WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

svorně civěli

Vidět cvičit kočkeny, to asi moc nejde. Leda snad v nějakém tom animáku o kočkách a psech nebo o Garfieldovi. Jenomže ten je, pokud vím, na cvičení zas línej. Čili není to obraz běžně dostupný. Ani mně se nepodařilo vidět něco takového. Je tu ovšem jedna taková skutečnost …
Kočkeni jsou hraví, zvlášť když jsou ještě malí.
Tihle jsou. Tedy malí věkem. Jinak jsou tyhle tříměsíční koťata už velká přibližně jako běžná kočka menšího vzrůstu. Nu a když člověk cvičí jako obvykle (včera jen s Ondřejem), tak je to zajímá.
Indy zajímá otevřené okno, takže jí musím vysvětlovat, že skákat do střešního okna je holej nesmysl, neboť za oknem není nic, než střecha, která se nebezpečně svažuje, je kluzká a … a dál jí to nevysvětluju.
Nemo se stará o tkaničky mých bot. Snaží se je rozvázat nebo alespoň sežrat, což při cvičení způsobuje určité potíže. Tudíž se mu také snažím vysvětlit, že tkaničky se nežerou, že sloužej k upevnění boty na nohu, aby to neklouzalo po podlaze a .. a dál jsem mu to taky nevysvětloval.
Závěr cvičení strávila Indiana na židli a Nemo na kanapi.
Oba svorně civěním na mě.