WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

váleček

Když se se předělává místnost, je třeba ji po předělání vymalovat. Nejen místnost, pochopitelně, ale dneska tu jde o místnost. Tu, kterou předělává Juráš v bytě. A tu, kterou je třeba vymalovat. Má to na starosti jeden pán veselé mysli a s ním jsem se v neděli potkal. Motal se u toho Artex. To je Jurášův kocour. Je to takovej váleček chlupatej, mají ho rádi a Artex se lísá.
Nu a tak jsme s pánem, Álou i Jurášem probírali stav věcí, běh světa a fleky na zdech. Je na to prý prostředek, kterým se zeď natře a ty fleky pak nejsou vidět, což nám pán dokládal praktickou ukázkou na přítomné zdi. Fleky tam nebyly. To musel uznat i Artex, který právě vylezl z úkrytu, poněvadž usoudil, že už je bezpečno, nic velkého se nepřemisťuje a malířský váleček utichl a tudíž ho nemusí dozorovat a může se věnovat lidem.
"Vida," pravila Ála, "Arťas je takovej váleček. S ním by se dalo v nehorším taky malovat."
Pan malíř obratem zareagoval:
"No jo, ale to by mělo kocoury!"
Jak jsem říkal - pán je veselé mysli.