WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

pro kočku

Hromadu stránek už jsem popsal popisováním 3D tiskárny, jejího provozu a lapálií s ním spojených. Lapálií už bylo dost, teď je načase něco vytisknout.
No jo, ale co? To je ta potíž. Právě to, že ta tiskárna je vlastně k ničemu, tedy přesněji řečeno, že je to hračka a hodí se pouze k tisku neužitečných věcí, o které by člověk jinak vůbec okem nezavadil.
Nu ano, jsou tiskárny průmyslové stokrát dražší a tisknou stokrát lépe, ale - jaksi to samé. Tedy modely, prototypy, unikáty, vzory.
Není to tak, že byste přišli do krámu a řekli: "Prosimich, potřebuju půl kila hřebíků."
A hokynář by zvesela pravil: "Maj štěstí, vašnosti, právě sou čerstvě vytisknutý. Ráčej posečkat, hnedle jim jich půl kila navážim a tuhle maj eště přívažek, ať sou s náma spokojený."
Opak je pravdou.
Musíte vymejšlet, co vlastně vytisknout, aby to mělo alespoň žďabec smyslu.
Nu a teď přijde ta očekávaná pointa: Přišel jsem na to, že můžu vytisknout něco užitečnýho.
Kočeni mají dva záchody a jejich poklopy se zavírají takovými klapkami a ty klapky jsou na takovejch titěrnejch kolíčkách, co se snadno uloměj. Plast klapek a plat k tisku jsou si velice podobné. Nic nebránilo tomu ty kolíčky vytisknout, což jsem učinil. Trefil jsem se, kolíčky pasovaly, hned jsem je přilepil ke klapkám a klapky zase fungují, jak mají.
Zdálo by se, že se tiskárna konečně dočkala úcty a naplnění účelu. Ba ne. Je to jen zdání. Úplně by stačilo tam přilepit třeba kolíček dřevěnej nebo kus plastový tyčky od lízátka. Cena by byla desettisíckrát menší.
I nešť, takhle si můžu alespoň namlouvat, že ten aparátek přeci jen má své využití.
Byť by to bylo pro kočku. Totiž pro kočkeny.