WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

na zadní straně

Když nemáte heslo, tak to jste … bez hesla. Však víte. A proto si každej, kdo má nějaký heslo, to heslo hezky někam napíše a dá do šuplíku, aby ho nemusel nosit v hlavě. Pochopitelně, že nějaké to heslo člověk v hlavě nosí, ale k routeru se nepřipojujete denně, takže právě tohle heslo bývá v šuplíku.
I to moje heslo k připojení na wifi je v šuplíku. Zrovínka včera jsem ho potřeboval. Šel jsem najisto. Otevřu šuplík, vyndám desky, otevřu desky, zalistuju a na třetí stránce upostřed je heslo.
"Tady si ho opiš."
"Ale ono nefunguje."
"Musí fungovat, vždyť ho mám tady napsaný. Zkus to znova."
"Nefunguje."
"Hmmm … že bych ho změnil? To je divný. Tak zkus tohle."
Vytáhl jsem z paměti další heslo, které připadalo jako jediný možný kandidát na wifi připojení. Nefungovalo.
Psali jsme to třikrát. Nepomohlo to, samozřejmě.
"A nemáš tam to heslo přímo z routeru?"
Asi jo.
Opsali jsme heslo ze štítku.
Nic.
Třikrát nic.
"Ale tady to první heslo je pro admina …."
Šel jsem k počítači, zalogoval se jako administrátor a přečetl jsem si heslo.
Bylo úplně jiné.
Bezdrátová síť naskočila okamžitě a mně vrtalo hlavou, co jsem to provedl a kde mám to heslo napsaný. Ukládám desky s heslem, řadím papíry za sebou, přidávám návod na toustovač …
Ha! Tady je! Co jsem řikal! Kdo to řikal? Já to řikal! Píšu si to, dycky si to píšu. Tadyhle je napsaný, abych to nezapomněl …
… akorát, že na zadní straně návodu … no …