o Olešku
je pošetilé kroutit hlavou
20/12/17 05:53
Byl by pošetilé kroutit hlavou nad skutečností, že svět se mění. Možná je lepší se ptát, jestli ta neustálá proměna vede k lepšímu. Nu, to záleží na tom, co má být cílem.
Mně tu a tam mojeveseláHanička předhazuje trifidí farmu jako naprosto ujetej ideál samostatnosti. Pro ty, kteří nečetli Den Trifidů, jen krátce uvádím, že se jedná o sci-fi román, kde svět ovládnou životu nebezpečné rostliny a přežívající zbytky lidstva se uchylují k obraně na uzavřených a chráněných usedlostech - farmách, které jsou ve všem všudy soběstačné. A to byl původně můj cíl: mít domeček co nejvíc soběstačný. No, z ideálu jsem pochopitelně slevil, ale tu nálepku už mi nikdo nevodpáře. Ovšem, pokud jde o soběstačnost, pořád trvá - tedy pokud jde o to, že bych měl v čemkoliv čekat pomoc odjinud. Nečekám, pochopitelně. Včera mi to připomněla jedna situace u nás ve vsi.
Je to tak deset, možná víc let, co jsme tu jednak byli skoro sami, domy v okolí ještě nestály, a padávalo víc sněhu. I třicet centimetrů najednou. V pozdějších letech jsou tu někde na woleschku i fotky, jak si s dětmi stavíme iglů. A nešlo jen o stavbu iglů, ale i o to, jestli se z domu dostaneme do města. Mám v živé paměti, jak jsem dvě zimy prohazoval já sám hrablem cestu od nás až k hlavní cestě. Ano, byl jsem se ptát na obecním úřadě, jestli se dá objednat pluh, ale dostalo se mi jen udiveného pohledu s jakousi poznámkou, že tady si to přeci dycky každej sám …
Inu, tak jsem se chopil toho hrabla sám. Po letech jsem tu pak potkal traktor s radlicí, pak nějaký pronajatý uklízeč sněhu - tedy pokud ho bylo víc, tak dvacet centimetrů, jinak ne. Nu a teď se začala celkem pravidelně objevovat obecní multikára s radlicí. Svět se mění. Ale ta samostatnost mi zůstala. Jen, když na to dojde, protahuju - opět sám! - to, co protažené není. Ale už jen po hranice naší ne-trifidí farmy. Ostatním "farmářům" to asi nepříjde důležité a tak to nechávají na obci.
Nu a za téhle situace čtu na obecní diskuzi téměř výkřiky o pomoc asi v tomto duchu: …" napadl sníh (asi tři centimetry!), naše ulice je neprůjezdná, mám malé děti, teď jsem se přistěhovala, nedostane se k nám ani pojízdná prodejna, a co kdybych třeba potřebovala sanitku!!! - kdy přijede obecní pluh?"…
Chápu, člověk, který se přistěhoval z města a nikdy neviděl hrablo, natož sníh, může propadnout panice, když je cesta trošku pocukrovaná. Chápu i ty obavy co by, kdyby. Ale už vůbec nechápu tu nepřipravenost. Nerozumím tomu. Je to podobné, jako by se našinec nechal zapsat do závodů na divoké vodě, protože je to dneska in, a když se octne na startu, zjistí, že nemá pádlo, vestu ani helmu a čeká, že ho někdo v té jeho nafukovací skořápce potáhne vodou na špagátu. Jak říkám: nerozumím tomu. Kdyby šlo o přímého souseda, asi bych mu odpověděl že mu přijdu pomoct a stál bych u vrátek s hrablem. Ale že je to soused, který je od nás přes dva kilometry a má jiné přímé sousedy, jen to sleduju.
A kroutím hlavou, jak se ten svět mění. Je to k lepšímu?
Mně tu a tam mojeveseláHanička předhazuje trifidí farmu jako naprosto ujetej ideál samostatnosti. Pro ty, kteří nečetli Den Trifidů, jen krátce uvádím, že se jedná o sci-fi román, kde svět ovládnou životu nebezpečné rostliny a přežívající zbytky lidstva se uchylují k obraně na uzavřených a chráněných usedlostech - farmách, které jsou ve všem všudy soběstačné. A to byl původně můj cíl: mít domeček co nejvíc soběstačný. No, z ideálu jsem pochopitelně slevil, ale tu nálepku už mi nikdo nevodpáře. Ovšem, pokud jde o soběstačnost, pořád trvá - tedy pokud jde o to, že bych měl v čemkoliv čekat pomoc odjinud. Nečekám, pochopitelně. Včera mi to připomněla jedna situace u nás ve vsi.
Je to tak deset, možná víc let, co jsme tu jednak byli skoro sami, domy v okolí ještě nestály, a padávalo víc sněhu. I třicet centimetrů najednou. V pozdějších letech jsou tu někde na woleschku i fotky, jak si s dětmi stavíme iglů. A nešlo jen o stavbu iglů, ale i o to, jestli se z domu dostaneme do města. Mám v živé paměti, jak jsem dvě zimy prohazoval já sám hrablem cestu od nás až k hlavní cestě. Ano, byl jsem se ptát na obecním úřadě, jestli se dá objednat pluh, ale dostalo se mi jen udiveného pohledu s jakousi poznámkou, že tady si to přeci dycky každej sám …
Inu, tak jsem se chopil toho hrabla sám. Po letech jsem tu pak potkal traktor s radlicí, pak nějaký pronajatý uklízeč sněhu - tedy pokud ho bylo víc, tak dvacet centimetrů, jinak ne. Nu a teď se začala celkem pravidelně objevovat obecní multikára s radlicí. Svět se mění. Ale ta samostatnost mi zůstala. Jen, když na to dojde, protahuju - opět sám! - to, co protažené není. Ale už jen po hranice naší ne-trifidí farmy. Ostatním "farmářům" to asi nepříjde důležité a tak to nechávají na obci.
Nu a za téhle situace čtu na obecní diskuzi téměř výkřiky o pomoc asi v tomto duchu: …" napadl sníh (asi tři centimetry!), naše ulice je neprůjezdná, mám malé děti, teď jsem se přistěhovala, nedostane se k nám ani pojízdná prodejna, a co kdybych třeba potřebovala sanitku!!! - kdy přijede obecní pluh?"…
Chápu, člověk, který se přistěhoval z města a nikdy neviděl hrablo, natož sníh, může propadnout panice, když je cesta trošku pocukrovaná. Chápu i ty obavy co by, kdyby. Ale už vůbec nechápu tu nepřipravenost. Nerozumím tomu. Je to podobné, jako by se našinec nechal zapsat do závodů na divoké vodě, protože je to dneska in, a když se octne na startu, zjistí, že nemá pádlo, vestu ani helmu a čeká, že ho někdo v té jeho nafukovací skořápce potáhne vodou na špagátu. Jak říkám: nerozumím tomu. Kdyby šlo o přímého souseda, asi bych mu odpověděl že mu přijdu pomoct a stál bych u vrátek s hrablem. Ale že je to soused, který je od nás přes dva kilometry a má jiné přímé sousedy, jen to sleduju.
A kroutím hlavou, jak se ten svět mění. Je to k lepšímu?
digitální střecha
06/11/17 05:55
To, že se na nás o víkendu díval úplněk znamenalo, že v pátek v noci bylo jasno a v sobotu nad ránem se tím pádem dostavil první letošní mrazík. Nebyl to žádnej samec, teplota jen nepatrně o nějakou tu desetinku na chvilku sklouzla pod nulu, ale stačilo to, aby už byla na trávníku jinovatka, tedy šedivka, jak říkal dědeček. A nejen na trávníku. Nová střecha altánku, který je od pátku dokončen, už byla celá šedivá.
A tím se dostáváme k novému meteorologickému zařízení.
Tím je ta střecha.
Na první pohled totiž do dálky signalizuje zásadní změnou barvy, že je mráz. Když je teplo, je barva střecha černá, když se na ní usadí jinovatka, je bílá. Dalo by se říct, že nám pan tesař vyrobil dvojbarevnou střechu. Binární. Pokud bychom si to označili číslicemi, už můžeme mluvit o digitální střeše.
Jistě, každá střecha pokrytá jinovatkou nebo sněhem, je bílá. Jenomže my před okny máme, tedy donedávna jsme měli, jen zahradu. Žádnou střechu. Od pátku to je jinak a k objektům pozorovaným při ledabylém pohledu z okna se přidala další plocha, kterou shora uvedené důvody pasují do role zbrusu nového binárního ukazatele počasí, konkrétně jinovatky. A protože tu plochu zčásti zabírá i meteokamera, lze podle barvy střechy odhadovat, jestli to bude klouzat na cestách.
Inu, pořídili jsme si digitální střechu.
A tím se dostáváme k novému meteorologickému zařízení.
Tím je ta střecha.
Na první pohled totiž do dálky signalizuje zásadní změnou barvy, že je mráz. Když je teplo, je barva střecha černá, když se na ní usadí jinovatka, je bílá. Dalo by se říct, že nám pan tesař vyrobil dvojbarevnou střechu. Binární. Pokud bychom si to označili číslicemi, už můžeme mluvit o digitální střeše.
Jistě, každá střecha pokrytá jinovatkou nebo sněhem, je bílá. Jenomže my před okny máme, tedy donedávna jsme měli, jen zahradu. Žádnou střechu. Od pátku to je jinak a k objektům pozorovaným při ledabylém pohledu z okna se přidala další plocha, kterou shora uvedené důvody pasují do role zbrusu nového binárního ukazatele počasí, konkrétně jinovatky. A protože tu plochu zčásti zabírá i meteokamera, lze podle barvy střechy odhadovat, jestli to bude klouzat na cestách.
Inu, pořídili jsme si digitální střechu.
za den postavený
02/11/17 05:53
"To máme za den postavený," děl údajně pan tesař, když sliboval hory doly médůvěřivéHaničce. Totiž když plánoval postavení altánku. Měl pravdu. Měli to postavený za den. Za onu předmětnou sobotu, kdy jsem pořídil první časosběrný snímek. Od té doby už v potůčku proteklo pár kubíků vody a já těch snímků pořídil bratru nějakých dalších pět a pořád to není postavený. A že mi ty údaje nějak neseděj? I seděj.
Postavený to totiž vopravdu měli za den. Ale jen hrubou stavbu. Pak se s tím courali, přišla jim do toho vichřice a odnesla nejen trampolínu, ale i půlku nehotové střešní krytiny, a museli tu půlku střechy pokrývat znova. Museli dodatečně betonovat patky pod sloupky, o kterých jsem jim předem říkal, že to je potřeba, a o kterých pan tesař prohlašoval, že to potřeba není, poněvadž on na to má ty patky, co se zatlučou do země a stačí to … no, nestačilo to. Patky zatlouk' a jak na ně ten altán postavil, zabořily se mu víc do země a kdyby to tak nechal, jezdili by se k nám turisti dívat na šikmej altán jako do Pisy na věž. Tak to musel zvednout a dodatečně obrýt a zabetonovat. A proto nemohli dodělat podlahu, jelikož by to nemohli obrejt. Kdyby tam už ta podlaha byla.
A tak to pokračuje ke zdárnému konci, avšak oklikami, které si pan tesař přidává z vlastní vůle a skoro se mi chce říct, že pro své potěšení.
Ale tenhle týden chce být jistojistě hotovej. Říká. Snad prý i dneska. Říká.
No uvidíme. Až bude hotovej, tak si to řeknem.
Postavený to totiž vopravdu měli za den. Ale jen hrubou stavbu. Pak se s tím courali, přišla jim do toho vichřice a odnesla nejen trampolínu, ale i půlku nehotové střešní krytiny, a museli tu půlku střechy pokrývat znova. Museli dodatečně betonovat patky pod sloupky, o kterých jsem jim předem říkal, že to je potřeba, a o kterých pan tesař prohlašoval, že to potřeba není, poněvadž on na to má ty patky, co se zatlučou do země a stačí to … no, nestačilo to. Patky zatlouk' a jak na ně ten altán postavil, zabořily se mu víc do země a kdyby to tak nechal, jezdili by se k nám turisti dívat na šikmej altán jako do Pisy na věž. Tak to musel zvednout a dodatečně obrýt a zabetonovat. A proto nemohli dodělat podlahu, jelikož by to nemohli obrejt. Kdyby tam už ta podlaha byla.
A tak to pokračuje ke zdárnému konci, avšak oklikami, které si pan tesař přidává z vlastní vůle a skoro se mi chce říct, že pro své potěšení.
Ale tenhle týden chce být jistojistě hotovej. Říká. Snad prý i dneska. Říká.
No uvidíme. Až bude hotovej, tak si to řeknem.
odbahnění
24/10/17 05:46
Tak už to začalo. Ne, podzim nemám na mysli. Mám na mysli rybník. Ten náš malej rybníček, co býval požární nádrží a co byl na Olešku vybudován před dvaapadesáti lety. Za tu dobu si prožil svou slávu, ale co si budeme povídat, teď už byl dávno, dávno za zenitem. A protože opravit rybník není jako opravit plot, chtělo to nápad, vůli a sehnat peníze. To všechno se našemu zastupitelstvu podařilo, ostatně jako spousta dalších věcí.
Nu a tak nejdřív byl rybníček vypuštěn, tedy přesněji řečeno za pomoci hasičských čerpadel vyčerpán, a teď začíná očista. Doslova odbahnění.
Bylo potřeba počkat, až hospodář sklidí úrodu. Teď, když je úroda sklizena, nastala chvíle, kdy je možno vyvážet bahno z rybníka na pole. Prospěje to poli i rybníku. Ten průběh ale vypadá děsivě. Bagry, zvlášť ten spodní se boří po břicho v tekutém bahně. Železní dinosauři si podávají lžícemi, co ze dna vyhrabou. Černá břečka je to. Inu, padesát let nánosů. Rozhodně to nevypadá jako místo pro hledače pokladů. Kromě nějaké té utopené pramice či pár škeblí tam žádnou truhlu nehledejte. Na druhou stranu sám rybník je tou vzácností.
Až bude vyčistěn, upraven a znovu napuštěn, stane se z něj třeba zase na padesát let hezké místo, kam určitě každý rád zajde.
Ale to bude až napřesrok. Teď probíhá to odbahnění.
A tuhle, pro srovnání, jsou obrázky z roku 1965, kdy to všechno začalo. Obrázky jsou ze soukromé sousedské kroniky, tedy děkuji za laskavé poskytnutí.
Nu a tak nejdřív byl rybníček vypuštěn, tedy přesněji řečeno za pomoci hasičských čerpadel vyčerpán, a teď začíná očista. Doslova odbahnění.
Bylo potřeba počkat, až hospodář sklidí úrodu. Teď, když je úroda sklizena, nastala chvíle, kdy je možno vyvážet bahno z rybníka na pole. Prospěje to poli i rybníku. Ten průběh ale vypadá děsivě. Bagry, zvlášť ten spodní se boří po břicho v tekutém bahně. Železní dinosauři si podávají lžícemi, co ze dna vyhrabou. Černá břečka je to. Inu, padesát let nánosů. Rozhodně to nevypadá jako místo pro hledače pokladů. Kromě nějaké té utopené pramice či pár škeblí tam žádnou truhlu nehledejte. Na druhou stranu sám rybník je tou vzácností.
Až bude vyčistěn, upraven a znovu napuštěn, stane se z něj třeba zase na padesát let hezké místo, kam určitě každý rád zajde.
Ale to bude až napřesrok. Teď probíhá to odbahnění.
A tuhle, pro srovnání, jsou obrázky z roku 1965, kdy to všechno začalo. Obrázky jsou ze soukromé sousedské kroniky, tedy děkuji za laskavé poskytnutí.
altán
23/10/17 05:47
Dozvěděli jsme se s Matějem, že ty letošní byly druhé čarodějnice v tomhle vydání. To znamená, že jsme vlastně zažili všechna místní pálení čarodějnic tímto způsobem. Tedy s kapelou, točeným pivem a s buřty na tácku. Letos jsme přišli pozdě, hranice už hořela a baba na koštěti už to měla za sebou. Ale Matýsek hrdinně přikládal do ohně a pořád běhal kolem, jako by to měl všechno na starosti. Ke konci ho to nějak zmohlo a tak jsem zavelel k návratu. "Ale poběžíme, tatínku, ano?" "Ale jo, jestli chceš." "Chci, tak poběž." Běželi jsme. Matýsek mě držel za ruku a utíkal, co mu síly stačily. První úsek měl nastavenej k zastávce autobusu. "Tady si trošičku odpočineme, tatínku." Odpočali jsme si chůzí a hned zas pokračovali. Domů jsme dorazili indiánským během za chviličku a statečný Matýsek usnul spravedlivým spánkem indiánského běžce.
probudili jsme ryby
16/10/17 05:48
Vypadalo to, že jsme málem prošvihli to letošní teplé babí léto tím, že jsme si zařídili výlet do tepla. Ale neprošvihli. V sobotu už bylo zase krásně a v neděli to bylo vysloveně letní počasí. A proto jsem využil skvělý den k dlouhodobě naplánovanému posekání na podzimní délku, tedy na velmi krátko, dalo by se říct, že na ježka. Možná ten trávník budu sekat před zimou ještě jednou, ale už teď je to nachystané. Ukazuje se, že po dvou sezónách sekání vřetonovou sekačkou se trávník výrazně zlepšil a zhoustl a já jsem výrazně utahanější, jelikož tlačit sekačku vlastní silou ve vyšší trávě je vysloveně tělocvičná záležitost, čímž jeden prospěje i svému zdraví.
Prospívali jsme nejenom svému zdaví, ale i zdraví našich vodních děl. Především dolnímu rybníčku a potůčku. UV lampa totiž stačí mýtit řasy jen nahoře a tak nám spodní rybník zarůstá, což příští rok po letošní zkušenosti budu muset napravit instalací druhé lampy dolů. Bakterie, o kterých výrobce tvrdí, že řasy sežerou, nesežerou nic. Ba skoro se mi chce tvrdit, že růst řas podporují. Tudíž jsme probudili ryby, které se už ukládají k zimnímu spánku a čistili jim rybníček, což je přivedlo k líné kontrole teritoria. Prostě se vydaly na krátkou procházku v jezírku. Myslím, že můžou být rády, že jsme jim čistili rybník. Protože kdyby byly v Rožmberku, byl to to jinej mazec. Ale to naše ryby nevědí, takže na nás byly určitě naštvaný.
Chápu, já su taky dožranej, dyž mě někdo budí.
Prospívali jsme nejenom svému zdaví, ale i zdraví našich vodních děl. Především dolnímu rybníčku a potůčku. UV lampa totiž stačí mýtit řasy jen nahoře a tak nám spodní rybník zarůstá, což příští rok po letošní zkušenosti budu muset napravit instalací druhé lampy dolů. Bakterie, o kterých výrobce tvrdí, že řasy sežerou, nesežerou nic. Ba skoro se mi chce tvrdit, že růst řas podporují. Tudíž jsme probudili ryby, které se už ukládají k zimnímu spánku a čistili jim rybníček, což je přivedlo k líné kontrole teritoria. Prostě se vydaly na krátkou procházku v jezírku. Myslím, že můžou být rády, že jsme jim čistili rybník. Protože kdyby byly v Rožmberku, byl to to jinej mazec. Ale to naše ryby nevědí, takže na nás byly určitě naštvaný.
Chápu, já su taky dožranej, dyž mě někdo budí.
žně
03/08/17 06:00
Myslím, že jsem se tu už takhle o prázdninách zmiňoval o žních. Pravidelně nám totiž hospodář svým počínáním připomíná, že jsou prázdniny ve své půlce a že je třeba sklidit obilí. Tentokrát ječmen, jestli to nepletu.
Inu, hospodář má sklizeno a shodou okolností to zaznamenala i moje meteokamera. Tudíž obrázek není nijak vyšperkovanej, ale je to dokument i s časem, kdy ke sklizni letos došlo.
Inu, hospodář má sklizeno a shodou okolností to zaznamenala i moje meteokamera. Tudíž obrázek není nijak vyšperkovanej, ale je to dokument i s časem, kdy ke sklizni letos došlo.
chvíli to tvrdit budu
18/07/17 05:55
Zásah pod čárou ponoru bývá zmiňován ve spojení s neodvratným potopením plavidla. Když ovšem objevíte díru nad čárou ponoru, zdálo by se, že to zas tak velká katastrofa nebude. A není. Byť by nešlo o loď, nýbrž o rybník. O rybník, kterej furt teče, jak jsem si tu tuhle zapsal.
V neděli jsem se pustil do opravy trupu, tedy podkladové folie. A hleďme. V jednom kritickém velmi složitém místě jsem našel díru. Díru jsem zavařil, opět velmi složitě, poněvadž záplatovat záplatu není jen tak, to by moh' lecjakej krejčí vyprávět. Nakonec se to nějak povedlo a nastala zkouška vodou.
Na první pohled se zdálo, že už to neteče. To se ovšem jenom zdálo, neboť to teklo míň, ale teklo. Hladina pomaličku klesala, ale ne tolik, jeko před tím vařením (vařením fólie). A pak se to zastavilo. Včera odpoledne a dneska ráno je hladina stejná. Přibližně pět centimetrů pod maximem, tedy úrovní, kdy už voda přetéká přes okraj.
To je dobrý. To bych moh' říkat, že přesně takhle jsem to chtěl. Nu, dobrá, chvíli to tvrdit budu, ale časem se na to musím znovu podívat a tu snad poslední dírku ještě najít. Taková malá dírka, to se může časem vymstít. Nebudu jí tedy podceňovat a ještě se k té opravě vrátím.
Zatím to vypadá dobře, jelikož se zdá, že už druhej den to neteče.
V neděli jsem se pustil do opravy trupu, tedy podkladové folie. A hleďme. V jednom kritickém velmi složitém místě jsem našel díru. Díru jsem zavařil, opět velmi složitě, poněvadž záplatovat záplatu není jen tak, to by moh' lecjakej krejčí vyprávět. Nakonec se to nějak povedlo a nastala zkouška vodou.
Na první pohled se zdálo, že už to neteče. To se ovšem jenom zdálo, neboť to teklo míň, ale teklo. Hladina pomaličku klesala, ale ne tolik, jeko před tím vařením (vařením fólie). A pak se to zastavilo. Včera odpoledne a dneska ráno je hladina stejná. Přibližně pět centimetrů pod maximem, tedy úrovní, kdy už voda přetéká přes okraj.
To je dobrý. To bych moh' říkat, že přesně takhle jsem to chtěl. Nu, dobrá, chvíli to tvrdit budu, ale časem se na to musím znovu podívat a tu snad poslední dírku ještě najít. Taková malá dírka, to se může časem vymstít. Nebudu jí tedy podceňovat a ještě se k té opravě vrátím.
Zatím to vypadá dobře, jelikož se zdá, že už druhej den to neteče.
furt to teče
10/07/17 05:42
Hodně se teď mluví o tom, že je sucho. To je pravda. Mohlo by být víc mokro. Někdy. Teď zrovna máme mokro dost a při poslední průtrži mračen jsme měli dokonce mokro až až. Ale v průměru je tak nějak sucho.
Jenomže jsou místa, kde bych to sucho uvítal s radostí. A to na našem malém vodním díle.
Ne není to překlep. Bylo by fajn, kdyby na těch našich jezerech a potocích bylo sucho. Teda přesněji řečeno pod nimi. Od jedné chvíle, někdy na podzim to bylo, nám totiž ta naše vodní soustava netěsní. Někde to utíká. Prostě vysychá. Jenomže na blbý straně fólie, která má držet vodu na správným místě. Někde pod fólií je totiž furt mokro a když to opravím, svařím a znovu zahrnu kačírkem, teče to znovu, někde jinde a já nevím kde.
Minulou středu jsme upravovali břeh dolního rybníka a skalnatý potůček s vodopádem. Vyvařil jsem velké kusy fólie, utěsnil, kameny jsme přenesli a umístili a … teče to dál. Teď přes víkend jsme s Jurášem opravovali luční potok, opět jsem navařoval fólii, opět jsme zvedali a opravovali břeh … a furt to teče.
Je to taková nekonečná práce a hledání. Tuhle se vám zdá, že už to máte a vono to začna týct jinde. Ucpete to tam - a hladina stejně klesne a jste v koncích, protože nemůže najít, kudy to vlastně utíká. Takže máte vodní dílo rozvrtaný, nic není hotový a jenom chodíte kolem a všude šťouráte s nadějí, že právě tady najdete to místo, kde se voda ztrácí.
Jo, holt budování vodního díla je na hodně dlouho. Prostě ať děláte, co děláte, furt to teče.
Jenomže jsou místa, kde bych to sucho uvítal s radostí. A to na našem malém vodním díle.
Ne není to překlep. Bylo by fajn, kdyby na těch našich jezerech a potocích bylo sucho. Teda přesněji řečeno pod nimi. Od jedné chvíle, někdy na podzim to bylo, nám totiž ta naše vodní soustava netěsní. Někde to utíká. Prostě vysychá. Jenomže na blbý straně fólie, která má držet vodu na správným místě. Někde pod fólií je totiž furt mokro a když to opravím, svařím a znovu zahrnu kačírkem, teče to znovu, někde jinde a já nevím kde.
Minulou středu jsme upravovali břeh dolního rybníka a skalnatý potůček s vodopádem. Vyvařil jsem velké kusy fólie, utěsnil, kameny jsme přenesli a umístili a … teče to dál. Teď přes víkend jsme s Jurášem opravovali luční potok, opět jsem navařoval fólii, opět jsme zvedali a opravovali břeh … a furt to teče.
Je to taková nekonečná práce a hledání. Tuhle se vám zdá, že už to máte a vono to začna týct jinde. Ucpete to tam - a hladina stejně klesne a jste v koncích, protože nemůže najít, kudy to vlastně utíká. Takže máte vodní dílo rozvrtaný, nic není hotový a jenom chodíte kolem a všude šťouráte s nadějí, že právě tady najdete to místo, kde se voda ztrácí.
Jo, holt budování vodního díla je na hodně dlouho. Prostě ať děláte, co děláte, furt to teče.
detektivka nebude
15/05/17 05:55
Detektivky táhnou furt. Už E.A. Poe jako autor první detektivky věděl, že záhada přitáhne pozornost a pokud se do toho vmísí i kus čehosi tajuplného, bude úspěch zaručen.
Třeba větu …"Dnes kolem třetí hodiny ranní byli obyvatelé čtvrti St. Roch vyburcováni ze spánku strašlivými výkřiky."… pan Poe umístil do textu své první detektivní povídky sice až po dlouhém úvodu, ale je jasné, že ta opravdová detektivka teprve tou větou opravdu začíná.
Ovšem netušil, že stejnou větu můžu použít i já, jen s drobnou obměnou místa činu. Tedy: "Dnes kolem třetí hodiny ranní byli obyvatelé naší ulice vyburcováni ze spánku strašlivými výkřiky."
Přirozeně nemám tušení, kolik obyvatel bylo vyburcováno, zda-li vůbec nějaký, ale jinak to sedí do písmene. Nu a záhada je stejná jako v té Poeově povídce. S tím jediným rozdílem, že pachatele i oběť dokážu odhadnout, ale stopy jsem ráno na zahradě nenašel žádný.
Totiž ten rámus byl vážně vražednej. Představuju si to tak, že nějaká malá šelma, třeba kuna nebo kočka, zaútočila na ptačí hnízdo. Byl slyšet křik zuřivej, vzteklej i zoufalej, bylo slyšet zápas a troufám si tvrdit, že tentokrát silnější vyhrál a někoho z našich opeřenců ulovil. Ráno jsem obešel zahradu, ale jak už jsem psal, žádné stopy jsem nenašel. Zřejmě si útočník svoji kořist odnesl.
Inu, záhada to není, ale ty strašlivé zvuky působící tajuplně, ty mě vzbudily.
Ovšem detektivka z toho tentokrát nebude.
Třeba větu …"Dnes kolem třetí hodiny ranní byli obyvatelé čtvrti St. Roch vyburcováni ze spánku strašlivými výkřiky."… pan Poe umístil do textu své první detektivní povídky sice až po dlouhém úvodu, ale je jasné, že ta opravdová detektivka teprve tou větou opravdu začíná.
Ovšem netušil, že stejnou větu můžu použít i já, jen s drobnou obměnou místa činu. Tedy: "Dnes kolem třetí hodiny ranní byli obyvatelé naší ulice vyburcováni ze spánku strašlivými výkřiky."
Přirozeně nemám tušení, kolik obyvatel bylo vyburcováno, zda-li vůbec nějaký, ale jinak to sedí do písmene. Nu a záhada je stejná jako v té Poeově povídce. S tím jediným rozdílem, že pachatele i oběť dokážu odhadnout, ale stopy jsem ráno na zahradě nenašel žádný.
Totiž ten rámus byl vážně vražednej. Představuju si to tak, že nějaká malá šelma, třeba kuna nebo kočka, zaútočila na ptačí hnízdo. Byl slyšet křik zuřivej, vzteklej i zoufalej, bylo slyšet zápas a troufám si tvrdit, že tentokrát silnější vyhrál a někoho z našich opeřenců ulovil. Ráno jsem obešel zahradu, ale jak už jsem psal, žádné stopy jsem nenašel. Zřejmě si útočník svoji kořist odnesl.
Inu, záhada to není, ale ty strašlivé zvuky působící tajuplně, ty mě vzbudily.
Ovšem detektivka z toho tentokrát nebude.
čarodějnice dvě
02/05/17 05:41
Pochopitelně ani letos jsme nemohli být bez ohně, tedy o té filipojakubské či valpuržině noci. Čarodějnice se rojily, jak je jejich zvykem, v hojném počtu. Některé přijely, jiné prostě přišly a pár jich prý přiletělo na koštěti. Ovšem věřte čarodějnici, že. V každém případě bylo veselo.
Je tu ale jeden takovej rozpor. Tenhle svátek je tu z pohanských dob, kdy se slavil odchod zimy, přivolávala se dobrá úroda a země se čistila ohněm. To se pak zvrtlo v neblahý zvyk přiložit na oheň právě nějakou tu čarodějnici. A protože lidstvo přitahujou senzace, pálení čarodějnic se vžilo a máme ho tu dodnes. Já osobně bych dal přednost jen tej hranici, ohni a pohanskému zvyku, jenže to by holt nebylo ono. A tak se čarodějnice sletí, aby pálily čarodějnice. Je to krapet na hlavu postavený, ale zas je u toho legrace.
Ta letošní hranice měla u nás jednu premiéru. Na hranici totiž byly čarodějnice dvě. Jedna baba nahoře a jedna malá dole. Prý to vytvořily dětičky ve školce.
No - přiznám se, že by mě to nenapadlo. Docela rád bych znal vysvětlení paní učitelky. Zřejmě to mohlo být něco právě v tom očistném smyslu, jako že se loučíme se zimou a tak. Jistě to nevím, nebyl jsem u toho.
Ať tak či onak, čarodějnice už máme za sebou, první máj taky a teď už tedy snad to jaro vopravdu začne.
Je tu ale jeden takovej rozpor. Tenhle svátek je tu z pohanských dob, kdy se slavil odchod zimy, přivolávala se dobrá úroda a země se čistila ohněm. To se pak zvrtlo v neblahý zvyk přiložit na oheň právě nějakou tu čarodějnici. A protože lidstvo přitahujou senzace, pálení čarodějnic se vžilo a máme ho tu dodnes. Já osobně bych dal přednost jen tej hranici, ohni a pohanskému zvyku, jenže to by holt nebylo ono. A tak se čarodějnice sletí, aby pálily čarodějnice. Je to krapet na hlavu postavený, ale zas je u toho legrace.
Ta letošní hranice měla u nás jednu premiéru. Na hranici totiž byly čarodějnice dvě. Jedna baba nahoře a jedna malá dole. Prý to vytvořily dětičky ve školce.
No - přiznám se, že by mě to nenapadlo. Docela rád bych znal vysvětlení paní učitelky. Zřejmě to mohlo být něco právě v tom očistném smyslu, jako že se loučíme se zimou a tak. Jistě to nevím, nebyl jsem u toho.
Ať tak či onak, čarodějnice už máme za sebou, první máj taky a teď už tedy snad to jaro vopravdu začne.
není potřeba sluneční
12/04/17 05:46
Zatím co v rybníčku máme žaby, v bazénu jsou řasy. Tedy ne snad, že by rybníček byl čistej jako slovo boží, janomže do jezírka k těm žabám nějaká ta vodní flora patří, ostatně kdyby to bylo úplně čistý a bez rostlinstva, to by se tam ty obojživelníci cejtili jak ve vaně a mohlo by je třeba napadnout chtít po nás eště šampón a kartáč na záda.
V koupacím bazénu je však přítomnost flory nežádoucí. Proto jsem začal s chlorováním, které je přes zimu zbytečné. Taky má bazén novou plachtu sluneční. Ta stará se už doslova rozpadla a skončila v kontejneru na plasty. No a ta nová se teď nějaký ten den bude rovnat a protahovat, než jí ostřihnu na ten správnej tvar a začne sloužit jak má, tedy ohřívat vodu.
A jsme u té drobné příhody.
Trochu pofukuje vítr. Proto jsem kraje plachty přečuhující přes okraje bazénu zatížil čedičovými kvádříky. Haklíky se tomu říká.
Jsou dost těžký, to bude držet, říkám si. A vono houby. Včera odpoledne jsem musel v jednom rohu dva z těch haklíků lovit síťkou z bazénu. Ne, žádnej zázrak se nekonal, neplavaly, šly ke dnu jak zednický třísky, ale to mě překvapilo, že takovej malej kousek plachty stačil, aby je pozvedl, popotáhl půl metru a sešoup je do vody. Holt ten vítr i v tak malým růžku plachty má dost velkou sílu.
A vůbec to nemusí bejt vítr sluneční. Stačí vobyčejnej.
V koupacím bazénu je však přítomnost flory nežádoucí. Proto jsem začal s chlorováním, které je přes zimu zbytečné. Taky má bazén novou plachtu sluneční. Ta stará se už doslova rozpadla a skončila v kontejneru na plasty. No a ta nová se teď nějaký ten den bude rovnat a protahovat, než jí ostřihnu na ten správnej tvar a začne sloužit jak má, tedy ohřívat vodu.
A jsme u té drobné příhody.
Trochu pofukuje vítr. Proto jsem kraje plachty přečuhující přes okraje bazénu zatížil čedičovými kvádříky. Haklíky se tomu říká.
Jsou dost těžký, to bude držet, říkám si. A vono houby. Včera odpoledne jsem musel v jednom rohu dva z těch haklíků lovit síťkou z bazénu. Ne, žádnej zázrak se nekonal, neplavaly, šly ke dnu jak zednický třísky, ale to mě překvapilo, že takovej malej kousek plachty stačil, aby je pozvedl, popotáhl půl metru a sešoup je do vody. Holt ten vítr i v tak malým růžku plachty má dost velkou sílu.
A vůbec to nemusí bejt vítr sluneční. Stačí vobyčejnej.
Bufotes viridis
06/04/17 05:47
Ona ta žaba je obojživelník, jenomže to neznamená, že by v obou živlech byla doma furt. Taková ropucha zelená je převážně tvorem suchozemským a vodním se stává, jenom když jde o rozmnožení rodu. Takže obojživelníkem sice je, ale jen na oko a na jaře. A ani ta naše, co tu každý rok trilkuje zjara pod okny, není vyjímkou. Občas jsme jí nacházeli v rybníčku, ale trvalé sídlo v něm nemá. A taky v té vodě nemůže být věčně. A to je právě ta potíž.
Včera ráno koukám, žába po svém zvyku veze na zádech žabáka a snaží se dostat z vody na břeh. Bodejď, že jí to nejde. Klouže to, teče proti ní voda z potůčku a navíc má na zádech pěkně naložíno. A to jsem jim tam schválně nechal plovoucí polínko, aby se měly žaby čeho zachytit. Ale to ne, polínko nevyhovuje. Musí být po jejím a sápe se na břeh. No když to nejde, nedá se nic dělat, musím jí zachránit. Dal jsem jí na ostrůvek k menhiru a jel do města.
Odpoledne byli žaba s žabákem pořád na ostrůvku. Ono je to trochu ve vodě, dejchat se tu dá a je to i na sluníčku. To se jim asi líbilo. Přistrčil jsem si je tedy na druhý kámen, abych jim udělal portrét. Portrét se poved, ale těch přesunů už na ně asi bylo moc. Někam si zalezli a já se teď půjdu podívat, jestli zas nepotřebujou zachránit.
A tuhlec je ten portrét naší ropuchy zelené - Bufotes viridis:
ps
zachránit nepotřebujou, jsou na ostrůvku
Včera ráno koukám, žába po svém zvyku veze na zádech žabáka a snaží se dostat z vody na břeh. Bodejď, že jí to nejde. Klouže to, teče proti ní voda z potůčku a navíc má na zádech pěkně naložíno. A to jsem jim tam schválně nechal plovoucí polínko, aby se měly žaby čeho zachytit. Ale to ne, polínko nevyhovuje. Musí být po jejím a sápe se na břeh. No když to nejde, nedá se nic dělat, musím jí zachránit. Dal jsem jí na ostrůvek k menhiru a jel do města.
Odpoledne byli žaba s žabákem pořád na ostrůvku. Ono je to trochu ve vodě, dejchat se tu dá a je to i na sluníčku. To se jim asi líbilo. Přistrčil jsem si je tedy na druhý kámen, abych jim udělal portrét. Portrét se poved, ale těch přesunů už na ně asi bylo moc. Někam si zalezli a já se teď půjdu podívat, jestli zas nepotřebujou zachránit.
A tuhlec je ten portrét naší ropuchy zelené - Bufotes viridis:
ps
zachránit nepotřebujou, jsou na ostrůvku
jako doma
14/02/17 06:09
Naštěstí už jsou místo papírového jízdního řádu elektronické pomůcky, kde si ten váš správný spoj najdete líp a rychleji. Když si vzpomenu, jak jsem hledával v těch paírových cihlách nejdřív dráhu, která vede tam, kam chci, pak stranu, na které začínal seznam spojů na té dráze fungujících, pak stanice, kde se přestupuje a zase další trasu … no bylo to na celej večer, naplánovat si cestu. Teď nahodíte aplikaci, zadáte jména počáteční a cílové stanice a už jen prohlížíte, kterej čas se vám bude nejvíc hodit, případně, jak dlouho ta cesta trvá, abyste sice nevyjeli o hodinu dřív, ale necestovali oklikami o dvě hodiny dýl. Jak je vidět, v něčem se ta elektronická doba obyčejnému člověku přeci jen hodí.
Hodila se i mně včera, když jsem si plánoval cestu domů z Malé Chuchle. Čtenářové woleschka a pražáci vědí, kde to je a ti, kteří ne, nechť jsou spraveni o tom, že je to vesnička na jižním okraji Prahy, která se stala její součástí. Tedy tu jezdí městský i příměstský autobus. Je to k nám kousek. Ale!
Pochopitelně je tu zas nějaké ale.
Je to na levém břehu Vltavy. My žijeme na pravém břehu řeky. Po cestách a jediném mostu je to k nám nějakých dvacet minut. Jenomže když použijete hromadnou dopravu, je to jinak. Buď musíte zpátky do Prahy a jet třema či čtyřma autobusama oklikou nebo naším směrem přes Zbraslav. A tam máte dvě možnosti. Buď jedete přes ten most a chytíte vlak nebo jedete dál a vystoupíte u přívozu a přes Vltavu vás převeze převozník.
Chvilku jsem plánoval tu romantickou variantu s převozníkem, ale vzhledem k tomu, že náš autobus, kterej řídí pan řidič Jaroušek, navazuje na vlak, zvolil jsem tu variantu s vlakem. Takže dva autobusy, vlak (měl zpoždění pět minut) a ještě jeden autobus (ten na nás čekal). No, je to hodina a skoro deset minut.
Jediný, co člověka potěší je to, že náš pan řidič se se všema zná a zdravíme se a přejeme si hezkej den a tak … inu, jako doma.
Hodila se i mně včera, když jsem si plánoval cestu domů z Malé Chuchle. Čtenářové woleschka a pražáci vědí, kde to je a ti, kteří ne, nechť jsou spraveni o tom, že je to vesnička na jižním okraji Prahy, která se stala její součástí. Tedy tu jezdí městský i příměstský autobus. Je to k nám kousek. Ale!
Pochopitelně je tu zas nějaké ale.
Je to na levém břehu Vltavy. My žijeme na pravém břehu řeky. Po cestách a jediném mostu je to k nám nějakých dvacet minut. Jenomže když použijete hromadnou dopravu, je to jinak. Buď musíte zpátky do Prahy a jet třema či čtyřma autobusama oklikou nebo naším směrem přes Zbraslav. A tam máte dvě možnosti. Buď jedete přes ten most a chytíte vlak nebo jedete dál a vystoupíte u přívozu a přes Vltavu vás převeze převozník.
Chvilku jsem plánoval tu romantickou variantu s převozníkem, ale vzhledem k tomu, že náš autobus, kterej řídí pan řidič Jaroušek, navazuje na vlak, zvolil jsem tu variantu s vlakem. Takže dva autobusy, vlak (měl zpoždění pět minut) a ještě jeden autobus (ten na nás čekal). No, je to hodina a skoro deset minut.
Jediný, co člověka potěší je to, že náš pan řidič se se všema zná a zdravíme se a přejeme si hezkej den a tak … inu, jako doma.
zase ten dub
24/01/17 05:47
Tenhle dub vysloveně člověka přitahuje.
Jednou za čas si ho musím vyfotit a většinou je to velice zdařilý kýč. Ovšem co je to kýč?
Ať si to každý přebere.
A že je sníh modrej.? No bodejď, že je modrej, dyž teprve svítalo a obloha ho barvila víc, než denní světlo.
A že sou ty barvy přepálený. No jsou, jasně že jsou.
A mně se to tak líbí.
Jednou za čas si ho musím vyfotit a většinou je to velice zdařilý kýč. Ovšem co je to kýč?
Ať si to každý přebere.
A že je sníh modrej.? No bodejď, že je modrej, dyž teprve svítalo a obloha ho barvila víc, než denní světlo.
A že sou ty barvy přepálený. No jsou, jasně že jsou.
A mně se to tak líbí.
2017
