WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

bez záslepek

Boty patří do botníku, což není nikterak překvapivá skutečnost. V Ikea mají botník tak akorát. Akorát je mu potřeba užíznout asi tak o deset centimetrů nožičky, aby se vešel pod vypínač. Nuže tedy do Ikea pro botník a do Hornbachu pro pilku.
Operace proběhla úspěšně, pacient zdráv a stojí na svých.
Je tu ovšem jedna taková … no piha na kráse. Tedy vlastně pihy dvě.
Botník jsem sestavil pečlivě podle návodu a ty dva otočné třmínky, ty zaslepím těmi dvěma záslepkami, co tam někde budou v pytlíku. Jsem si řekl. Nuže botník je na místě, v botníku jsou boty, vypínač je nad botníkem, vše zalito sluncem, mír se rozlévá po kraji.
Jenom ty dvě pihy. Tedy ty dva otočné třmínky tady úplně nahoře zaslepit. Ty to celé hyzdí.
Hned jak uklidím, zaslepím je.
Uklidil jsem a na záslepky jsem zapomněl.
Včera mě to zase cvrnklo do klobouku: proč já to jen nezaslepil?
No proč. Protože nemám ty záslepky. Kam jsem je moh' jenom dát?
Jal jsem se hledat záslepky. Tuhle nebyly, támhle nebyly, v odpadu nebyly … tak kde doprkýnka jsou? Že by je tam v Ikea zapomněli dát? No to se mi ještě nestalo. To je divný. Přeci jsem je neztratil.
Ale … co když …
Jo!
Vono je to jinak!
Já tu vrchní příčku namontoval vobráceně! Ty třmínky měly být vevnitř. Bez záslepek, poněvadž nebudou vidět.
Tak tedy částečná rozborka, naštěstí je materiál pružný a kapku povolí dole, když nahoře povolím šrouby. Roztáhnout, vytáhnout, otočit, vložit, zašroubovat. A je to!
Teď teprv je to jak má být.
A bez záslepek!