WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

injekce a lízátko

Možná si někdo z pamětníků vzpomene na povinnou fluorizaci ve škole i očkování tamtéž. Nikdo se nikoho neptal, prostě nám paní učitelka (ano, neříkali jsme soudružka, ale paní, nicméně to jaksi "bylo proti") oznámila, že zítra bude fluorizace nebo očkování a šmytec. To první bylo kloktání roztoku s fluorem. Každý vyfasoval voskovaný kelímek, z něj pak žbrundal v puse tu nechutnou tekutinu a nakonec šel k umyvadlu a vyplivl to. Očkování bylo vždycky v jedné třídě pro všechny. Stáli jsme frontu a když na nás přišla řada, dostali jsme injekci a bylo.
Teď holt může mít každej názor, což je sice správně, ale pošetilost těch, kteří očkování odmítají, nestojí na zdravém selském rozumu, ale na fámách ze sítě typu "jedna paní povídala".
U nás tomu tak není a když přišlo upozornění, že Kačka potřebuje protiklíšťové přeočkování, objednal jsem ji a v pátek jsme tam jeli.
Ovšem měkteré znaky minulosti to mělo.
"A tati, mohli bysme se stavit někde v krámě cestou zpátky?"
"Mohli."
"To je fajn."
"Proč?"
"No, já bych si dala něco dobrýho."
"Aha! Tak se stavíme."
Stavili jsme se a Kačka si vybrala oříšky v cukrové polevě ve vánočním balení. Za polovic to měli v regále.
A tak bylo učiněno starým dobrým pořádkům za dost.
Kačka dostala injekci i pomyslné lízátko.
A tak to má bejt.