sám na Paloučku

22.července 2021 05:37 / zařazeno v kategorii: o událostech

Loňské léto bylo jiné. Především tím, že virus covid byl novinkou a po uvolnění na začátku prázdnin jsme si všichni chtěli užít času venku při cvičení. Na Paloučku se nás scházelo obvykle šest. Rekord byl o osmi cvičencích a na minimum to kleslo, když jsme s Ondřejem zůstali na trávníku sami dva.
Letos je situace opět trochu jiná.
Nastalo očkování, rozvolňování, cestování podle pravidel.
Na Paloučku jsme nejčastěji dva s Radkem a když je Ondřej na základně, tak tři. Ale stává se, že Radek napíše, že nemůže a to se na Palouček potom nevypravím ani já, což mě mrzí, jelikož cvičení mě baví.
Od pátku už by zase měl cvičit i Ondřej, čímž náš kolektiv nabyde o padesát procent. Ovšem včera byla premiéra.
To jsem přijel, nastříkal se repelentem a začal si sám cvičit. On Radek přijde, to by napsal, kdyby nepřišel.
I cvičil jsem čikung a nikdo nepřišel.
Dal jsem si třináctku a stále nic.
Nu a tak jsem jsem usoudil, že tentokrát možná zůstanu na trávníku u lesa sám. Zacvičil jsem si tedy sedmdesátčtyřku a příjemně rozhýbán jsem pořád žil v naději, že přeci jen alespoň někdo …
Naděje zmizela a poté jsem zmizel i já.
Tentokrát prvně po samostatném cvičení.
Ale dal jsem si záležet.