dobrý voči
27/12/16 10:09 zařazeno v kategorii: hádanky
Pro pamětníky, kteří si vzpomenou na větu:
"Kdo uvidí nejdříve někde koně, získává bod!"
mám toliko zprávu, že nemaje koně, nemohu jim nabídnout ani onen bod. Nicméně hádanku bych nabídnout mohl. Ovšem současnou, nikoliv pro pamětníky.
A tedy:
Najdete na letošním vánočním přání tvář smějícího se skřítka?
Jestli ano, máte … no … máte dobrý voči.
A my máme na zahradě toho skřítka.
"Kdo uvidí nejdříve někde koně, získává bod!"
mám toliko zprávu, že nemaje koně, nemohu jim nabídnout ani onen bod. Nicméně hádanku bych nabídnout mohl. Ovšem současnou, nikoliv pro pamětníky.
A tedy:
Najdete na letošním vánočním přání tvář smějícího se skřítka?
Jestli ano, máte … no … máte dobrý voči.
A my máme na zahradě toho skřítka.
to je normální
22/12/16 05:35 zařazeno v kategorii: o rodině
Nějak se povedlo, že jsem Kačku objednal na pravidelnou prohlídku na včera odpoledne. Takhle před vánoci to bylo riziko, jestli do toho nepřijde třeba školní besídka nebo nějaklá jiná bohulibá činnost. A ono ne. Vyšlo to. Tož jsme se dostavili k paní doktorce a Kačka začala. Že se těšila a že má paní doktorku ráda a že jí nic není a že mají besídku zítra ve škole a …
A paní doktorka se ke slovu skoro nedostala. A tak si povídaly, teda spíš Kačenka povídala, z čehož paní doktorka usoudila, že zdravějšího dítěte pod sluncem není.
"Ona tedy zdravá je, paní doktorko, to ano. Ale ta upovídanost. Nedá se to nějak léčit?"
Paní doktorka se na mě podívala s pochopením
"Ne, tohle se neléčí. To je normální. U ženskejch."
"Tak to se holt nedá nic dělat."
"Nedá."
Rozloučili jsme se, ale nebylo to jen tak. Ještě se paní doktorka musela od Kačy dozvědět spoustu věcí a když už jsme konečně byli u dveří, její zkušený lékařský pohled byl o poznání víc pln účasti a pochopení. Mám dojem, že přemýšlela, jestli by se to v některých vyjímečných případech přeci jen nemělo léčit.
A paní doktorka se ke slovu skoro nedostala. A tak si povídaly, teda spíš Kačenka povídala, z čehož paní doktorka usoudila, že zdravějšího dítěte pod sluncem není.
"Ona tedy zdravá je, paní doktorko, to ano. Ale ta upovídanost. Nedá se to nějak léčit?"
Paní doktorka se na mě podívala s pochopením
"Ne, tohle se neléčí. To je normální. U ženskejch."
"Tak to se holt nedá nic dělat."
"Nedá."
Rozloučili jsme se, ale nebylo to jen tak. Ještě se paní doktorka musela od Kačy dozvědět spoustu věcí a když už jsme konečně byli u dveří, její zkušený lékařský pohled byl o poznání víc pln účasti a pochopení. Mám dojem, že přemýšlela, jestli by se to v některých vyjímečných případech přeci jen nemělo léčit.
před vložením přeložit
21/12/16 05:50 zařazeno v kategorii: o lidech
Balíčky nám doručuje pošta nebo jiná doručovací služba. Dopisy jenom pošta. Mezi balíčkem a dopisem je široká stupnice odlišující jednotlivé zásilky jen velice nepatrně. Co ještě je dopis a co už balíček lze velmi často rozlišit jen ztěžka. A tak je na uvážení pošťáka, aby rozhodl, co to drží v ruce. Jistě bude existovat nějaký velmi podrobný popis toho, co je ještě balíček a co už je dopis, ale to konečné rozhodnutí je na tom pošťákovi.
Důsledek tohoto rozhodnutí je jednoznačně určující: balíček vám předají do ruky, dopis hodí do schránky.
Někdo už může tušit, kam těmi okolky směřuji.
Pochopitelně.
Jsou totiž dopisy velkosti, řekněme, větší, než malé a těžko je nasoukat štěrbinou do schránky. Naopak mohou být balíčky menší, než malé a ty do dopisní schránky vhodíte snadno. Když je ta velikost tak nějak mezi, nastane problém.
Včera nastal.
Ze schránky na dopisy trčela tuhá hnědá obálka. Ta samá, kterou jsem si vícenásobně vyzvedával v minulosti na poště. Tentokrát se pan pošťák rozhodl, že se to vejde. Nevešlo. Ten snaživec mi narval obálku s filmovým diskem v plastové krabičce do schránky. Když narazil na to, že se to už dál nevleze, nemohl to vytáhnout, protože zpátky už to bez poškození nešlo. Tak to ve schránce nechal trčet. Ježkovy voči! Co to bylo za tatrmana!?
Vytáhl jsem to až po otevření schránky. Tvrdý kartónový obal rozervaný, kus dvd obalu koukalo skrz karton ven. Udělal jsem si obrázek pro vyřizování reklamace.
Po rozbalení jsem zjistil, že jsem měl dvojnásobné štěstí. Jednak byl tentokrát plastový obal z materiálu nebývale pružného, takže ho ten mamlas nerozlomil. A druhak jsem měl štěstí v tom, že toho vydařenýho poštovskýho panáčka nenapadlo tu obálku před vložením do schránky přeložit.
Pročež je přes na první pohled katastrofální způsob doručení obsah i původní obal dodávky v pořádku. Ba dokonce to přežila i ta naše schránka. Ale bylo to vo fous.
Důsledek tohoto rozhodnutí je jednoznačně určující: balíček vám předají do ruky, dopis hodí do schránky.
Někdo už může tušit, kam těmi okolky směřuji.
Pochopitelně.
Jsou totiž dopisy velkosti, řekněme, větší, než malé a těžko je nasoukat štěrbinou do schránky. Naopak mohou být balíčky menší, než malé a ty do dopisní schránky vhodíte snadno. Když je ta velikost tak nějak mezi, nastane problém.
Včera nastal.
Ze schránky na dopisy trčela tuhá hnědá obálka. Ta samá, kterou jsem si vícenásobně vyzvedával v minulosti na poště. Tentokrát se pan pošťák rozhodl, že se to vejde. Nevešlo. Ten snaživec mi narval obálku s filmovým diskem v plastové krabičce do schránky. Když narazil na to, že se to už dál nevleze, nemohl to vytáhnout, protože zpátky už to bez poškození nešlo. Tak to ve schránce nechal trčet. Ježkovy voči! Co to bylo za tatrmana!?
Vytáhl jsem to až po otevření schránky. Tvrdý kartónový obal rozervaný, kus dvd obalu koukalo skrz karton ven. Udělal jsem si obrázek pro vyřizování reklamace.
Po rozbalení jsem zjistil, že jsem měl dvojnásobné štěstí. Jednak byl tentokrát plastový obal z materiálu nebývale pružného, takže ho ten mamlas nerozlomil. A druhak jsem měl štěstí v tom, že toho vydařenýho poštovskýho panáčka nenapadlo tu obálku před vložením do schránky přeložit.
Pročež je přes na první pohled katastrofální způsob doručení obsah i původní obal dodávky v pořádku. Ba dokonce to přežila i ta naše schránka. Ale bylo to vo fous.
2016
