WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

stůl

Tuhle jsem procházel svůj archiv k poslouchání a jal se ho dál doplňovat, když jsem narazil na detektivky Edgara Wallace. Já mám tuhletu brakovou literaturu rád. Ještě mám schovaný Rodokapsy po tatínkovi a až dojde k uspořádání beden, ve kterých jsou, určitě si v nich počtu.
Díky tomu audio archivu jsem si vzpomněl na knížku právě od Edgara Wallace. Je to opravdu hódně dávno, co jsem ji tenkrát doma u tatínkova křesla objevil. On tyhlety pokleslé příběhy četl rád. A já se tenkrát do toho také pustil a vím, že mě překvapoval ten svět vršených tajuplností a záhad, podivných mordů a ukrutenství. Něco takového jsem před tím ještě nečetl. Od té doby jsem Wallace nečetl a zapomněl jsem na něj. Až teď. Teď jsem si na tu knížku vzpomněl a zachtělo se mi braku.
No jo, ale kde ta knížka skončila?
Tak to zkusíme jinak: co třeba někde v antikvariátu? Nebyla by?
Byla!
A právě jenom v antikvariátu. Nikde jinde to není. Asi to bude obzvlášť šťavnatý brak. Nuže vzhůru tedy k antikváři! Tam mi byl skrzevá přivřené dveře knihami všeho druhu zavaleného krámku podán kýžený svazek nově svázaný v plátěné vazbě s naklíženou původní stranou obálky na deskách.
Ve chvíli, kdy se pootevřely dveře antikvářovy, začaly se jako na pokyn temné moci z nebe sypat přívaly sněhových krupiček. Vítr ty spousty zavál pootevřenými dveřmi dovnitř.
"Co se to děje?", podivila se paní antikvárnice, podávajíc mi knihu, "vždyť ještě před chvílí bylo jasno!"
"Strhla se vánice. Úplně naráz. Z ničehož nic," odvětil jsem a strčil si vytoužený brak v originálním vydání z roku 1936 pod bundu.
Dramatičtější scénu pro získání brakové detektivky jsem si nemohl přát.
Už se nemůžu dočkat. Hned dneska se pustím do čtení. Je na to ideální čas.
Právě se začal z olověně šedých mračen znovu sypat sníh.

Stul