WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

černá

A když už jsme u těch veverek, říkal jsem si, kde že ty veverky jsou, když je na té mojí zpustlé zahradě nevidím. Zahradu čeká také rekonstrukce, ale zatím je to džungle, že člověk potřebuje holínky a mačetu. To ovšem vyhovuje veškeré té živé havěti. Jenomže jak jsou na stavbě pořád řemeslníci, já se tam vyskytuju jen občas a tudíž jsem zaregistroval té havěti minumum. Straku a sojku už jsem potkal a pár myší taky. Ale lískové oříšky i ořechy vlašské mizí a veverka nikde. Přitom by člověk čekal, že alespoň poděkovat přijde za to, že jí to zatím pořád nechávám k dispozici. A ono pořád nic.
Až v úterý.
Čekal jsem na pana stavitele, abychom si prošli dům a našli chyby a nedodělky. Čekám na balkoně a co nevidím: v polehané trávě kousíček od domu veverka. Černá. Shání něco na zub. Už asi všechny ořechy odnosila do zásobárny a teď prohlíží trávu, jestli tam něco nezapomněla. Nezapomněla. Nic nenašla a tak se vydala na ořešák prozkoumat, co ještě zůstalo ve větvích. Ani tam už nic není a tak se jen tak proběhla, šplhla si tu a onde a odskákala někam po svých.
Až se nastěhuju, budu se muset podívat, kde asi tak bydlí. Bylo by fajn mít veverčí hnízdo někde poblíž. To by hned bylo vesele i na té zanedbané zahradě.