WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

deset dní stará pošta

Tedy já mám s poštou jen ty nejlepší zkušenosti. A to proto, že u nás na vsi jsem se s paní poštmistrovou vždycky dohodl a paní doručovatelky fungují ke vší spokojenosti. To je ovšem pošta jaksi fyzická, hmatatelná, lidmi provozovaná.
Už třicet let nebo tak nějak je tu s námi pošta elektronická a to ve všelijakých podobách. Jednou z podob jsou ty komunikační síťové aplikace. Mají to všichni a je jich bezpočet. Musím mít alespoň část z nich, abych mohl komunikovat. Elektronicky, pochopitelně.
A je to pěknej šlendrián.
Například Ondřej si musel na svém mailovém účtu udělat zvláštní nastavení pro moji adresu, protože mu všechny moje maily padaly do nevyžádané pošty.
Nebo jsem mluvil předevčírem s Jurášem a on mi povídá, že už mi chtěl sám volat, že se mu týden nezobrazují informace o doručení a já se jevím jako nedostupný na komunikačním kanálu.
A mně se pak ten den odpoledne nasypaly do schránky zprávy deset dní staré.
A takhle bych mohl pokračovat i s ostatními elektronickými službami. Podpora je buď prakticky nedostupná nebo to neřeší.
Jó, to když za Rakouska jezdil postilón a nepřijel, mohli jste si jít stěžovat na PostAmt a pan přednosta toho poštovskýho panáčka sprdnul a pošta zase chodila v pořádku. Ostatně dodnes je to tak i u nás na vsi s tou poštou papírovou.
Tedy páni ajťáci, co vám budu povídat, něco byste s tím měli dělat.