WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

pod pokličkou

Je to zrovna čtrnáct dní, co jsem si tu psal o tom hrozným zápachu. Popsal jsem výsledky výzkumu, závěr z nich plynoucí a měl jsem za to, že je vše vyřešeno. To ovšem byl veliký, ale opravdu veliký omyl.
Ten smrad tam v té skříňce zůsal.
Ale nezůstalo tam nic smradlavého. Jsou tam jen hrnky, sklenky, keramika. To přeci nemůže smrdět. Dyť je to všechno zcela inertní.
A tak nastala další prohlídka. Hrnky
. Na čaj, na kafe, hrnky s pokličkami. A nic.
Tak ještě ta krabička od sušenek. Taky nic. Plechová, prázdná.
No doprkýnkadubovýho!
Keramická dóza od pečeného sýra. Zase nic. Hned vedle ještě jedna a zase …
Ha!
Smrdí!
Ten zapečený sýr musel nějak ulpět na povrchu uvnitř pod pokličkou. A dobýval se ven. Sice v množsrtví menším než malém a v podobě pouhých výparů, ale dobýval. A smrděl.
Tak. Ven s ním, pořádně vymýt, nechat stát vedle, dokud se to nepotvrdí.
Teď konečně by snad mohla být tahle prožluklá historie u konce.
Tedy až do příštího … zápachu.