WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

hravý Ježíšek

On tedy k nám Ježíšek nosí nejčastěji to nejoblíbenější, či to, o co mu napíšeme. Tak například mně přinesl ponožky. Ovšem mezi nejoblíbenější patří hry. Nějak se přihodilo, že hry už sami nevymýšlíme, ale rádi se necháváme bavit a unikáme. Tedy hry únikové jsou často pod stromečkem.
Letos jich zase bylo spousta a na dvou už jsme byli.
A odehrálo se překvapení.
Totiž ještě nedávno jsme se tak nějak všelijak v těch únikových místnostech motali jeden přes druhého a chaoticky řešili úlohy, až jsme se skrzevá ten chaos dostali k úniku.
Jenomže tentokrát už to bylo jinak.
Matěj s Kačkou excelovali. Hledali, nacházeli, počítali, přikládali, luštili kódy a otevírali zámky. Nestačil jsem se divit. Většinu úkolů vyřešili sami dva a my s mouzvídavouHaničkou jsme jenom překvapeně sekundovali. Pravda, našel jsem některé důležité stopy, bez kterých by to nešlo dál, ale užití těch stop už vzaly do rukou děti. A další, možná důležitější, odhalily samy.
Na otázku, jak na to přišli, odtušil Matěj, že to přece vypočítali.
A bylo.
Ta druhá byla jen jedna místnost, ale zato s úkoly, které se nám velice zamlouvaly, jelikož to nebylo jen otevírání kódových zámků. Pravda, dokud jsem neotevřel truhlu s kryptexem, nehnuli jsme se z místa, ale pak už to šlo ráz na ráz.
Báječný to bylo.
Už proto, že děti jsou v hraní dávno lepší, než my.