dostanu se za bojler

27.července 2021 06:09 / zařazeno v kategorii: o událostech

Ono tedy sehnat dneska řemeslníka, to je výkon hodný kouzelníka tahajícího králíky z klobouku. Jednak nevíte, kde klobouk vzít, aby v něm vůbec nějakej řemeslník byl a potom, když už se vám poštěstí a ušáka máte v hrsti, ještě netušíte, estli je to ten pravej. Je to lapálie. Řemeslo sice má zlaté dno, ale koho už dneska zajímá zlato, že.
Na mé stavbě se řemeslníci nacházejí, jenomže jen občas. Snad se to ale nějak blíží bodu, kdy v tom dlouhatánském tunelu možná začne být v dálce vidět malé světýlko jeho konce.
A tak včera přivezli schodovky a dlažbu a zkusmo jsme hned prubli instalovat jeden dřevěný schod s kulatým nosem, co jen jako dřevo vypadá, ale je to ve skutečnosti metr třicet dlouhá dlaždice. Potom měli pánové v plánu pomoci panu topenáři (to je ten, se kterým jsme chodili do stejné školy) instalovat bojler ve sklepě. Ano, v tom sklepě, co v něm teď už zase není voda, ale ještě nedávno byla.
Pan topenář práce řídil, druzí dva pracanti bojler nesli a umisťovali na zeď do připravených závěsů. Já nahoře v domě prohlížel, jak budou vypadat ve finále schody. Najednou slyším řev a poté bujarý halas a smích. Jdu dolů, do sklepa, podívat se, co řemeslníci vyvedli.
"No to se pojďte podívat," směje se pan topenář.
Já tedy jdu, abych viděl.
A jeden z těch nosičů leží zkroucený pod bojlerem, vrtí se jak žížala na háčku a těmi vrtivými a píďalkovými pohyby se snaží dostat zpoza a zpod bojleru. Přihlížející soudruzi se řehtají, až se za břicho popadají, přičemž přímý kolega pana píďalky se má opravdu za co popadat.
"Vy jste mi ho tam málem zazdili," povídám s úsměvem.
"Jo, ale on se nakonec vysoukal," děl pan topenář.
Nuže tedy vysoukáno jest, všichni zdrávi a veselé mysli jsou před bojlerem a pan topenář může dokončit dílo.
"Tak to byla dobrá ukázka," říkám mu.
"Proč?"
"No protože teď už je jasné, že kdyby něco, za bojler se dostanu a potom i ven."
Tož tak.