WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

při světle

Když už jsem u těch oprav, je tu ještě jedna, která mě čeká. Světla v kůlně už fungují ke vší spokojenosti, zato v pracovně je temno. Ne tak docela, protože jsem přivedl zpět k životu jednu stojací lampu u stolu a spolu s takovým led šidítkem mi tu jakž takž svítí. Ale původní jasné, témě denní světlo to není.
Odporoučela se poslední zářivka. A kdyby jenom zářivka. Ono je to v elektronickém předřadníku. A ten je v tělesu svítidla a těch těles je ve žlabu pod stropem habaděj a v háji jsou všechny.
Musím to celé rozdělat, vyměnit předřadníky a případně i trubice zářivek. Jenomže to není jen tak. Už jsem to dělal ve světnici a je to práce na dva dny. Musí se to celé rozmontovat, vyštípat staré součásti (není to ve svorkách, ale je to spojené napevno) a pak tam vletovat součásti nové a celé to zase pracně smontovat a vrátit na místo do stropních žlabů.
Kdepak obyčejná výměna zářivky. Tohle je docela něco jiného. Jenomže já mám rád dobré světlo. Jak je šero nebo svítí jen jedna lampička, působí to na mě uspávacím dojmem, což třeba právě teď po ránu není to pravé ořechové.
No nic, předřadníky mám, trubice taky, takže to vypadá, že o víkendu vypukne mohutná oprava.
Proč až o víkendu? Protože to je stejný jako s těma brejlema, co se bez brejlí špatně hledaj: světlo se holt dá opravovat jedině při světle.