WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

klíšťolapka

To, že je sezóna klíšťat v plném proudu, opakují kdejaká média. Já tedy očkován jsem, ale jak víme, tohle očkování je sice správně, ovšem chrání jen před částí z celého spektra všelijakých nákaz a proto se před klíšťaty chráním i smradem. Tedy nám, lidem repelent nesmrdí, ale klíšťatům a jinejm hmyzákům ano. Prtoto na mě nelezou, když na okraji lesa na Paloučku cvičíme.
Jenomže tuhle přijdu za cvičení, položím na stůl ty svý parafernálie a koukám, že po telefonu coci leze. A není to cosi, je to brouček. A není to brouček, je to klíště! Klíště si vybralo špatné místo a špatný čas, proto nepřežilo příliš dlouho. Já se začal zabývat tím, jak je možné, že jsem si ho i s tím repelentem přinesl s sebou z lesa.
Že by existoval druh klíšťat speciálně cvičených na odolnost proti postřiku chemickými protiklíšťovými zbraněmi? To mi přišlo podivné, ale pak jsem na to káp.
Já nechal telefon ležet jen tak v trávě. Protože je to můj telefon, je celý cítit člověčinou, tedy mojí člověčinou. A protože jsem preparoval repelentem jen sebe, nikoliv telefon, klíště čuchalo člověčinu a zkusilo se zakousnout do telefonu, což mu zjevně nevyšlo.
Čili: i telefon potřebuje repelent, pokud ho necháme v trávě a nechceme ho používat jako klíšťolapku.