WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

slušňák

To je furt křiku, řekli byste si. No jo, ale v tomhle věku je to jeden z mála komunikačních prostředků, které má člověk k dispozici.
No … člověk.
Človíček.
Bartoloměj první.
Včera jsem ho vezl na plánovanou prohlídku k panu ortopedovi, tedy dětskému, pochopitelně. Nu a když ho Juráš naložil, Alla ho vzadu tišila. Ptal jsem se, jestli má něco proti Jethro Tull, jelikož jsem si je zrovna pouštěl, ale že prý nemá. Že prý mý všechno proti všemu, poněvadž mu rostou zuby. No jo, to je svízel. Ale až pozná, k čemu se takový zuby hoděj, bude po svízeli.
Nevydrželo to dlouho. Komunikovat přestal za chviličku, zaposlouchal se do flétny Iana Andersona a pomalu začal dřímat. Tím byl vyčerpán podvečerní komunikační příděl.
Nu a když jsem je pak nakládal po prohlídce, dozvěděl jsem se, že Bartoloměj byl jedinej, kterej v čekárně neřval. Že prej byl ukázkový dítě.
No bodejď ne.
Dneska už měl splněno, tak byl za slušňáka.