WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

snadné řešení

Ne všechny historky se nutně musely přihodit mně či mé rodině. Občas i nějakou zaslechnu. Ta následující je čerstvá:
… usadili jsme tříletého synka do auta, do sedačky, připoutali pásem. Auto jsme zabouchli a šli pro zbytek věcí. Najednou to cvaklo.
"No jo už se to zas samo zamklo. Vyndej klíčky."
"Jo, tak ty jsem nechal na předním sedadle!"
"Takže von je tam …"
"… zamčenej."
"Eště, že má klíčky. Odemkne si ..."
"Ale to mu budem muset nejdřív vysvětlit, jak to udělá."
Následovala scénka jako z grotesky: synkovi jsme vysvětlovali přes okno, jak se vysoukat ze sedačky. Nebylo to snadné, na ulici začali přibývat diváci a pomocníci. Kdekdo radil, jak se zbavit pásu v sedačce, jak přelézt mezi sedadly dopředu a nezapadnout nikam do mezery, jak vzít klíčky na přední sedačce …
"To musíš odemknout tím čudlíkem s tím výstupkem. Ne, tím ne. Tím druhým. Ale …, teď jsi otevřel kufr! Zkus ten druhý, miláčku, ano …"
Po chvíli se to nakonec přeci jen společnými silami podařilo. Správný čudlík byl zmáčknut, auto otevřeno, zapeklitá situace vyřešena.
Okamžiky zmarnění, napětí a očekávání byly u konce. Všichni si oddechli, situace i rodičovská čest byly zachráněny.
A tu přistoupil jeden z diváků:
"To se vám tedy povedlo."
"Viďte. Dalo to práci, naštěstí máme šikovnýho synka a netrvalo to zase tak dlouho."
"To máte. Ale když už o tom mluvíme: nestačilo by bývalo, aby kličkou otevřel vedle sebe okýnko?"
"Jé, takové snadné řešení - to nás … nenapadlo …"