WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

1:0 pro mouchu

Že jsem tu psal včera o kočkenech? Pochopitelně. S nima je furt něco a proto o nich píšu pořád. Taky už jsem psal, že chytají kde co. Koně a mouchy a vosy a kdejakou havěť. Hlavně když se to hýbe.
Je to vždycky hon se strašlivým vypětím. Ženou se po svém cíli hlava nehlava. A to se někdy nevyplácí.
"Maaaaaaaaaaauuuuuuuuuaaaaaauuuuuuu!"
Vypadalo to, že k nám dorazil parní válec a ten drtí někoho z kočkenů na kostní moučku.
Ve světnici už bylo jasné, že ten někdo je Nemo. Parní válec přítomen nebyl.
Nemovi úplně stačil radiátor topení.
Tentokrát hon na mouchu skončil 1:0 pro mouchu.
Nemo uklouzl na parapetu okna, zasekl se mu dráp do mřížky topení a spadl. Jenomže dráp nemohl vyndat, poněvadž dráp je háček a háčky když se zaháčkují do topení, je těžké je vyháčkovat.
A tak řval na celé kolo. Nadával na mouchu, naříkal bolestí a strachem a volal pánečka, aby s tím už koukal něco udělat, že se to nedá vydržet. Naštěstí jsou kočkeni už dost velcí, takže Nemo nevisel, ale stál na předních se zadní packou v té mřížce nahoře v tom radiátoru.
"Ukaž, ty nešiko," vzal jsem mu jemně packu, vyprostil a zkontroloval. Byla v pořádku.
Nemo se oklepal a packu si začal olizovat. To je kočkeny nejpoužívanější lék na všechno.
Někdy si říkám, že by si mohli navzájem olizovat ty svý mozečky, aby se jim už konečně rozsvítilo a přestali dělat takový kočičárny.
Jo a ta moucha? Ta byla v pohodě. Tentokrát zvítězila.