WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

původ potlesku

Potlesk na otevřené scéně. Kdo by o něj nestál, že. Ovšem není potlesk jako potlesk. Při cvičení zní tleskání také. Není to však ani tak tleskání jako spíš pleskání. Pěst o dlaň pleskne při cvičení několikrát při určité formě. Pleská to jak kdy a jak kdo. Někdo výrazně, někdo tiše a někdo vůbec.
Nu a včera vpodvečer bylo tleskání a pleskání habaděj.
"To jste holt cvičili pořádně," řekl by člověk s naším počínám obeznámený. A bude mít pravdu, ale jenom zčásti. Pořádně cvičíme vždycky, nebo si to alespoň myslíme. Včera k tomu tleskání ale výrazně přispěla moje zapomětlivost. Jel jsem se totiž před cvičením podívat na stavbu, jak vypadají nové schody, které řemeslníci položili už na všechny stupně kromě jednoho, který bude složitější na provedení. Schody vypadají skvěle a jsou důvodem k nemalé radosti. K malé, ba přímo k žádné radosti však vedlo to, že jsem zapomněl na cvičení vzít repelent.
A modří již tuší původ potlesku.
Ano. Náhodný pozorovatel mohl být včera přítomen zvláštnímu pohybu roukou při cvičení sedmdesáti čtyř forem. Forem bylo totiž mnohem víc. A to proto, že předepsané pohyby rukou byly průběžně obohacovány o další, dosud nepoužívaná plesknutí, jejichž cílem nebylo ani tak zpestřit stoletími propracované formy, ale rychlým pohybem zaplácnout komára.
Tak tak, komáři měli včera po dešti hody. A my jsme se je snažili odehnat a ty nejdrzejší rovnou zneškodnit.
Bylo to takové komáří tai ti.