WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

všežravec na zahradě

Zkusili jsme to, neboť vyzkoušením se na to přijde nejsnáz. A totiž to, jestli Bartoloměj jí, tedy a chutná mu, to, co na zahradě vyroste.
První přišly na řadu moruše. Ty mají tu nepěknou vlastnost, že se mu při trhání trochu rozmáčkly v ruce, takže bylo lepší ho krmit, což se ukázalo i u ostatních plodů jako vhodnější postup. Tedy moruše jedl hned. Už je znal z minulého týdne, když jsem jim je přivezl natrhané. Ale přeci jen trhané ze stromu jsou jiné, než z misky doma.
Takže moruše v pořádku.
Moruše prokládal lesními jahodami, ale těch už je jen pár. Ale taky mu jely.
Na druhé straně zahrady je rybíz. Ten jsem mu pokusně nabídl a Bartoloměj ho pokusně vochutnal. Nesměle, jen trochu, ale pak zjistil, že i tyhle červené kuličky jsou výtečné a vzal mezi jedlé bobule i červený rybíz.
Jostu jsme zatím vynechali, ta mi moc nejede a co nechutná mně, nebudu cpát vnukovi. Ovšem Juráš i Ála si ji pochvalovali. Budiž. Mají ji mít.
Následovaly mirabelky. Dobré, sladké, ihned jedlé.
Nakonec jsme nechali višně, jelikož těch je letos jen pár. I višně byly přijaty, poněvadž jsou už skoro přezrálé a tím pádem naprosto znamenité, málo kyselé.
Nuže je to dobré - Bartoloměj se nevošklíbá a zahradu přijal jako jedlou.
Zdá se, že je řádným všežravcem.