WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

popcorn a kola

No já vim, že na to hledím nesprávně, ale co s tím. Už jsem holt takovej. Ostatně stejně nejde o nic víc, než o zábavu. Tedy o zábavu filmovou.
Film jsem začal vnímat ve chvíli, kdy jsme chodili s dědečkem do Technického muzea na Chaplina anebo s tatínkem do divadla Sluníčko na Medvědy, co se potkali u Kolína. Chaplina už moc nevídám, ale na Medvědy nedám dopustit.
Moje chození do kina pak pokračovalo a trvá až do dnešních dob. Ovšem teď už chodím do kina zřídka. Tak nějak mi vadí to chroustání kukuřice a srkání černej vody všude kolem. Ale nešť, nějak se ta kina živit musí, že.
A v tom je ten současnej háček.
Býval jsem zvyklý na to, že nový knížky jdou do knihkupectví ve čtvrtek a nové filmy do kin jakbysmet.
No jo, ale to už je dávno minulost.
Nejdřív si člověk přečte recenzi například od paní Spáčilové, což znamená, že musela proběhnout nějaká novinářská projekce, páč aby měli kritikové o čem psát. To chápu, tak bejvalo dycky. Jemomže pak se člověk mrkne na síť a do všelijakech těch filmovejch databází a co nevidí: mraky amatérských kritiků už film viděli. Nu dobrá, asi byla i nějaká další produkce. I nešť, řeknu si, alespoň mám víc informací o filmu.
Jenže pak člověk zapátrá v novinkách, v připravovaných filmech a pak na síti … a co neobjeví: film, který ještě ani neviděli novináři, už je támhle někde ke stažení a titulky už k němu existují dobře dva měsíce.
Když na to tak nesprávně hledím, říkám si, co vlastně ty lidi dneska žene do kina a výrobce filmů k tomu, aby vůbec točili? Vždyť je to všechno dostupné on-line a hned a často dřív, než v kině.
Že by to byl ten popcorn a kola?