječném počasí jsme si tu vycházku nemohli nechat ujít. Ta nejdelší trasa měla něco přes osm kilometrů a když k ní přopočteme ještě cestu, kterou jsme museli ujít od zaparkovaného auta na start, máme to něco přes deset.
Systémem start - cíl jsme cimrmanovským způsobem sešli nejdřív ze Zvole do Vraného k nádraží abychom se hned zase pustili z Vraného nahoru do Zvole. Báječně to ubíhalo, zvlášť, když se vyskytly významné překážky jako například Zvolský potok. Ten bylo třeba překonat. Nejlépe skokem, což Matěj i Kačka několikrát s chutí provedli. Kupodivu se netrefili přímo doprostřed potůčku, ale naopak, vzorně překonali vodní tok bez smočení.
Potůček nebyla pochopitelně jediná atrakce. Cestou se schovali v čestvém pařezu, kam by se bývali vešli oba, ale znáte to: pro dva byl malej, i když byl dost velkej. Tak se vystřídali, aby se nemuseli hádat, kdo bude vepředu a kdo vzadu. Bylo to bez hádání a za chvilku jsme byli zase zpátky nahoře ve Zvoli.
Pak už to bylo jen pár kroků do Černík k Zahrádkářům, kde jsme dostali v cíli každý svou Zvolskou botičku a u paní Hrubé jsme si koupili štrůdl. Chutnal znamenitě.
Kačka svou botičku hned snědla, takže jí pak nemohla přinést domů jako trofej, což byla jediná bota toho prima jarního odpoledne.
kamínek
14/03/13 05:58
Stačí malinkej kamínek, aby spustil celou lavinu. Velmi otřepané, že. No jistě, kdekdo už nějakou kamínkem spuštěnou lavinu potkal. Ovšem kamínek nemusí lavinu jenom spouštět.
Letos jsem zkusil všechna naše vodní díla zanechat přes zimu v provozu. Ono i v těch největších mrazech stačí málo, aby voda proudila a opravdu to funguje. Pochopitelně potůček zamrzne, ale pod ledem pořád žbluňká. Praxí jsem to ověřil a přes zimu jsem občas dolil vodu, která vymrzla. Pěkně to všechno fungovalo a studánka vesele bublala, v jezírku je pořád čistá voda a potůžek zurčí, jak na horách. Tedy zurčel. Někdy v lednu se odmlčel. I pod ledem bylo vidět, že dosud stále proudící pramínek vody proudit přestal. Pod ledem se dá těžko zkoumat, kde je pes zakopanej, tedy vlastně zamrzlej. Musel jsem počkat, až to všechno rozmrzne. Teď v neděli bylo přesně to jarní počasí, kdy jsem mohl začít čistit potůček. Rameneo nerameno, zkusil jsem se do toho pustit. No a vida: stačilo vyndat čerpadlo a trochu s ním zatřepat. Vypadl takovej malej kamínek a čerpadlo se hned rozběhlo. Potůček se probudil a znovu začal zučet.
No prosím, takovej mrňavej kamínek, vlastně spíš zrnko písku a zastaví potůček, který ho normálně smete a odplaví. Ovšem když se takovej kamínek dostane přesně na to nejnešikovnější místo, kam se dostat může, má moc zastavit i vodní dílo. Teda spíš dílko. Ale tu moc má, stejně jako s tou lavinou.
Přeto, že by se v tom dala najít spousta příměrů, žádnej nehledejte. Prostě je tu za pár dní jaro a hned, jak pomine tenhle mrazivej týden a vyneseme Mořenu, může to vypuknout ve vší síle.
Letos jsem zkusil všechna naše vodní díla zanechat přes zimu v provozu. Ono i v těch největších mrazech stačí málo, aby voda proudila a opravdu to funguje. Pochopitelně potůček zamrzne, ale pod ledem pořád žbluňká. Praxí jsem to ověřil a přes zimu jsem občas dolil vodu, která vymrzla. Pěkně to všechno fungovalo a studánka vesele bublala, v jezírku je pořád čistá voda a potůžek zurčí, jak na horách. Tedy zurčel. Někdy v lednu se odmlčel. I pod ledem bylo vidět, že dosud stále proudící pramínek vody proudit přestal. Pod ledem se dá těžko zkoumat, kde je pes zakopanej, tedy vlastně zamrzlej. Musel jsem počkat, až to všechno rozmrzne. Teď v neděli bylo přesně to jarní počasí, kdy jsem mohl začít čistit potůček. Rameneo nerameno, zkusil jsem se do toho pustit. No a vida: stačilo vyndat čerpadlo a trochu s ním zatřepat. Vypadl takovej malej kamínek a čerpadlo se hned rozběhlo. Potůček se probudil a znovu začal zučet.
No prosím, takovej mrňavej kamínek, vlastně spíš zrnko písku a zastaví potůček, který ho normálně smete a odplaví. Ovšem když se takovej kamínek dostane přesně na to nejnešikovnější místo, kam se dostat může, má moc zastavit i vodní dílo. Teda spíš dílko. Ale tu moc má, stejně jako s tou lavinou.
Přeto, že by se v tom dala najít spousta příměrů, žádnej nehledejte. Prostě je tu za pár dní jaro a hned, jak pomine tenhle mrazivej týden a vyneseme Mořenu, může to vypuknout ve vší síle.
25cm
24/02/13 11:20
Teda kdo si nevšim, že je zima, má možnost. Včera a dnes napadlo dohromady 25cm nového sněhu, čehož jsem využil a Matějovi k svátku jsem spolu s Kačkou postavil iglů. Jenomže on je kluk jeden nachlazenej a protože jedeme lyžovat, musí se kurýrovat. Což znamená, že si iglů moc neužije, leda že by vydrželo, až přijedem. No, uvidíme.
V každém případě to na horách nebude vypadat o moc jinak, než dneska u nás.
No a pro zvědavce: budete-li se nudit, mrkněte do rubriky telegraficky, třeba tam něco zatelegrafuju.
V každém případě to na horách nebude vypadat o moc jinak, než dneska u nás.
No a pro zvědavce: budete-li se nudit, mrkněte do rubriky telegraficky, třeba tam něco zatelegrafuju.
sněženky a halapartna
31/01/13 05:51
Tak, včera jsem naházel poslední zbytky pondělního iglú do potůčku, aby pod sněhem neplesnivěla tráva a tím pádem je všechno zase zelený jeko brčál. Tohleto počasí si z nás dělá dobrý den. V sobotu -16°C, ve středu +12°C. V sobotu mráz a led, v neděli bruslení a sněžení, v pondělí postavené iglů a ve středu kvetou sněženky.
No nedělám si srandu, vážně.
Připouštím, že je to trošku manipulativní, neboť ty dvě sněženky kvetou v našem zahradním kastlíku tady před domem na zápraží, ale je to venku a tím mrazem prošly a kvetou si jako by nic. Ono se má prý zase ochladit, ale už to nemá být žádný extrém.
Zatím tedy vůbec nedokážu odhadnout, jaké počasí bude na náš Masopust. Jo vy nevíte, že bude Masopust?
Tož vězte, že v sobotu 9.února bude od 10:00 hodin Zvole patřit masopustním maškarám. Jak už tradičně píše paní učitelka Lenka na plakátku (1, 2), zvaní jsou všichni občané zvolští i přespolní. Maškary vítány, divadlo bude, zábava zajištěna, neutancovatelnej medvěd už trénuje, aby vydržel, co se do něj vejde.
Nuže: přijďte se podívat. Já už mám taky nachystáno. Halapartna se v koutě těší na svou premiéru.
No nedělám si srandu, vážně.
Připouštím, že je to trošku manipulativní, neboť ty dvě sněženky kvetou v našem zahradním kastlíku tady před domem na zápraží, ale je to venku a tím mrazem prošly a kvetou si jako by nic. Ono se má prý zase ochladit, ale už to nemá být žádný extrém.
Zatím tedy vůbec nedokážu odhadnout, jaké počasí bude na náš Masopust. Jo vy nevíte, že bude Masopust?
Tož vězte, že v sobotu 9.února bude od 10:00 hodin Zvole patřit masopustním maškarám. Jak už tradičně píše paní učitelka Lenka na plakátku (1, 2), zvaní jsou všichni občané zvolští i přespolní. Maškary vítány, divadlo bude, zábava zajištěna, neutancovatelnej medvěd už trénuje, aby vydržel, co se do něj vejde.
Nuže: přijďte se podívat. Já už mám taky nachystáno. Halapartna se v koutě těší na svou premiéru.
nutrila
03/01/13 05:53
Na výletě v Brdech se nám líbilo a protože počasí stále připomíná spíš předjaří než zimu, pokračovali jsme i o Silvestra. Vzali jsme to procházkou přes vrch Ďábel dolů do Pikovic a podél Sázavy do Davle. Pak už je to jen kousek domů. Vydalo to na nějakých 12 a půl kilometru, což se zrovna hodilo jako symbol přelomu roku. Pochopitelně jsme se stavili na oběd, jelikož se to stalo jakousi tradicí, kterou jsme založili společně s kamarády. Společné výlety se sice poněkud vytratily, ale nám se to líbí natolik, že jsme nakonec procházku na oběd do Davle rozšířili na docela pěkný výlet.
Každý výlet má nějaké překvapení a nevyhnulo se ani nám. Prý jsou tu už odedávna, ale my jsme je s dětmi potkali až letos. V Davli u řeky se totiž cosi hemžilo a ony to byly nutrie. Mezi labutěmi a kachnami si našly svoje místo a bez ostychu se krmily tím, co jim kdo přinesl. Velice způsobně si přidržovaly jídlo a hlodaly o sto šest, neboť jim je hlodání vlastní. Našli jsme je i na druhém břehu u Libřice. Kačka s Matýskem měli zážitek a slíbili jsme si, že za nutriemi zase někdy přijdeme. Kačka se nechala slyšet, že to byl krásný výlet a obzvlášť prý se jí líbila ta "nutrila".
Nutrila nebo nutrie, ono je to fuk, důležité je, že si Kačka ani nevšimla, že jsme ušli skoro třináct kilometrů.
Každý výlet má nějaké překvapení a nevyhnulo se ani nám. Prý jsou tu už odedávna, ale my jsme je s dětmi potkali až letos. V Davli u řeky se totiž cosi hemžilo a ony to byly nutrie. Mezi labutěmi a kachnami si našly svoje místo a bez ostychu se krmily tím, co jim kdo přinesl. Velice způsobně si přidržovaly jídlo a hlodaly o sto šest, neboť jim je hlodání vlastní. Našli jsme je i na druhém břehu u Libřice. Kačka s Matýskem měli zážitek a slíbili jsme si, že za nutriemi zase někdy přijdeme. Kačka se nechala slyšet, že to byl krásný výlet a obzvlášť prý se jí líbila ta "nutrila".
Nutrila nebo nutrie, ono je to fuk, důležité je, že si Kačka ani nevšimla, že jsme ušli skoro třináct kilometrů.
2013
