WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

měl nejmíň metr

Kašlíček a rýmička - ona nechvalně proslulá choroba decimující celé legie mužů v každém věku sedla za krk i mně. Tudíž jsem včera nechal kamarády samotné. Cvičit museli sami, abych na ně neprsk nějakou ošklivost. Jen ten klíč od tělocvičny jsem jim musel dovézt.
Čekám tedy s klíčem u rybníka. Bylo nádherné pozdní odpoledne a na břehu seděli rybáři. Jeden soused, co bydlí přímo u rybníka a dva kluci. Nedalo mi to.
"Ahoj kluci, co jste dneska chytli?"
"Dneska ještě nic, jsme tu jen chvíli."
"A to jo. A berou tady?"
"Tady? Jasně že jo."
"Jo? A který nejvíc?"
"Třeba včera jsem tady zasek amura. Měl nejmíň metr!"
"Neříkej. Vážně? A vytáhls ho?"
"To ne. Von se mi utrh' támhle pod hrází."
"No to byla smůla."
"Jo byla, ale von tu někde je."
"Tak ať vám berou. Třeba ho chytnete dneska."
"Dík!"
Báječní kluci. Mohlo jim bý tak dvanáct a už uměli základy rybářské latiny.

Zvole_211030