WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

vy jste je nepotkali?

Jak přesně vznikla ta která pověst či pohádka se většinou neví. Prostě se to povídalo a pak to někdo zapsal. Ale kde se to vzalo, než se to povídalo, to je většinou záhada. Taky mám jednu záhadu. A docela čerstvou.
V ulicích kolem Arbesova náměstí je čilý ruch. Zvláště Štefánikova ulice žije čilým městským životem. Ani v ostatních ulicích není prázdno a tudíž se nedá říct, že by tam chcíp pes. A taky ne.
Pes tam nechcíp, ba naopak, chodil tam a zřejmě chodí pořád. Velkej. A nechává za sebou stopu. Krvavou.
Kdepak, nevymejšlím si. Tento týden jsem tu krvavou stopu našel na mnoha místech v ulicích právě kolem Arbesova náměstí mezi Štefánikovou ulicí a Jiráskovým nábřežím. Otisky psích pacek na chodníku jako razítka. Stopy míří ulicemi, občas přejdou přes ulici z chodníku na chodník a kamsi směřují. Neměl jsem čas vystopovat odkud kam vedou, ale jisté je, že na ně v té oblasti narazíte skoro všude.
Co se asi stalo? To se patrně nedozvím.
Ale můžu si třeba vymyslet, že ohnivý pes obchází Arbesovo náměstí a hledá svého pána - vysloužilce od Újezda. Nepoctivý vetešník ošidil jednonohého vysloužilce z Újezda, který k němu přinesl do zástavy svůj poslední vojenský metál a nedostal za něj, než pár měďáků, přesto, že byl doopravdy ze zlata. Ve vetešníkovi se však hnulo svědomí a šel veterána hledat, jenomže po vysloužilci už nebylo ani vidu ani slechu. Zůstal po něm jen jeho věrný pes. Vetešník chtěl vrátit nepoctivě získaný metál alespoň vysloužilcovu psovi. Ale pes před ním utekl a duch toho šizuňka dodnes bloudí setmělými ulicemi kolem Arbesova náměstí a psa nemůže dohnat. To je odplata za jeho nepoctivost.
Vy jste je nepotkali? Tak si dávejte pozor, někde kolem Arbesova náměstí obchází duch starého vetešníka a před ním běhá veliký ohnivý pes, já jeho stopy viděl!