WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

tři dny necvičit

Ony by se tyhlety odborný doktorský pindy neměly podceňovat. Pochopitelně v pohádkách jde všechno tak, aby to nakonec dobře dopadlo, ve skutečném životě to však bývá jako z Cimrmana vystřižené. Tedy naopak.
Nu a když mi tedy doktoři radí, abych po očkování necvičil. Tak je poslechnu. Tedy poslechl jsem v úterý. Ve středu jsem už cvičit byl. A to jsem neměl dělat. Hned po cvičení jsem usnul jako když mě do vody hodí. A ve čtvrtek jsem měl cestu do Hostinného, což je kousek, ale cestou zátky už se mi to jako kousek moc nezdálo. Padla na mě totiž taková divná únava. Už cestou tam se mi chtělo spát, ale zpátky jsem za tím volantem přímo usínal. Jako bych měl za sebou osm hodim po německých dálnicích.
Ne, neusnul jsem, ale autopilot mě často vyzýval, abych si převzal řízení. A odpoledne po návratu už bylo jasno, že na čtvrteční cvičení bych se sotva doplazil. Usnul jsem znova.
A to jsem si říkal, jak doktorská nařízení poslouchám.
Jo, poslouchám, ale špatně. Tři dny necvičit, říkali. A já necvičil jen jeden den. A to bylo to špatně.
Příště už budu hodnej, paní doktorko, slibuju.
;-)