WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

jevy společenské

Je to dobře dva měsíce, co jsem si tu pamětnicky mudroval o dvou způsobech léta. Jeden z nich byl deštivý a ani mistru Důrovi se nepozdával. Označil ho v souvislosti s provozem svých říčních lázní za poněkud neštastný. To byla sice literární paralela, nicméně současné léto by mistru Důrovi přidalo další vrásku na čele.
Domnívám se však, že by šlo o vrásku způsobenou obočím povytaženým z důvodů podivu nad jevy nikoliv meteorologickými, nýbrž společenskými.
Totiž: to, co bývalo a je a doufám, že i bude, jevem zcela normálním, je dnes sledováno s obavami a tyto obavy si žádají vysvětlení a tudíž je vysvětlováno, kam se člověk podívá.
Letošní studené a deštivé léto je úplně běžné, stejně jako byla obvyklá i léta předešlá, tedy horká a suchá. Jenomže, jak jsem si tu už povzdechl, na to střídání počasí se zapomíná, neboť žijeme přítomností a ta tam je paměť byť i krátkodobá.
Tudíž stačí zapnout například televizi, pustit si hlavní zprávy a co nevidíme: sympatická paní Rosnička stojí na stezce korunami stromů nad Lipnem, na pozadí se honí mračna, vítr fučí a rozfoukaná Rosnička vysvětluje lačnému lovci senzací, že se dají očekávat další přeháňky i silnější deště a že katastrofické předpovědi předpovídající další suché a horké léto prostě nevyšly proto, že nebylo dost dat, jelikož kvůli šířícímu se viru přestala létat letadla, která ta data do meteorologických modelů počasí dodávala.
Lovci senzací to hned sepne: Ha! Další změna klimatu! Letadla jsou toho původa!
Na to já pravím: přestaňte blbnout se senzacema. Za dva dny je svatý Anny a každej hospodář ví, že svatá Anna znamená chladna z rána. To platilo i v dobách, kdy jen pomyslet na možnost létání zavánělo kacířstvím.
Tož se držme hezky při zemi, poněvadž senzace se opět nedostavila.