WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

to je normální

Nějak se povedlo, že jsem Kačku objednal na pravidelnou prohlídku na včera odpoledne. Takhle před vánoci to bylo riziko, jestli do toho nepřijde třeba školní besídka nebo nějaklá jiná bohulibá činnost. A ono ne. Vyšlo to. Tož jsme se dostavili k paní doktorce a Kačka začala. Že se těšila a že má paní doktorku ráda a že jí nic není a že mají besídku zítra ve škole a …
A paní doktorka se ke slovu skoro nedostala. A tak si povídaly, teda spíš Kačenka povídala, z čehož paní doktorka usoudila, že zdravějšího dítěte pod sluncem není.
"Ona tedy zdravá je, paní doktorko, to ano. Ale ta upovídanost. Nedá se to nějak léčit?"
Paní doktorka se na mě podívala s pochopením
"Ne, tohle se neléčí. To je normální. U ženskejch."
"Tak to se holt nedá nic dělat."
"Nedá."
Rozloučili jsme se, ale nebylo to jen tak. Ještě se paní doktorka musela od Kačy dozvědět spoustu věcí a když už jsme konečně byli u dveří, její zkušený lékařský pohled byl o poznání víc pln účasti a pochopení. Mám dojem, že přemýšlela, jestli by se to v některých vyjímečných případech přeci jen nemělo léčit.