WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

007 aneb Je čas zemřít

Je to už velmi, velmi dávno. Desítky let. Tenkrát jsem se podivoval nad tím, jak může dospělý muž usnout v kině při filmové produkci. Už nevím, co to bylo za film, ale vím, že já se bavil skvěle. Ovšem laskavý a jinak docela veselý pán, kterého jsem tenkrát vzal do kina s sebou, prostě usnul. Nechápal jsem to, vždyť to byla taková zábava!
Dneska už to chápu.
Tady v mém deníku by se našlo opravdu jen minimum zmínek o kině. Je to spíš vyjímka. A dnes si ji opět po delší době dovolím. Už proto, že jsem si opět po delší době dovolil jít do kina. Ano, dva roky jsem se těšil na nového Bonda. Ve čtvrtek byla premiéra, na pátek jsem koupil lístky.
Dobrý, říkal jsem si při velice dynamické honičce v italském městečku Matera, kde 007 předváděl, jak to umí s padouchy a se svým auťákem Aston Martin DB5. Když to takhle půjde dál, bude to bomba, říkal jsem si nadšen po této úvodní sekvenci, než se objevily titulky.
Jenomže ta bomba, obrazně řečeno, mi bouchla v ruce.
Tou v ryze bondovském stylu natočenou úvodní scénou totiž de facto skončil Bond. James Bond.
Dál už jsem jen nevěřícně zíral a čekal, kdy to přijde a když to nepřišlo ani po půldruhé hodině, bylo jasné, že tvůrci téhle poslední bondovky zabili Bonda prakticky už v začátku filmu. Samozřejmě, 007 se vyskytuje na plátně doslova až do roztrhání těla, ba dokonce jsou tam dva 007, ale jsou to mrtvý figury.
Bond je placenej od toho, aby zachraňoval svět, jezdil v drahých autech, upravoval si kravatu v drahých oblecích, bez milosti potíral padouchy a v posteli drtil srdce i těla zástupům bondovských krásek, aby to celé s úsměvem zapíjel při hře v kasinu vodkou s martini, protřepat, nemíchat. Za nic jiného ho daňový poplatník Spojeního království neplatí. Nikoho nezajímá fiolozofování o životě, záchrana jeho manželky a dcery (!!!! … jak může mít Bond dceru!?!!! … kdy už, tak leda snad syna … !!!) a fňukání na kolenou před padouchem držícím Bondovu rodinu jako rukojmí.
A to nemluvím o genderově a rasově vyváženém obsazení dalších postav, naprosto pitomém scénáři a hlubokomyslných absurdně dlouhých debatách o nesmrtelnosti chrousta. To všechno způsobilo situaci, nad kterou jsem se podivoval v úvodu dnešního zápisu.
Vážení, já při nové bondovce dvakrát usnul!
V závěru filmu odešlo z vyprodaného sálu asi tak pět diváků a i ten černoch, co seděl vedle mě a způsobně a tiše konzumoval popcorn a colu, odešel asi tak pět minut před koncem.
Já sám jsem si poslední půlhodinu přál: tak už toho chudáka na plátně někdo vodstřelte, ať se netrápí a my můžem jít domů.
Splnili mi to až těsně před závěrečnejma titulkama, který jsme protrpěli až do konce, abychom viděli tu obvyklou větu:
James Bond se vrátí.
Na to odpovídám spolu s Horácem Badmanem: Není třeba.
A dodávám za sebe: tenhle Bond už měl ten nejvyšší čas zemřít.