WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

teplej prosinec

Dívám se do předpovědi i na metostanici a vidím pořád to samé. Vypadá to na hodně teplej prosinec a to bez sněhu.
Ne snad, že by nepršelo, ale o tom, že by ta voda cestou ztuhla, se nedá mluvit.
Přijde mi legrační hnutí zimních sportovců vyzývyjící svět, aby zasáhl proti globálnímu oteplování a vrátil jim sníh na závodní tratě. Inu, každej se s tím vyrovnává po svém. Zrovna teď se například v Paříži živě diskotuje a globálně shrnuje, jak je třeba s tím globálním počasím zatočit.
Tedy já to vidím od nás z Oleška jinak.
Řekněme ten první sníh. Tak například
ze zápisů za posledních deset let je vidět, že právě jenom za těch deset let se první sníh u nás objevil dvakrát až v novém roce. A to jednou v lednu a podruhé dokonce až v únoru, kdy už to vypadalo, že tu zimu žádný sníh nebude.
Nuže mně to počasí připadá normální a ze sledování jenom za těch zmíněných deset let plyne, že nijak nevybočuje z toho, co tu už bylo. Je pravda, že letos to zatím na stavbu iglů nevypadá, ale na druhou stranu je tu zase naděje, že nebudu muset protahovat hrablem celou ulici sám, jako právě před těmi deseti lety. Což je ovšem poznámka vysloveně řečnická, protože za tu dobu se i u nás změnily podmínky a cestu, když ten sníh napadne, protahuje obecní pluh. Teď má volno a je jistě připravenej, kdyby náhodou.

mrazivý rekord

Bylo to na poslední chvíli. Včera odpoledne jsem se podíval do předpovědi počasí a ejhle: bylo tam varování před možným poklesem teplot pod bod mrazu. Pro jistotu jsem uklidil tři květináče s čajem, kumquatem a avokádem do tepla a vono jo. Vono už mrzne!
Zrovna teď je -2,7°C a počítám, že ještě nejmíň hodinu se to udrží, než začne rtuť teploměru pamalu stoupat.
Před týdnem a kousek byly ranní teploty párkrát těsně nad nulou a teď už je tu jasně řečeno: podzim je tady nejen podle kalendáře.
Píše se o tom i v pranostikách: Po svatém Radimu chystáme se na zimu.
Ovšem letos to vypadá, že ten mráz přišel o fousek dřív a kapku větší, než je zvykem. Tuhle koukám na záznamy z Klementina a nejnižší teplotu tam 12. října naměřili v roce 1936 a to jenom -1,7°C. Že to byl dneska rekord?
Tož tak. Máme tu dnes mráz u nás v kraji nebývalý. Vemte si kulicha a teplý boty.

p.s.
s tou teplotou jsem to neodhadl správně
v 6:30 je už -2,8°C, takže pořád ještě klesá
a to už svítá!

p.p.s.
6:50 -3,0°C

p.p.p.s.
7:20 -3,1°C

poslední letní trénink

Pořád se něco děje a tudíž poslední prázdninový výlet teprve čeká na zápis. Teď je, myslím, potřeba zaznamenat výraznou změnu počasí. Totiž ta prázdninová vedra byla skutečně prázdninová a skončila v úterý prvního září, kdy jsme se ještě vesele koupali a děti nechtěly věřit tomu, že je to letošní poslední koupání.
Ještě v úterý dopoledne, první školní den, kdy se vlastně ještě neučí, byli kluci z wushu oddílu trénovat a protože byli venku, vypili v tom horku málem celý rybník a z toho sluníčka se jim motala hlava. Ono tedy nejenom z toho vedra, pochopitelně, poněvadž trénink wushu je vlastně trénink moderní gymnastiky s některými trochu jinak pojatými prvky, ale v podstatě jde o celkové posilování, výdrž, akrobatické prvky a sestavy se zbraněmi i bez nich. To se pak jednomu zatočí hlava i když není nijak velké vedro. Nu a tak z kluků lilo (Kačka byla taky, ale ta netrénuje výkonově a tak seděla ve stínu poté, co se trochu utavila, když se snažila klukům stačit), ale trénovali a skákali, co mohli. No a právě z tohoto posledního slunečného tréninku je ta včerejší hádanka. Když se podíváte na
obrázek, jak Matěj trénuje přemet, je jasné, že ten stín není od žádného štíra, ale od něj. I když, pravda, se štírovi velmi podobá.
Tož tak. Léto skončilo a sezóna začíná.

Zde dokládám teploty na záznamech z grafu meteostanice, jak výrazně se ochladilo:

čtvrtek 27.8. - čtvrtek 3.9.:
temperature150903

úterý 1.9. - úterý 8.9.:
temperature150908

tož nám hezky prší

Nuže tedy zase trochu o počasí, neboť se jako by proutkem mávl změnilo z tropických veder na tropické deště. Napršelo zatím jen nějakých třicet milimetrů, ale prší pomalu, takže se většina vláhy může vsáknout do země a neodteče.
Když jsem se díval do historie, na začátku června napršelo docela dost, červen byl vůbec trochu deštivý a červenec zase tři týdny suchý a horký až do půlky srpna. Já to vidím tak, že bylo léto, jaké už bývá málo kdy.
Když to vezmeme podle údajů z meteostanice, tak od začátku června do začátku července napršelo nějakých 70mm, pak bylo sucho, teď napršelo 30mm. To máme za dva a kousek měsíce nějakých 100mm srážek, což zase naní tak zlé na léto. Ano, přes tři týdny bylo sucho, ale před tím pršelo a teď prší zas.
Škarohlídům nechť je poučením, že větru a dešti naštěstí poručit neumíme, což má ten vedlejší efekt, že můžeme brblat a stěžovat si na počasí. Teď zcela jistě přijdou vlny stížností na příliš mnoho vody a povodně a mudrci budou kázat o tom, jak to už dávno říkali a jak si za to můžem sami a jak by to bylo skvělý, kdyby byl ten déšť rozložen rovnoměrně, což by byl, kdyby byli lidi ukázněný a chovali se podle pravidel, které oni, mudrci, navrhují. Naštěstí nejsou lidi padlí na hlavu a prodavače deště vymetají od svých prahů koštětem.
Tož nám hezky prší, a za pár dní zas bude teplo, jelikož léto ještě zdaleka nekončí a prázdniny mají ještě skoro jednu čtvrtinu před sebou.

ani celých čtyřicet

Léto, jak má být. No jo, ale to řekne jenom někdo. Jinej namítne, že takový vedra a sucha nepamatuje. A na to já odvětím, že má krátkou paměť.
Léta rozmarných let jsou nedávnou minulostí a jsou ještě v živé paměti. Léta suchých a horkých let jsou zapomenuta, ale to neznamená, že by u nás takové počasí nebývalo. Kdepak, bylo. Dobře si pamatuju na roky, kdy jsme se na chalupě skoro ani neměli kam chodit koupat, protože voda v řece Cidlině téměř vyschla a jediné, co nás zachránilo, bylo stavění kamenných hrází přes řeku tak, aby alespoň trochu vody zadržely a my se mohli vleže na břiše v té troše vody ochladit. Jenomže to ještě neexistovaly klimatizace a globální povětří.
Nuže ano. Je tu po dlouhých létech zase jednou suché a horké léto. A protože by deštík neškodil, podíval jsem se, zda by nebyla nějaká lidová moudrost, která by v takhle horkém počasí nějakou tu vláhu slibovala. A ono vám skoro nic. To je samej Vavřinec a Bartoloměj nebo Anna, ale o vodě se nic nepraví. Zřejmě i lidové pranostiky v tomhle počasí vyschly, což značí, že to sucho není nic nového pod sluncem ani v našich krajích.
Ale jednu jsem přeci jen našel. Ovšem na Slovensku a byť je v ní déšť obsažen, dlouho nevydrží. Však posuďte sami:
Dážď v auguste je ako ženský plač. Ten, ktorý doobeda prší, skôr ako obed minie, sa usuší.
Tož tak. Užívejte veder, ať máte na co vzpomínat, až zas bude léto rozmarné.

A pro časy budoucí, aby nebyly spory o tom, jak moc teplo bylo, zde zaznamenávám graf z mé metostanice s rekordními teplotami za uplynulý týden. Jak sami vidíte, nebylo to ani celých čtyřicet stupňů:

temperature150812

shoda

Už jsem si tu několikrát chválil záložní, tedy obyčejný dešťoměr, do kterého jen obyčejně naprší a tím je změřeno kolik napršelo bez potřeby převádět kapky vody na elektrické impulzy. Ovšem taky jsem si občas posteskl, že shoda těch dvou měřících zařízení není úplně dokonalá a ten obyčejný naměří vždycky víc, než ten elektrický, což vede k ustavičnému lezení po střeše a hledání té správné polohy srážkoměru meteostanice. Nu a dneska - světe, div se - se oba shodly. Na obou je napršeno nějakých sedm a půl milimetru. To je nečekaná shoda a je třeba z ní vyvodit nějaký závěr.
Tak předevšm se jednalo o popůlnoční bouřku. Dále pak o prudký a intenzivní liják. K tomu padaly i trochu kroupy, ale jen malé a nemnoho. Nárazy větru byly ovšem silné, bouřka bouřila a blesky bleskaly, seč mohly. Suma sumárum, čina.
Jaký tedy udělat závěr? Snad jedině, že pokud se jedná krátkodobé boží dopuštění, lze očekávat, že mechanický i elektronický srážkoměr dopustí, aby došlo ke shodě měření a to právě v jednu hodinu ranní. Otázka však zní: Dá se takový postulát zobecnit?
No já vim. Nedá.
Tak máme alespoň zalitou zahrádku a po těch vedrech se příjemně ochladilo.

pozor na Medarda

Před čtrnácti dny jsem tu psal o padesáti milimetrech a o Medardovi a jeho kápi. A že jako nebude kapat. Tak to jsem se ale šeredně zmejlil. Tahle pranostika bude zřejmě velice dobře ověřená, poněvadž s malou přestávkou na koupání hned po Medardovi vlastně poprchává celejch těch čtrnáct dní. I dnes v noci napršelo skoro 10mm a to i přesto, že zase jednou zkolabovala moje meteostanice, kterou tentokrát sestřelil výpadek dodávky elektřiny. Déšť na poruchu stanice nic nedbá a spustí se, kdy chce. Já na něj mám ovšem políčeno a na zahrádce mám obyčejnej dešťoměr, kterej měří i bez elektřiny prostě tím, že do něj naprší.
Nuže napršelo. Má být tedy zase hezky, ale pozor na Medarda, letos to bere vážně.

50mm

Dešťoměr je plnej a to znamená, že napršelo od včerejšího večera 50mm, což potvrzuje i srážkoměr na meteostanici. Tak vydatně už nepršelo opravdu dlouho. Rosničkáři z Komořan sice tvrdí, že tentokrát nám žádná pohroma nehrozí a z Medardovy kápě rozhodně nebude kapat čtyicet dní, jelikož o víkendu má být zase koupací počasí, ale věřte jim.
Letošní počasí je totiž přímo ukázkové a do Medarda se trefilo s naprostou samozřejmostí. Jen si nejsem jist, kde všude se přesně trefilo. Díval jsem se včera na radar právě k těm rosničkářům a zrovínka naše vesnice leží v takovém úzkém pásu největších srážek. Rozhodně to není nijak globální jev a potopu světa nečekejme, i když těch pásem s deštěm bylo víc. Já to beru tak, že máme pěkně zalitou zahrádku, po víkendovém řádění a vycákání dolitej bazén až po okraj, umytej a zalitej novej kus zahrádky, co jsme s moušikovnouHaničkou osadili jerlínem. No prostě ten déšť byl potřeba a vyšel zrovna tak, jak jsme potřebovali. Je to skvěle zařízený.

správné jaro

Ono by se mohlo zdát, že je zima a že se pěkné počasí někam zatoulalo, ale není tomu tak. Právě tohle jaro je úplně normální a roky, kdy jsme mohli říkat, že jsme se koupali už v květnu, byly příliš teplé. Přírodě tohle vyhovuje víc a zahrádka nám kvete nepoměrně déle, než tomu bývá v letech s teplým jarem.
A protože mi to nedalo a brblání na zimu je slyšet všude kolem, podíval jsem se na pranostiky pro tyhle dny. A je to jasný. Už babička říkala, že studený Máj, v stodole ráj. Nu a další pranostiky to jen potvrzují: Máj chladný a deštivý pro stodoly je příznivý. Nebo: O svatém Duše choď ještě v kožiše. Tak tady to máte, žádný strachy, právě tohle jaro je to, na které jsme u nás nejčastěji zvyklí. Jenom si to holt už nepamatujeme.

zelí nevysadím

Pohled na teploměr mi dneska ráno dal jasně vědět, že jaro a teplé dny ještě zdaleka nejsou samozřejmostí. Ranní pokles teploty se zastavil na 0,4°C. Popravdě jsem už žádný mrazík nečekal a vysazovat další várku nových muškátů místo těch pomrzlých by mě už nebavilo. Podíval jsem se tedy na pranostiky a není mi z toho úplně jasné, co se bude dít. Protože k 28. a 29. dubnu se vážou pranostiky poněkud rozporné:
28. dubna Vlastislav (dle starého kalendáře Vital): Hřmění mezi Markem a Vitalem značí úrodný rok. Nebo: Mrzne-li na svatého Vitala, mrzne ještě 40 dní.
29. dubna Petr (dle starého kalendáře Mučedníka sv. Petr): Na Petra mučedníka je dobře vysazovat zelí na pole.
Co si z toho vybrat? No, já to udělám tak, že zelí nevysadím, jelikož stejně nemám kam, muškáty nechám tam, kde jsou a budu se řídit tím, že dneska přeci jen nemrzlo, i když to bylo o fous a tudíž nebude mráz ani příštích čtyřicet dní. No a to už by měl být červen, čímž se dostaneme pěkně do léta a bude od mrazů klid.
Tedy pokud lze takovou pranostiku použít i opačně a pokud vůbec platí.

měření na sucho

Ne, nepršelo, už dlouho neprší a to, co vidíte na meteostanici, je sice záznam pravdivý, ale jinak úplně zcestný.
Tato zmatená věta neznamená nic jiného, než že jsem zase po čase vylezl na střechu a upravoval upevnění čidel meteostanice. Tedy konrétně toho srážkoměru. Von byl po zimě tak nakřivo, že už neukazoval, ani když byla průtrž mračen (tedy ona žádná pořádná nebyla, ale on stejně neukazoval).
Tož jsem dal srážkoměr do latě, rozumějte do váhy, čili už je v obou osách vodorovně, což doufám způsobí, že až zas někdy bude pršet, projeví se to i na grafu meteostanice. Zatím se to projevilo jen tím, že jak jsem ho přemisťoval, on měřil a měřil a měřil … a klidně bez deště. Až naměřil těch třináct milimetrů úplně na sucho.
Nu a když už jsem byl na té střeše, ještě jsem protřel oko meteokameře, aby lépe viděla.
Tím proběhla jarní údržba a sezóna může začít.

Apríl, jak má bejt

Málokdy to vyjde tak, jako letos. Aprílový počasí vždy aprílový nebývá, byť by bylo na prvního Apríla. Tentokrát nás počasí nenechalo na pochybách, které datum se píše. A nezůstalo jen u jednoho dne, ale vypadá to na delší období a to stojí to za to, udělat si o tom záznam.
To máte třeba pocit, že zrovna teď ráno je krásný modrý nebe. Otevřete si okno a jdete si udělat kafe. Jen, co zmáčknete knoflík, začne se mlít káva a dělá to takovej rámus, až se okno třese. Ale je to tou kávou? A do háje! Není! Padají kroupy a buší to do oken. Běžíte nahoru zavřít, máte kroupy i na koberci, zavíráte okno a říkáte si: proč to vlastně dělám? Dyť je venku jenom trošku větrno, ale jinak docela hezky.
Pro jistotu necháte zavřeno a než sejdete zpátky dolů, do oken ze severu buší liják, že čekáte, kdy to skrz to sklo proteče do světnice. Za pár minut zase září slunnce. Pak je chvíli hezky, aby vás to přesvědčilo, ře už hezky zůstane. Jen otočíte klíčkem zapalování u auta a odjíždíte, musíte pustit stěrače a vjedete do vánice. Je to v pohodě, mám pořád ještě zimní gumy, říkáte si a brodíte se v pěticentimetrové břečce rozměklého sněhu. Ale u Prahy už je zase jasno, ba přímo letních devět stupňů.
Dojedete do kanceláře a jdete si pro rohlík k snídani. Jen tak v košili, poněvadž už je vážně teplo. Uděláte deset kroků a zatáhne se. Dobrá, jdu si pro bundu. Vezmete si bundu a jdete konečně pro ten rohlík. Když máte snídani, otevřete dveře krámu a vichřice vám vyrazí dveře z ruky a za ní vlítne do obchodu ta chumelenice, co je právě venku. Potácíte se v té čině zpátky a jste rádi, že je to sice hustý, ale sníh. Protože kdyby to byl déšť, jste promoklí na kůži. Jen zavřete dveře kanceláře, už zase vysvitne sluníčko a kouká vám oknem na stůl. Tak si to okno otevřete, aby jste měli uvnitř čerstvý vzduch, nečež ten čerstvý vzduch vtrhe dovnitř takovou silou, že to málem vyvrátí to okno. Přirazíte ho právě včas, aby ten slejvák zůstal venku a vy vevnitř. Bez vzájemného působení.
No a takhle to jde pořád dokola už dobře od soboty. A prý to má vydržet celý duben. Inu Apríl, jak má bejt.

neviditelný déšť

Déšť lze těžko považovat za přírodní úkaz. Snad na poušti by se mohl jevit neobvykle, ale u nás v Olešku, které leží skoro na padesátém stupni severní šířky, nelze o dešti jako o přírodním úkazu uvažovat. A přeci je tu jakási pochybnost.
No řekněte sami: je déšť, který nevidíte? No tak vidíte! To je přece cosi podivného. No a zrovna to se mi poslední dobou stává několikrát do týdne.
Venku je vlhko, mokro. Do oken bubnují kapky. V dešťoměru na zahrádce je voda. To všechno mě ujišťuje, že buď právě prší nebo že pršet přestalo před několika okamžiky.
Ale když se podívám na ukazatel meteostanice, nic neukazuje. Déšť na ní není vidět.
Zdálo by se, že tu nastává jakýsi přírodní úkaz - neviditelný déšť.
Nu, bylo by to báječné, mít něco takového v rukávě. Jenomže ona je skutečnost daleko obyčejnější. Něco se muselo zašprajcnout ve srážkoměru a kolíbka, která se má překlápět a ukazovat tak kolik napršelo, se nepřeklápí. A protože je to na střeše, není tak snadné to prošťouchnout.
Nuže tedy pokud máte pocit, že na Olešku padá neviditelný déšť, nevěřte tomu, to je jen mechanická závada, nikoliv přírodní úkaz.
A pro pořádek uvádím, že na tom obyčejném dešťoměru na zahrádce je za posledních deset dní napršeno nějakých dobře viditelných 7mm.