WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

nedám

S tím jeden nic nenadělá. Když je koš plnej odpadků, je potřeba je odnést do popelnice. Ovšem ne úplně každý tráví u popelnic volné chvíle. Já se tedy popelnic i kontejnerů straním a navštěvuji je jen na okamžik, abych učinil, co třeba. Ovšem ten podivný člověk, co jsem ho tuhle u kontejneru potkal, ten to má jinak.
Jen jsem se přiblížil, už se ten podivný panáček ošíval.
Jdu s klíčem ke kontejneru a panáček zarputile pravil:
"Nedám!"
Vůbec jsem nepochopil, o co jde, až tu jsem si všiml ležet na víku popelnice párky. Nespotřebovaný rozbalený balíček. Trofej. Úlovek.
"?" … zatvářil jsem se nechápavě a šel jsem po víku kontejneru.
Páneček šel po párcích. Popad je, jako bych mu bral poslední naději.
Vyhodil jsem odpad a když ten človíček pochopil, že mu nejdu sebrat jeho dnešní kořist, prohlásil jaksi omluvně:
"…vony budou pro pejska dobrý …"
Nevěřil jsem mu ani slovo. Žádnýho psa určitě neměl.
Měl chuť na ty párky.