WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

prostá pravda

Piju, jasně že piju. Piju všechno, co mi chutná. Alkoholici praví, že pijí všechno co teče. Tím se od alkoholiků liším. A pravděpodobně to není jediná odlišnost.
Čaj, káva, minerální voda z Oseka nebo z Poděbrad, kofola a některé vybrané alkoholy. To jsou moje oblíbené nápoje. Teď na podzim k těm alkoholům, což jsou vlastně jenom dvě značky velmi rašelinových pálenek buď z Irska nebo z ostrova Islay, přibyla i domácí pálenka z mirabelek,
což jsem si tu vloni zapisoval. Nu a vínu příliš nerozumím. Víno vnímám jen jaksi digitálně. Nula nebo jednička, čili : chutná nebo nechutná. Tudíž je každému jasné, že mezi nápojové natož pak alkoholové odborníky nepatřím.
Proto jsem taky až do neděle vůbec nerozuměl tomu, proč někteří kamarádi, kteří také neplatí za žádné velké pijany, každý rok uctívají jakýsi suchý měsíc. Pochopil jsem časem, že prostě jednou za rok zamknou ve špajzu na měsíc flašku a ani se jí nedotknou. Tomu jsem porozuměl, ale nějak jsem se k tomu nikdy nedostal, protože já ji někdy neotevřu dýl, jak měsíc a to nejenom jednou v roce. Prostě někdy chuť mám a jindy dlouho ne.
Ale proč vždycky únor?
To mi léta vrtalo hlavou.
A v neděli jsem se konečně osmělil a zeptal jsem se.
"No to je přeci jasný. Než abych pil málo nebo střídavě, tak prostě nepiju celej měsíc. Tím je jasný, že to nepotřebuju a mám zase na rok pokoj. No a proč dycky únor? To je přece daleko jasnější. Protože je to nejkratší měsíc!"
"To jsem teda trouba. To mě vážně nenapadlo. Já dycky myslel, že je v tom něco magickýho."
"Není. A to by se to mohlo eště taky držet jenom na přestupnej rok, aby to nebylo tak často", dodal vtipálek.
Tak prostá je pravda, milý Watsone.