WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

technicky je to bez chyby

Jednou za dlouhý čas se mi stane, že zvítězí nostalgie a já se dám do pečení. Ano, dědečkovu bábovku a maminčin perník už mám nacvičený, ty se mi povedou vždycky a dopadne to tak, že na mě málem nezbyde. To ovšem neplatí pro vánoční cukroví. Tady je led příliš tenký a já se na něj nepouštím nijak často. Nejvýš jednou .. za … no řekněme jednou za pět let. Třeba.
Letos se to nějak schumelilo a já se dostrkal k troubě. Tedy nejdřív to těsto, pak krém a marmeládu, na to polevu - jsou to takové řezy, co mi vždycky od maminky děsně chutnaly. Čekal jsem, že se mi to nepovede, poněvadž něco takovýho jsem dělal možná jednou, možná vůbec. Ale pracoval jsem pečlivě, těsto se spojilo i bez vajec, na obou plechách skutečně ztvrdlo na kámen, jak popisovala maminka v receptu, ale to jsem dokázal zvládnout dlouhým nástrojem na dorty. Kaši, vmíchat do máslového krému se mi taky podařilo bez újmy na kvalitě a i finální cukrovou polevu jsem bez problému umíchal a rozetřel tam, kam patřila. Nečekaně povedené dílo.
No jo, povedené. Jenomže já to vochutnal a povedenost byla ta tam.
Buď to je tím, že ta marmeláda není domácí, maminčina, rybízová, nebo co já vím čím, ale nějak mi to nejelo. Kačka se ušklíbla, že kdyby tam nebyl ten rum (v polevě je rumová příchuť) a Matěj se neostýchal, když jsem ho pobídl a pravil rovnou, že je to hnusný.
Objektivně je to hrozně přeslazený, marmeláda chutí převládá, ale spíš to kazí a to těsto sice přesně podle receptu změklo a je z toho všeho nejlepší, jenomže to přerazí ta cukrová chuť marmelády s polevou dohromady a tudíž ani ten krém uvnitř nijak nevynikne.
Inu cukrář ze mě takhle nebude. Tedy technicky je to téměř bez chyby, ale ta chuť, ta stojí za pendrek.