pro kočku
17/02/15 06:01 zařazeno v kategorii: o událostech
Hromadu stránek už jsem popsal popisováním 3D tiskárny, jejího provozu a lapálií s ním spojených. Lapálií už bylo dost, teď je načase něco vytisknout.
No jo, ale co? To je ta potíž. Právě to, že ta tiskárna je vlastně k ničemu, tedy přesněji řečeno, že je to hračka a hodí se pouze k tisku neužitečných věcí, o které by člověk jinak vůbec okem nezavadil.
Nu ano, jsou tiskárny průmyslové stokrát dražší a tisknou stokrát lépe, ale - jaksi to samé. Tedy modely, prototypy, unikáty, vzory.
Není to tak, že byste přišli do krámu a řekli: "Prosimich, potřebuju půl kila hřebíků."
A hokynář by zvesela pravil: "Maj štěstí, vašnosti, právě sou čerstvě vytisknutý. Ráčej posečkat, hnedle jim jich půl kila navážim a tuhle maj eště přívažek, ať sou s náma spokojený."
Opak je pravdou.
Musíte vymejšlet, co vlastně vytisknout, aby to mělo alespoň žďabec smyslu.
Nu a teď přijde ta očekávaná pointa: Přišel jsem na to, že můžu vytisknout něco užitečnýho.
Kočeni mají dva záchody a jejich poklopy se zavírají takovými klapkami a ty klapky jsou na takovejch titěrnejch kolíčkách, co se snadno uloměj. Plast klapek a plat k tisku jsou si velice podobné. Nic nebránilo tomu ty kolíčky vytisknout, což jsem učinil. Trefil jsem se, kolíčky pasovaly, hned jsem je přilepil ke klapkám a klapky zase fungují, jak mají.
Zdálo by se, že se tiskárna konečně dočkala úcty a naplnění účelu. Ba ne. Je to jen zdání. Úplně by stačilo tam přilepit třeba kolíček dřevěnej nebo kus plastový tyčky od lízátka. Cena by byla desettisíckrát menší.
I nešť, takhle si můžu alespoň namlouvat, že ten aparátek přeci jen má své využití.
Byť by to bylo pro kočku. Totiž pro kočkeny.
No jo, ale co? To je ta potíž. Právě to, že ta tiskárna je vlastně k ničemu, tedy přesněji řečeno, že je to hračka a hodí se pouze k tisku neužitečných věcí, o které by člověk jinak vůbec okem nezavadil.
Nu ano, jsou tiskárny průmyslové stokrát dražší a tisknou stokrát lépe, ale - jaksi to samé. Tedy modely, prototypy, unikáty, vzory.
Není to tak, že byste přišli do krámu a řekli: "Prosimich, potřebuju půl kila hřebíků."
A hokynář by zvesela pravil: "Maj štěstí, vašnosti, právě sou čerstvě vytisknutý. Ráčej posečkat, hnedle jim jich půl kila navážim a tuhle maj eště přívažek, ať sou s náma spokojený."
Opak je pravdou.
Musíte vymejšlet, co vlastně vytisknout, aby to mělo alespoň žďabec smyslu.
Nu a teď přijde ta očekávaná pointa: Přišel jsem na to, že můžu vytisknout něco užitečnýho.
Kočeni mají dva záchody a jejich poklopy se zavírají takovými klapkami a ty klapky jsou na takovejch titěrnejch kolíčkách, co se snadno uloměj. Plast klapek a plat k tisku jsou si velice podobné. Nic nebránilo tomu ty kolíčky vytisknout, což jsem učinil. Trefil jsem se, kolíčky pasovaly, hned jsem je přilepil ke klapkám a klapky zase fungují, jak mají.
Zdálo by se, že se tiskárna konečně dočkala úcty a naplnění účelu. Ba ne. Je to jen zdání. Úplně by stačilo tam přilepit třeba kolíček dřevěnej nebo kus plastový tyčky od lízátka. Cena by byla desettisíckrát menší.
I nešť, takhle si můžu alespoň namlouvat, že ten aparátek přeci jen má své využití.
Byť by to bylo pro kočku. Totiž pro kočkeny.
2015
