WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

na koloběžkách

Tak už máme koloběžky všichni tři. Abychom stihli je projet, předběhl jsem Štědrý večer a Matěj dostal svou Kostku hned po obědě a mohli jsme vyrazit společně na první štědrodenní vyjížďku na koloběžkách. Naplánoval jsem krátkou trasu jenom po asfaltových stezkách a kousek po silnici, abychom se nezablátili, ale i těch několik metrů bláta támhle u altánu nad Točnou nás zaskočilo. Nechápu, proč se lespoň nepokusili tu novou stezku připojit k té staré nějak … no nějak bez bláta.
No, bláto jsem oklepali a už to svištělo dál. Matěj s Kačkou mi pochopitelně ujeli, to dá rozum. Přece ne mě nebudou čekat. Vítr fičel, zima bylo, uši mrzly, ale bylo to fajn. Matěj byl šťastnej a měl radost, že má konečne svoji pořádnou koloběžku. Kačka ujížděla vesele s ním a já měl radost, že jsme pěkně spolu.
Jen ten kopeček zpátky k altánu jsem musel kousek pěšky. Jak jsem se snažil děti dohnat, najednou mi došel dech. I tak to bylo fajn. Chvilkami vítr rozfoukal mraky a bylo i sluníčko. A tak jsme poprvé na Štědrý den výletovali na koloběžkách. Dalo to dohromady nějakých sedm a půl kilometru.